Poezie není jenom sluníčko, láska, vánek a něha, je to i vichr, tma, zlo i vražda. Tak i v Posledninách se musí objevit balada.
Balada o místě, na které se chtěl znovu podívat.
Míval to místo rád
Prožil tam část svého mládí
Chtěl se na něj ještě jednou podívat
Zjistit co jsou vzpomínky a co zbožná přání
Nepojede autem
Pojede vlakem jako dřív a posledních pár stanic courákem
Po trati, co budou brzo rušit
V poloprázdném vlaku někdo k němu sedl si
a hned se ptal, kam jede
Řekl mu jméno té vsi
a co ho do ní vede
Spolucestující začal vyprávět co stalo se tam nedávno
Nepoznával v nich to místo svoje
Bylo to tak rozdílné než to, co se tam kdysi událo
Příběhy byly tak jiné a přeci povědomé
Naslouchal jim na trati, co budou brzo rušit
Vystoupil na zastávce a rozhlédl se po okolí
Již se stmívalo
Tmavé mraky čerstvý vítr honí
Mezi nimi měsíční světlo probleskávalo
Na okrajích mraků svítila špinavá oranžová
Teď ho čekalo několik kilometrů pěšky
Hned za vsí okolo hřbitova
Kolovaly o něm různé povídačky
Ty staré i nové co slyšel ve vlaku na trati co budou brzo rušit
Zkusil to svižně, ale nohy již tak neslouží
Jak to bylo, za zdí mezi sebevrahy strašil řezník, který se oběsil
Snad si na to vzpomene, něž se tam doplouží
Aha, on se mu syn utopil
Trochu se tomu s kluky smáli, trochu tím strašili
Když jako mladí se z dolní hospody vraceli
Stála u šraněk přes trať, co budou brzo rušit
To nové vyprávění je hrůznější, jiné, ale jaksi známé
Už vidí v šeru hřbitovní zdi
Měsíc se schová, nebe tmavne
Uslyší lamentaci řezníka či úpění zavražděné magistry
Leží tam pohřbená poblíž svého zdrogovaného vraha
Byla to náhoda, že tu noc v lékárně kontrolovala sklad
Prý ji dlouho mučil, než mu drogu dala
Přejel ho vlak, když na útěku před policií na koleje spad
Na trati, co budou brzo rušit
Pak dál do kopce až k zatáčce v lese
Již vidí mostek přes potok
Měsíc probleskává a barví mraky zase
Tam v zimě umrzl ten opilec, upadl a uhodil se do hlavy, o volnou kládu zakop
Ta mladší je trochu děsnější, prý tam parta kluků starého turistu zabila
Chtěli prý vidět, jak člověk umírá, chtěli prý vidět lidský konec
Tak ho ta parta umlátila
Vyprávěl to v hospodě jeden z nich, měl černé svědomí stal z něj také opilec
Tak to říkal ten člověk ve vlaku na trati, co budou brzo rušit
A teď již pohoda, bude to přes vesnici, sem tam i nějaká lampa
Co tu dělá ta zeď ta tu nikdy nebyla, co to vidí za příběh, velmi divná věc
Je tam křižovatka a na ní dvě auta
Měl by dát přednost té ženě v druhém autě jede však dál jak šílenec
Žena se vyhýbá jede proti zdi vidí ty vytřeštěné oči
Tohle nemůže ubrzdit
To špatně skončí
Rychle pryč tehdy i teď, nic nevidět z místa se ztratit
Tenhle příběh neslyšel na trati, co se bude brzo rušit
Přidal do kroku a je mu náhle zima
Co říkal ten člověk ve vlaku o tom, že ten pán, co přišel v noci do penziónu
ráno bez zaplacení zmizel a jako by se po něm země slehla
Podle vzhledu šlo prý o bohatého člověka ne pobudu
Než zaklepal na dveře tak chvilku jen tak stál
Dveře otevřel zvláštní muž, jak ten z vlaku, než vstoupil tak trochu zaváhal
Pojede zítra domů vlakem po trati, co budou brzo rušit?
