Všichni je známe, někteří z nás jsme ještě jejich jména biflovali nazpaměť. Víme o nich, ale zoufale málo. Jsou jenom mýtem?
Přestože se jméno Přemyslovci sporadicky objevovalo již v baroku, jeho systematické užívání začal prosazovat až Palacký. Šlo mu o jednotné pojmenování naší nejdéle vládnoucí dynastie.
Pohanská knížata česká zmiňuje již Kosmas, a to v pořadí, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Z čeho asi čerpal? Jelikož u nich neuvádí data, nebyl si jejich původem jist. Data, i když nepřesná, uvádí až od prvního doloženého knížete Bořivoje. Jméno Přemysl a hrad Praha uvádí již Kristiánova legenda. Neuvádí Libuši, ale pannu hadačku, která ho doporučila a kterou dostal za ženu. Jelikož Kristiánova legenda je starší než Kosmova kronika, mohla u Přemysla posloužit jako předloha.
A co další jména? Písemné prameny mlčí. Máme sice pověsti, ale ty jsou novějšího data, nejsou podpořeny ani archeologickými nálezy. Kupříkladu na polích u Turska se nenašli žádné nálezy poukazující na bitvu. Jediné písemné prameny ukazují pouze na to, že v Čechách byla nějaká knížata. Fuldské anály uvádějí, že roku 845 se v Řezně nechalo pokřtít čtrnáct českých knížat. To by potvrzovalo, že na našem území byla knížectví. Na druhou stranu to zpochybňuje, že zde vládl jeden dominantní kníže, to by totiž stačilo, kdyby se nechal pokřtít pouze on. Anály nezmiňují žádná jména. Další písemná zmínka o existenci velmožů v Čechách je zápis o přepadení svatební družiny dcery českého knížete provdané do Velkomoravské říše. Družinu přepadli Frankové roku 871 a ukradli 644 koní. To ovšem pouze dokazuje, že na našem území v té době žil bohatý a významný kníže. Opět žádná jména.
Jak tedy Kosmas k těm jménům přišel. Zajímavou teorii předložil v 60. letech minulého století muzikolog a historik Vladimír Karbusický. Prý je Kosmas odvodil z písně, kterou Čechové zpívali po vítězství nad Franky v roce 849. Její zkomolený zápis asi mohl znít: „Krok’ kazi (Tetha), lubo...pŕemyśl... nezamyśl...m... na ta voj’n... ni zla, kr’z...my s... neklan...(am)..., gosti vít...“ Tedy: „Zastav své kroky, Tetha – to má být oslovení – a raději přemýšlej. Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.“ Zdá se, že zde zaznívají jména Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít.
Nemáme tedy žádné důkazy o existenci našich pohanských knížat. Máme ale pověsti a mýty. Buďme na ně hrdí.
