Dávno, jedno odpoledne

Další ukázka z Poslednin. Tahle není tak geriatricky orientovaná. Takovéto okamžiky se stávají, ale mizí a nevrací se.

Dávno, jedno odpoledne

Vím, bylo to odpoledne

 byl jsem za školou

bylo tak okolo čtvrté

a po dešti se slunce rozlilo oblohou.

Prosvítalo mezi listy

šel jsem alejí, lipovou

vzduch voněl a byl neuvěřitelně svěží

a nízké nebe mělo barvu tmavomodrou.

Ticho bylo božské, zvonivé

nešel jsem, plul jsem na nohou

mhouřil jsem oči

měl pocit štěstí a laskal se tou náladou.

Byl to jen zlomek vteřiny

chápal jsem vesmír, rozuměl všemu a smířil se s ležatou osmičkou

najednou nic děs

svět se zalil tmou.

Dlouhou dobu jsem se zas budil zalit potem

a nekonečno bylo pro mě opět hrůzou

marně hledal ten okamžik

nezbylo mi než smířit se s realitou.