Mordechaj Maisel

Mordechaj ben Šemuel Maisel ve zkrácené formě Mordechaj Maisel byl jedním z nejvýznačnějších obyvatel rudolfínské Prahy. Zaujal Jiráska (Staré pověst české) i Davida Ganse (Ratolest Davidova).

Mordechaj Maisel se narodil v roce 1528 v Praze. Pocházel ze staré židovské rodiny, která odvozovala svůj původ od exilarchy Mar Ukby. Jméno Maisel se v Praze objevuje okolo roku 1425, byl to rabín Jicchak Ajzik Maisles me-Prag. Nejstarším doloženým předkem byl jeho děd Meir Maisel, který měl se dvěma ženami (Gitl a Dubra) asi 10 dětí. Jedno z nich, Samuel byl otcem Mordechaje.

O mládí Mordechaje Maisela se skoro nic neví, ale předpokládá se, že byl on i jeho rodina dekretem císaře Ferdinanda z roku 1541 vyhnán s ostatními židy z Prahy. Židé byli nařčeni ze založení velkého množství požárů, spolčování se z Turky, kažení mince a dalších věcí. Dekret byl zrušen v roce 1545. Židé byli znovu vypovězeni v roce 1559, návrat jim byl povolen o dva roky později.

První písemná zmínka o Mordechaii Maiselovi pochází z roku 1569, jedná se o záznam obchodních vztahů mezi ním a Isaacem Roefem. Maisel si později vzal jeho dceru Chave za svojí první ženu. To již v Čechách vládl Maxmilián II, který byl k židům o hodně vstřícnější. V roce 1567 potvrdil židovská privilegia, uvolnil podmínky pro obchodování židů a přislíbil, že je nikdy nevyžene. Právě obchodování bylo asi původním zdrojem Maiselova bohatství. Jirásek ho sice připisuje trpaslíkům a primasovi Jizchakovi, který se stal jeho tchánem, Gans o jeho původu nemluví, ale jiné zdroje zmiňují obchod. Výčet jeho obchodních aktivit je impresivní, obchodoval s kovy, hedvábím a kořením, měl obchodní spojení v celé Evropě a na Blízkém východě. Byl společníkem v několika stříbrných a zlatých dolech. Založil úspěšný bankovní dům. Od roku 1592 směl svoje půjčky registrovat u Nejvyššího purkrabí a od roku 1593 směl obchodovat neomezeně. Dále se mu dostalo speciální protekce proti křesťanským žalobám. Stal se dvorním židem Rudolfa II půjčoval dvoru peníze. Půjčoval členům panovnického rodu a veškeré vysoké šlechtě. Byl dlouholetým členem Rady židovských starších a od roku 1592 primasem Židovského města pražského.

Byl ovšem i štědrým mecenášem. Podporoval a šatil chudé, bezúročně půjčoval malým řemeslníkům, každý rok provdal dvě vylosované panny, podporoval studenty, vědu a umění. Vybudoval tři studovny (klausy, později přebudované na Klausovu synagogu) a povolal k nim z Mikulova Jehudu Löwa ben Becalela více známého jako rabi Löw. Vybudoval Židovskou radnici, nechal vydláždit hlavní ulice v pražském ghettu a některé nechal opatřit lampami. Vystavěl špitál pro chudé, postavil dům pro veřejné lázně a mikve. Pražské židovské obci daroval několik svitků Tóry se zlatým a stříbrným náčiním. Podporoval i chudé židy v Polsku. Nechal vystavět Vysokou synagogu a se svojí druhou manželkou Frumet nechal vybudovat nádhernou synagogu dnes nazývanou Maiselovou. Výčet jeho dobročinnosti se zdá být nekonečný. Dokonce daroval 100 tolarů na výstavbu kostela sv. Salvátora.

V roce 1598 Rudolf II. znovu potvrdil všechna jeho privilegia a slíbil, že Maisel může naložit se svým majetkem podle svého uvážení. Maiselova poslední vůle byla sepsána v souladu s Imperiální chartou 1. března 1601 a obsahovala odkazy chudým, jeho synagoze, dva domy jeho synovcům a velké množství peněžních odkazů císaři, příbuzným a chudým celkově víc než 50 000 zlatých. Mordachaj Maisel zemřel 13. března 1601. Rudolf II. sice poslal na pohřeb zástupce, ale svůj slib nedodržel. Veškerý Maiselův majetek v ceně asi 545 000 zlatých, byl zabaven Českou kanceláří a Maiselovi synovci Šemuel Maisel a Moše Kafka byli zatčeni. Maiselovi dědici a židovská komunita sice protestovali, ale dohady trvaly až do roku 1699 a zůstaly nevyřešeny.

Arno Pařík vysoce hodnotil Maiselovu činnost jak v českém, tak i v celoevropském kontextu. Pražská židovská komunita zažívala za jeho života a pak ještě dalších čtyřicet let obrovský rozvoj a prosperitu. Stala se po Římu druhou největší v křesťanské Evropě. V Evropském kontextu se stal předlohou pro dvorní židy, kteří se stali zprostředkovateli modernizace židovstva v letech 1650 až 1750.