Rozdíl mezi klidem úžasu a vděčnosti za krásy planety a lidí a klidu v "porodních

bolestech". Jak jsem to nakonec vyřešila se svojí cestou do Afriky atd.? Jak se to obvykle děje v případě řešení dilemat? 

Život je klid a vzrušení, radost i smutek, vše se střídá. Pokud žije někdo v malicherných či jakýchkoliv stížnostech, ubíjí život. Pokud si ale někdo "počasí nosí v sobě", ale zároveň je autentický ke svým emocím, které v případě nutnosti ho informují o tom, co má dělat nebo ho učí zpracovat nějakou náročnou záležitost, tak o tom je život. 

Moc si užívám klidu a i trochu lehkého láskyplného vzrušení když

a) pozoruji krásy krajiny, rostliny,

b) pozoruji krásné výtvory lidí,

c) pozoruji zvířata,

d) pozoruji malé děti, jak si hrají či jak spí,

e) pozoruji dospělé lidi, kterak poctivě v životě s nějakou situací zacházejí nebo když se radují. 

U toho všeho cítím příjemný teplý a světelný tok energie, lásky, jak chcete.

Jsou ale v mém životě i období, kdy řeším nějaký zajímavý problém a potom je nejen hlava, ale i celé tělo rozpálené velkým plamenem (a někdy naopak mrazem) k hledání řešení. Zapojuje se do něj celé tělo, ale hlava s intuicí a i vnímáním nejvíce. To není klid. To je mraveniště, silný proces a někdy i bolest z toho, že nevidím slepá místa. Nebo že vidím neřešitelné dilema a nevím, jak dále. Mám už ale i zkušenost, takže stačí, když člověk zůstane ve své poctivost a věci se hýbou dál. V poctivosti bytí v dilematu a hlídání zbytečného, hlídání zbytečných pocitů zmaru a i hlídání toku 

V době, kdy se utvářely pohledy na migrační krizi (2014 -2016), jsem zcela prakticky řešila migrační krizi, setkávala se s odborníky a propojovala je. A mělo to smysl. Když bylo rok před volbami (2016-2017), pracovala jsem na koncepcích a později i práci s občany. Smysl to mělo v rámci utváření některých bodů programu, ale výsledek nikoliv globálně. Ale pro informovanost řady blízkých to také smysl mělo. A mělo to i smysl v rovině slavné věty Václava Havla: "Naděje není jistota, že to dobře dopadne, ale jistota, že má smysl to dělat". Teď jsou karty ložené. A mnohem sofistikovaněji než v době Karla Kryla:

https://tv.nrk.no/program/FBUA07007769/-visen-er-slutt-fengselet-er-der-vi-bor?fbclid=IwAR2Z3dh62f_is_iTvqXbgtCeAmYrgi1-34-eWcCohoGyZp7xPjlG2D7TWKk

Stejně (v otázce principů zápasu člověka), ale sofistikovaněji, protože jsme to skutečně my, kdo rozhodujeme více, než v jeho době. Ale přesto dost často lidé v určité fázi vývoje společnosti kdykoliv v historii i současnosti na různých místech světa volí populismus. Ve chvíli, kdy chybí hlubší než ekonomické spění, kdy jsou vyprázdněny hodnoty. Ale přesto lehká rekognoskace situace,  komunikace mezi lidmi, vystihnutí milníků má smysl vždy, protože "Zlo je to, když slušní lidé neudělají nic."

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=658840

Přesně tak došlo k druhé světové válce. Muselo k ní dojít, ale byla bych bývala ráda, kdybych stála na místě Kryla, tehdy. Před válkou, kdy se věci teprve vyjevovaly. Letos od září jsem se intenzivně věnovala školství a opět zformulovala problémy, možnosti a po zcela praktických hledáních, jednáních a krocích zjistila mantinely možného. Studii poskytla potřebným lidem a dále dělám bez pocitu zodpovědnosti za budoucí generace s pocitem svobody a v lásce to, co mohu. Islám se znovuotevřel tím, že se mi ozval přední český arabista a je motivován mě vzdělávat v rovinách a souvislostech netušených (setkali jsme se již na dvě odpoledne a čekají nás další jednání).

