Sobotní ráno nás zastihlo v sedlech MTB. Začíná KOLENÍ 2009, ve kterém jsme za cíl našeho přejezdu vybrali Rycierovu horu na Slovensko - Polské hranici.
Vyrážíme ze Studeničného a přes Gírovou 839 m.n.m. míříme k Hrčavě. Kousek od trojmezí - místu kde se setkávají naše, Slovenská a Polská republika opouštíme Moravu a dostáváme se na Slovensko. Přes Čierne pri Čadci a Skalité míříme k Vreščovce, kde se chceme napojit na červenou turistickou značku, která kopíruje státní hranici mezi Slovenskem a Polskem a která nás bude provázet po zbytek dne. Mezi Vreščovkou a červenou značkou však musíme ještě překonat několik výškových metrů po, v mapě vyznačené, cestě. Cesta se však po chvíli ztrácí a my se prodíráme křovím a bažinou. Nakonec se ale dostáváme na červenou, po které vyrážíme na jih.
Okolní lesy jsou silně poznamenané těžbou kůrovcem napadnutých stromů. Tento fakt je snad nejvíc poznat na sjízdnosti cest. Stoupání na Kykuľu cesta svými vyjetými kolejemi od širokých pásů Lakatošů a rýh tažených klád, připomíná tobogán. Jen tomu chybí voda a můžeme se klouzat.
Po odpočinku na Kykuľi 1087 m.n.m. pokračujeme ve směru na Veľkou Raču. Všichni víme, že stoupání na ni bude náročné. Veľká Rača 1236 m.n.m. je nejvyšším místem dnešní etapy. Výstupem na ni se nám však otvírají výhledy na okolní, na jihu Kysucké a na severu Żywiecké Beskydy.
Turistický chodník nás vede po hřebeni až na Prrzegibek 1128 m.n.m. Tady se rozhodujeme sejít z červené a pokračovat dál po modré. Podle mapy to vypadá, že pojedeme po vrstevnici přímo k chatě. Přes chodník je však plno popadaných stromů, protínají ho potůčky a pokročilá denní doba, kdy se už začíná stmívat, nás nutí namísto jízdy na kolech, kola vézt, případně přenášet.
Zbytek cesty nám osvětluje milióny hvězdiček. Po 58 kilometrech jsme v cíli dnešní etapy na chatě Bacówka na Rycerzowej ve výšce 1120 m.n.m.
Ráno nás budí do dalšího krásného dne. Sedíme s hrnkem kafe nad mapou a hodnotíme situaci. Cestou zpátky se chceme vrátit na Przegibek a všem nám je jasné, že po modré to nebude dobré.Volíme proto osvědčenou hřebenovou červenou a pak, cestou nejmenšího odporu, směr Zwardoń.
Na Pregibku opouštíme hraniční hřeben a vydáváme se víc do Polského vnitrozemí. Lesní cestou, využívanou zejména ke svozu dřeva, sjíždíme do údolí říčky Rycerka, kde dále jedeme po asfaltu.
Snad ubíhající kilometry po asfaltové silnici zahnaly předsevzetí, které jsme si ráno dali. Někde mezi obcemi Podścigłow a Rycerka Górna opouštíme asfalt a míříme opět ke státní hranici. Tentokráte se chceme napojit na modrou turistickou značku vedoucí z Podścigłowki do Zwardońa. Abychom si ušetřili cestu, bereme to zkratkou. Je to sice dále, ale za to horší cestou. Přes mlází a křoví, po překonání strmých kopců se konečně dostáváme na modrou. Jako by nám včerejší zkušenost s modrou nestačila, ani tato není dobrá.
Protože jsme v okolí Vreščovki, přesouváme se terénem opět na hraniční červenou, kterou už neopouštíme až do Zwardońe. Cesta nám nabízí výhledy na údolí Skalitého a Serafínova, za kterými vykukují Moravskoslezské beskydy na severozápadě a Beskydy Śląski na severu.
Ze Zwardońa pokračujeme asfaltem až do Jaworzynki, kde nás čeká stoupání k hranici. Tady už mezi naší a Polskou republikou. Někde mezi Hrčavou a Gírovou, po dnešních 51,5 kilometrech, se loučím s ostatními účastníky letošního Kolení. Slibujeme si, že za rok podnikneme nějaký další přejezd a zatímco ostatní odjíždějí ke Gírové, já se vydávám do údolí říčky Olše k Bukovci.
Letošní ročník nepatřil mezi náročné svou délkou, ale terénem na kterém jsme se pohybovali, kdy jsme většinou využívali turistické chodníky plné kořenů stromů a kamenů, klikatící se hřebenem Beskyd.
