Plesová sezóna

   Stejně tak, jako každý rok po vánocích, vtrhla mezi nás bez varování plesová sezóna. Stejně, jako každý rok, mě zaskočila totálně nepřipraveného. Jako absolvent školy tance a společenské výchovy bych měl zúročit nabité zkušenosti a ladně provézt partnerku tanečním sálem. Jsem však dřevo, které zvládne tak maximálně polku a valčík (myslím si to jenom já), během kterých stihne pošlapat nohy v okruhu několika metrů. Jak vypadají střevíce v samém epicentru, raději nemyslet.

   Tanečním předcházelo zjištění, které mě neblaze poznamenalo na několik let puberty dopředu. V jediné chvíli, sedě před soustavou zrcadel v ložnici rodičů, se mi zhroutil svět. Spatřil jsem svou tvář z profilu a to mi vyrazilo dech. V zrcadle jsem se, do té doby, potkával pouze face to face; sice nic moc, ale ujde, ale do té doby mě neznámý profil, to bylo něco. Rozhodl jsem se, že se problému postavím čelem. Tedy po pravdě jsem se čelem stavěl hlavně vůči spolužačkám. I když jsem chápal, že nemohu stát současně čelem více jak jedné, nevzdával jsem to.

   Se zjištěním o stavu mého profilu jsem byl zapsán do školy tance a společenské výchovy a zatím co spolužáci trénovali sprinty na krátkou trať, já přemýšlel nad svým osudem. V okamžiku, kdy jsem se již podruhé dohadoval s tanečním partnerem, kdo bude dělat ženu a kdo muže, rozhodl jsem se k dobrovolné emigraci na místní záchodky, kde namísto zvládnutí kroků tance, jsem se potají oddával cigaretovému dýmu a drbání s dalšími emigranty.

   S odstupem času jsem došel k zjištění, že s kroky valčíku a polky nevystačím a prchat z parketu při prvních tónech tanga je více než ostudné, zrodil se ve mně plán. Google pomoz. Za pomocí internetu jsem si stáhl základní kroky a vyzbrojen listem s poznámkami a po zhlédnutí krátkou video ukázky se ploužím chodbou broukaje si: Učiťelka tanca ma naučí, ako dámy držať v náručí, slow slow quick quick, natočit otočit quick quick, parketom už tango tiché znie, ... s odhodláním - letos se protančím i tangem.