Všichni to známe. S podzimem přichází chlad, plískanice, bolavá hlava a škrábání v krku. Sedím v teple domova, pozoruji oknem jak se venku stmívá a jak se západem slunce zapadá i rtuť teploměru. Hlavou mi proběhne myšlenka jak mi skončil jeden výlet na kole.
Bylo to v létě a já si jen tak vyjel na kole. Sluníčko občas zakryl mrak, ale na nějakou podstatnou změnu to rozhodně nevypadalo. Jenomže v horách co není, může být. Mráček se podstatně zvětšil, v dálce zahřmělo, zablýsklo se a s druhým zaduněním hromu se spustil i liják. Během chvilky jsem zmokl až na kost a byl jsem rád, že to nemám domů daleko.
Změna teploty a mokré věci nenechaly na sebe dlouho čekat a tak léto neléto, z vany jsem si udělal mrtvé moře, kolik soli jsem tam nasypal, k tomu medvědí mléko a škrábání krku a bolest hlavy byly ty tam.
Nevím kdo dal medvědímu mléku jeho jméno. Těžko si pomyslet že se nějaký bača chystá podojit medvědici. To by musel být rozhodně posilněn alkoholem. Spíše si myslím, že jméno dostal od spojení mléka, rumu a medu. Tato kombinace vlije do žil pořádnou dávku energie, že se člověk potom cítí jako grizzly. Jiná legenda však praví, že po větším množství tohoto nápoje se člověk odkymácí a přitom bručí jako baribal. Která je pravdivá však nevím.
Jak se tedy medvědí mléko připravuje? Do hrníčku dáme ohřáté mléko, ve kterém rozpustíme lžíci medu a přidáme panáka rumu tuzemáku. Pak už stačí jenom zamíchat, strčit nohy pod deku a počkat až energie z mléka a medu umocněná rumem zapůsobí.
Dobrou chuť
