Jako člověka v produktivním věku, veskrze zdravého, přispívající na zdravotní program státu, rozbolelo mě koleno. Protože dobré rady babek kořenářek, roztodivné mastičky doporučené lékárnícemi, masáže ba ani zábaly nepomáhaly, vyrazil jsem za ortopedem.
Pana doktora jsem si vybral podle ordinačních hodin. V době komerce a konkurence pan doktor myslí na pacienty pracující v dopoledních hodinách a proto ordinuje v hodinách odpoledních až do sedmi večera. No supr, co víc si přát.
Takto rozradostněn jsem vkročil do čekárny, kde na ošetření čekaly dvě osoby. Chvíli po mém příchodu se otevřely dvěře a z ordinace se vybelhal muž a s hurónským: "může další", usedl na židličku aby si zavázal botu.
Po pěti minutách se scéna opakovala, jenom ta paní nebelhala a ten další jsem byl já. V minulosti jsem v této ordinaci již byl a proto mě překvapilo sdělení sestřičky, ať se zuji na chodbě. Vždyť čistota půl zdraví ... jak to znám dál jsem ani nestačil domyslel. Po odložení obuvi jsem se nadechoval ke sdělení co mě trápí, ale sestra byla rychlejší:
"Vy jste k nám objednaný?"
"Ne sestři, nejsem."
"Tak to já vás objednám. Za týden v 17. Co vás trápí?"
"No mám problémy s kolenem" .
"Tady máte lístek a můžete poslat dalšího."
Pan doktor seděl za počítačem a mé problémy ho zrovna nezaujaly, soudě podle pokračování práce na počítači. Nejsem přeci objednán. I tato scéna byla při mé předchozí návštěvě zcela jiná. Asi mají víc práce a lepší organizaci při objednávání, pomyslel jsem si. Za týden na mě bude mít pan doktor víc času, když už jsem objednán.
Když jsem se vrátil do čekárny, seděli už na židlích dva další pacienti což mě utvrdilo v tom, že sestra je s doktorem dobře sehraná. Objednáním na určitou hodinu regulují čekání pacientů a tím přispívají k pohodlí pacientů. Bude radost tady marodit.
Vyzbrojen lístkem s uvedením daného dne jsem pár minut před 17 hodinou vstoupil do čekárny. Na židlích tam v tu samou dobu sedělo už 5 pacientů se stejnými lístky a čekali až na ně přijde řada. Slušně jsem pozdravil, usedl jsem a po zhruba dvou polknutích jsem pochopil, že odpolední ordinační hodiny mohou být fajn, ale objednání na danou hodinu jsem pravděpodobně pochopil jinak než sestra.
Regulační poplatky jsem vždy chápal jako prostředek aby k doktorům nechodili lidé zbytečně, ale potřebně. Teď si myslím, že stát svým opatřením skloubil tuto ideu se zvýšením příjmů, o což v minulosti zdravotníci žádali. Že se soukromí lékaři chovají dle zásady že podnikání je soustavná činnost za účelem trvale dosažitelných zisků je celkem správné. Pouze nesouhlasím s tím, že k regulaci pacientů používají systém, kdy na určitou hodinu objednání co největší počet pacientů a kdo se zalekne řady, ten uteče. Jenom tomu mému bolavému kolenu to bude muset vysvětlit jiný pan doktor.
