Proč jsem dnes optimistická, ve střehu i v klidu a lidé jsou buď radostní nebo v depresi

Vodnáři (každé znamení) vnímají svět v jednom ohledu jinak, protože... a to se teď projevuje. Je rozdílná situace, než na konci roku 2016. Buď v té šanci budeme pokračovat, nebo...

Někteří lidé jsou radostní, protože zvítězil jejich král Zeman a Babiš se o ně postará. 

Řada lidí mi naopak volá s tím, že mají depresi z toho, co se v našem státě děje:

"a) Za prezidenta máme stejného člověka, který lže, mstí se a dělá ostudu. Může ji udělat ještě větší.

b) Premiérem je zloděj a lhář s výsměchem ve tváři. "

Situace není jednoduchá a čistky ve funkčních částech úřadů bolavé a s důsledky do budoucna, ale je to setrvačný důsledek našeho konání v předchozím čase:

Na konci roku 2016 jsem poznala, co to je "Pražská kavárna." Nevěřila bych, že existuje, ale je to tak. Nejsou to mí blízcí a vzdělaní lidé okolo mě a nejsou to ani skupiny úžasných vzdělaných lidí (humanitních i přírodovědných). Je to skupinka vzdělaných, ale již pesimistických intelektuálů, kteří nebyli schopni přijít s ničím tvořivým. A na ně se nabalila skupina různých volnomyšlenkářů opět v chaosu a bez koncepce, co dál. Hodně duchovní lidé stáli častou úplně mimo a nechtěli se do žádného dění zapojovat. Říkali, že politika je špína a oni chtějí stát mimo a jen svými meditacemi a vlastním růstem působit. 

Pokud jsem něco psala na Lumpekavárnu na FB, často jsem sklidila tak agresivní reakce (a nejen já), že se o nějaké vyspělé demokracii nedalo ani hovořit. Spíše jsem si připadala stejně jako v hodně špatné chvíle mých puberťáků ve škole. Nebo na svazáckém srazu (si ho tak představuji). Omlouvám se, pokud se vás to týká a pokud se vás to netýká, tak si to neberte prosím osobně. Je to jen popis. 

V té době jsem byla v depresi: Zahnilé vody bez pohybu. Pro Vodnáře to nejhorší. 

Kromě formulace tohoto stavu a pár vizí jsem 

a) pečlivě zformulovala sama ze sebe a po konzultaci s odborníky na různá odvětví volební program strany, kterou bych chtěla volit. To jsem zaslala demokratickým politickým stranám a podle jejich reakce se konkretizovalo, koho budu volit. Podrobné rozbory posloužily ale většina stran (jak mi někteří odpověděli). 

b) vytvořila jsem seznam zajímavých možných kandidátů na prezidenta a postupně vyeliminovala ty, kteří kandidovat nechtějí (oslovovala jsem je a dostávala odpovědi, které sdílela). Seznam zůstává a není jisté, co bude s těmi zbývajícími (nejen v rámci prezidentské kandidatury) do budoucna. Ostrůvky pozitivní deviace a vědět o sobě se vyplatí vždy. 

c) zkontaktovala jsem se s některými politiky přímo a jsou otevřené dveře některým projektům k propojení společenského-politického-lidského života, porozumění a vzdělání. 

 Náladu jsem měla pracovní a neměla čas sledovat, jaká je atmosféra ve společnosti. Před volbami do poslanecké sněmovny byla atmosféra už aktivnější. Po volbách se aktivity k prezidentským volbám (a zájem občanů) rozpohybovával pomaleji, než bych čekala, ale povedlo se (opět jsem participovala - byla jedna z prvních, kdo k rozhovoru oslovila Pavla Fischera). 

V průběhu času bylo jasné, že propast vytvořenou napětím mezi ODS a ČSSD + kauzy a klientelismus, odtržení politiků od lidí Babiš překlene svojí říší a půjde hrát pouze o procenta a o vědomí lidí. Proto jsem se po volbách nehroutila a vnímala do jako přirozený důsledek dřívějšího dění. 

Ve chvíli, kdy Fischer (i Topolánek) přiskočili na poslední chvíli, bylo docela pravděpodobné, že prezidentem bude buď strašidelný Zeman nebo neprofesionální Drahoš. Žádná výhra a těžké lekce toho či onoho pro nás pro všechny (i pro prezidenta). Naděje na Fischera apod. byla, ale ne velká. 

To proč mám pracovní vibrace a ne bujaré jásání je realita tandemu Babiš - Zeman. 

To, proč nejsem v depresi a užívám i klid je to, že jsme se posunuli. Pravda, ještě si někteří nadávají, jak mohl ten druhý volit Zemana nebo Drahoše, ale řada lidí si uvědomila, jak je to slepá cesta. Má smysl si říkat, proč koho kdo volil a jaká to skýtá rizika a naděje, ale volba to nebyla jednoduchá pro řadu lidí. 

Naplněna optimismem i pracovní aktivitou jsem v rámci mladé generace: Tři volby po sobě: V roce 2015 laxní k politice, v roce 2016 se začali lehce probouzet někteří a teď kolem voleb (parlamentní a dvě kola prezidentských voleb) řada z nich lidsky povyrostla: Jak osobnostně, tak v orientaci v politice, tak v orientaci v hlubších společenských zákonitostech (principy demokracie, diskuse, tolerance i apelu, střet zájmů, monopol, fake-news apod.).

