Tropická vedra

     Teplo na padnuti, kdy i ptáci se za letu potí tak, že to chvílemi vypadá, že déšť je na spadnutí. Zatímco se rtuť v teploměru dere do závratných výšek, košile se mi potem lepí na tělo i bez sebemenšího pohybu a pracovní nasazení se blíží k bodu mrazu.

     Klimatizace by byla dobrá. By byla, ale není. Otevřít okno by bylo řešení dobré, kdyby okno nebylo dva metry nad hodně frekventovanou vedlejší silnici. To množství aut vyprodukuje tolik škodlivých plynů, že roční limit je naplněn za jedno odpoledne. A jakpak chcete větrat, když venku je větší hyc, než vevnitř? Sprcha by bodla, kdyby byla. “Bylo tu není tu, havrani na plotu...“ to vedro mě zničí. Z pohodlné vany někdo před časem vyrobil kuchyňskou linku. Stačilo umně položit pracovní desku s dřezem na vanu a bylo to. Pravda hlad bývá častěji než léto a „způsob tohoto léta zdá se být poněkud podivný. “

     Cesta domů hromadnou dopravou, kde se připravuje hromada přehřátých a upocených lidských těl bude zážitek. V duchu doufám, že tak debilní nápad jet do práce autobusem nemělo hodně lidí. Doufám že alespoň použijí prací prášky po kterých by se neupotil ani Gustav Frištenský po denním tréninku v posilovně a deodoranty po kterém tělo vydrží 24 hodin svěží. Doufám marně. Úsměv mi zamrzl na tváři když autobus konečně dorazil. Z venčí sice vypadal poloprázdný, ale vevnitř to vypadalo jako na jachtařské fregatě. Všichni seděli na levoboku. Na pravobok svítí slunce. Na levoboku ani jedno místo volné, na pravoboku všechna místa v uličce obsazené a jenom pár volných míst u oken. Bída a utrpení to dneska bude. Bída a utrpení.

     Bude potřeba se obrnit a přežít. Přivodit si myšlenky na chlad. Na něco ekstra studeného. Myslet na to jak bylo o dovolené ve studeném bazénu, nebo ještě lépe jak bylo v zimě na lyžích, jak jsem se proháněl po svahu, jak jsem si dělal ladné obloučky, jeden jako druhý. Ale moment. To ne já. To celý autobus se houpá. Řidiče patrně nadchly dopravní kužely a výmoly na rekonstruované silnici a už si to řezal zatáčky jak Šárka Sudová na lyžích v boulích v dobách největší slávy. Snad se chtěl taky schladit pomyšlením na zimní radovánky, ale spíše se snažil jenom umně prokličkovat silnicí.

     Přežil jsem teplo a přežil jsem i MHD. A přežijí i dny další a zase pojedu autobusem, vždyť kde jinde člověk zažije tolik inspirace, jak za tropických teplot na českých silnicích?