Klimatickou změnu také řeším od září, ale tentokráte se objevila zásadní rovina

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=695849

Otázkou je - kudy dál v tvorbě krajiny a v setrvačnosti chudého světa v následování konzumismu. A otázkou je, zda je v rovnováze, abych se podívala do Afriky, Indonézie, Ameriky (ne v rovině peněz, ale v rovině rovnováhy ekologické). Sloni mě fascinují od puberty, organgutani už jako malou holku. Můj sen bylo si hrát si s orangutany. Teď jako dospělou by mi stačilo je pozorovat (ne v ZOO) a pokud bych někdy směla orangutaňátko držet v ruce, tak to by musela být speciální milost. Proč mimo řady dalších mě fascinují právě tato zvířata? Vegetariáni sloni ve své péči, hlubokém citu, ale i umění dávat hranice (auto hloupých turistů, když moje matikářka byla v Africe na slony troubilo, aby uhli z cesty a ti se rozeběhli a auto i s lidmi rozdupali). Orangutani ve své také býložravosti jako hraví k sobě laskaví "jogíni" ve větvích, o mládě pečující nejdéle z lidoopů. 

Když člověk v nějakém napětí vytrvá poctivě a posléze i v klidu "porodních bolestí" dostatečně dlouho, řešení se objeví. Při porodních bolestech žena skutečně musí "nechat dovolit porod", prodýchávat v co největším uvolnění (první doba porodní). Tuto zkušenost zatím nemám, ale mám ji právě z roviny duše a z roviny jiných velkých bolestí (po úrazech apod.). Řešení se tedy alespoň náznakem objevilo i v tomto případě: 

1) Pokud bych jela do cizí země, přivezla bych odtamtud poměrně hodně záznamů a výukového materiálu, inspirací pro kdo bude chtít a to stojí za to.

2) Vzpomněla jsem si na film a na Kostariku, která si uchovává své přírodní poklady a zisky má právě z turistiky. Nikoliv jen konzumní, ale i té, kdy do té země jedou lidé právě v úctě a úžasu v krajině a netouží po luxusních hotelech s bazény a diskotékou. Jedou se projít po pralese a kde není možné po zemi, tak v rozumném počtu i v korunách stromů. Cílem takové turistiky není každý rok někam vyjet a zkonzumovat "zážitky" (kolikrát tam ani nejsou v té rychlosti), ale skutečně v pomalém tempu jednou za několik let kromě vnímání pokladů vlastní země procítit nádheru naší planety Země. Nakolik takto smýšlí celá země Kostarika nevím (určitě ne), ale cestou - byť jen teoretickou jak pro země západu, tak jihu a východu to je. Zároveň jsem si vzpomněla na Bhútán, kde výzkumně pracuje jeden člověk, který měl v Jižním Tyrolsku na konferenci o glokalizaci (opak globalizace) úžasnou přednášku s grafy a obrázky. V zemi neřeší maximum zisku, ale skutečné štěstí. Žijí po staletí téměř stejně, protože vnímají, co je pro štěstí skutečně důležité. Vědí, že to nejsou plná nákupní centra věcí, které se buď nevejdou ani domů nebo zbytečnou výměnou jen zaplaví planetu Zemi odpadem (oblečení apod.). Z moderního světa přijímají jen to skutečně užitečné. Patří mezi nejspokojenější lidi na světě. Jsou to jen teoretické příklady, svět se vyvíjí svojí cestou v každé oblasti, ale díky za ně. Nemohu mít zodpovědnost za svět, ale je užitečné mít alespoň částečně známý směr pro svoje konání. 

Alena Kulhavá