Procesy jdou ale dál:

Naprosto jasně ze všech stran zaznívá nutnost nutnost vyučovat občanskou výchovu mnohem praktičtěji. Inspirovat se Německem, kde po druhé světové válce měli fakt problém a zvládli to. Ne okopírovat (jsme jinde), ale okouknout, co se dá. A v něčem máme my učitelé, kteří jsme současnými situacemi prošli s žáky a studenty co nejvíce vědomě a otevřeně, inspirace. Inspirace se i rodí na již fungujícím spolku učitelů společenských věd. JE NUTNÉ TO PRAKTICKY ZREALIZOVAT VE ŠKOLÁCH A I V PŘÍPRAVĚ BUDOUCÍCH UČITELŮ. 

Druhá nutnost nutnost zní také ze všech stran: Je nutné transformovat osnovy dějepisu v rvp a pak i švp: Kromě obsahu i časové dotace na jednotlivá období. Jako nedějepisář bych si myslela dva roky starší dějiny, třetí rok 1914 - 1948, třetí rok 1948 - 2018 (resp. současnost). Na všech typech škol. Na účňácích případně jen moderní dějiny s lehkým opakování starších dějin. JE NUTNÉ TO PRAKTICKY ZREALIZOVAT VE ŠKOLÁCH A I V PŘÍPRAVĚ BUDOUCÍCH UČITELŮ. JE NUTNÉ Z MINISTERSTVA ZMĚNIT RVP. 

Pokud budou politici, veřejně činné osoby apod. otevření a budou navštěvovat žáky ve škole, propast mezi sebou a jimi také do určité míry překlenou. S jedním politikem dokonce plánujeme určitou aktivitu ještě intenzivnějšího zvědomení toho, jak je nutné, aby politici uměli formulovat i pro zemitější lidi a lidi s nižším IQ. I ti jsou součástí naší společnosti a přináší zase jiné kvality. 

Další pozitivní proces, který probíhá, ale který se nedá paušalizovat, je otevřenost práce s vlastní myslí. Uvědomění si už u řady žáků neschopnosti se soustředit (zejména horší výsledky v matematice) vede k otázkám po řešení. Daří se někdy i otevřenost ke koncentračním a meditačním technikám, orientace v beta a alfa stavu, práce s tělem, Jakobsonova metoda. Nejen na sborečku, kde mi holky potom řeknou "paní učitelko, pak se nám zpívá o tolik lépe", ale začíná se dařit i v normálních hodinách. První vlaštovky či jen vlnka. Kromě nazrálosti času a velikosti tohoto problému připisuji větší otevřenost řešení právě tomu, že v rámci trojích voleb se měli žáci možnost dotknout něčeho podstatného...a tak řada z nich nejen venku ve světě, ale i uvnitř sebe...když rozjímali nad fenomény světa a formulovali, proč koho budou volit. 

Dalším rozvojovým faktorem může být např. i téma sexu. Pokud puberťáci získají důvěru k učiteli, může jim pomoci pozvednout to, co jim (u některých jako skoro jediné téma :) ) víří hlavou i tělem na vyšší úroveň: Přijmout jejich výchozí bod, odpovědět jim autenticky na otázky a pozvednout krásu milování z konzumní do hluboce lidské (až duchovní) roviny, včetně zákonů energetiky. Pokud se dívají na porno (hodně chlapečků a někteří pravidelně), tak je neodsoudit, ale srazit věcně hodnotu porna (dlouhodobějšího sledování v kontextu toho, co se pak v člověku děje. 

?Studenti Univerzity Palackého pojedou pomáhat lidem do Sudet a na Ostravsko v oblasti sociální, právní a částečně zdravotní. To by se možná nestalo či s takovou aktuálností nerozvíjelo, kdybychom se uchlácholili Drahošem? Nebo naopak? Nevíme, ponechme si to jako tajemství. Důležité je, že se to děje teď. Přinese to i důležité zprávy o tom, jaké problémy tam lidi trápí a možná i částečně jak je lze řešit (jen do určité míry) i koncepčně. 

Nevěšme hlavu...nežijeme stagnující vody...teď...a nemusíme je žít ani zítra...

Tam, kde lidé byli v klidu, my (nejen!) Vodnáři jsme řešili...tam, kde lidé propadají depresi, my už máme naději (ne jistotu - velkost a dosah vln neznáme). 

Pokud se nebudeme umět smířit se setrvačností současných dějů (vláda Babiše se Zemanam) naší pasivity v předchozích letech (i oddělenosti politiky, osobností a lidí), pak se jen ufňukáme k smrti (hlubokému akutnímu přechodnému smutku, který jsem prožívala na konci roku 2016 a lidé ho prožívají dnes, rozumím hodně). Pokud zachytíme pohyb a budeme se ptát "co mám teď dělat?" v pocitu sounáležitosti s procesy, i když vnější situace se nám ne ve všem musí líbit, výsledky se dříve či později dostaví. Někdo je za svého života uvidí, nikdo bohužel ne, ale radostí má být Cesta, nikoliv cíl. Kdo čeká na lepší podmínky...

...mluvit s blízkými, kontaktovat politiky, případně (kdo cítí) vstoupit do nějaké politické strany, pořádat besedy, v případě nutnosti demonstrace (nebo na ni alespoň jít a pokud máte co říci, tak to udělat). Zapojit se do nějakého projektu. Upravit podle možností své spotřebitelské chování. Prožívat svět s dětmi, podporovat naději, víru a lásku v sobě každý den. S radostí a vděčností užívat krás kolem sebe.To není poučování...to je naděje...

Carpe diem

Alena Kulhavá