Jak jsem se stal na čas hospodyňkou

     Tak jsem se ocitl na nemocenské. Stalo se to během krátkého zákroku. Pro chirurga je to jenom maličké říznutí, ale pro mě šok. Doteď mě jenom bolelo koleno ale teď, po artroskopii ORT, když bolest dostala své jméno - ruptura LCA genus I. dx, můj doteď stereotypní život dostal jiné dimenze. Jednak řeším Shakespearovské: „Šít nebo nešít, to je oč tu běží."  (Chirurg mi navrhl náhradu Aptus - pokud máte někdo zkušenosti s plastikou předního příčného vazu kolena, pls  napište mi své zkušenosti. Díky.) Zadruhé jsem zákrokem nastoupil na nemocenskou a převládající část dne trávím více méně jako domácí hospodyňka.

     Doteď jsem prostě ráno přijel do zaměstnání a při ranní kávě - funguji na černého turka s lógrem zásadně bez cukru, jsem prohodil pár slov s kolegy a zavrtán do svých každodenních starostí se těšil na konec směny. Život se mi ale změnil. Ranní kafe sice nevynechávám, během konzumace tohoto lahodného moku musím ale stihnout udělat dětem snídani a svačinu do školy, dohlédnout na úpravu jejich zevnějšku, cestou na rehabky je vysadit u školy. Na to si jedu užít a odpočinout během interdny, individuálního cvičení, cvičení v bazéně střídaného s podvodními masážemi. Cestou domů koupit pečivo a něco k obědu. Doma pak zkontrolovat, zda si kluci uklidili pokojíček. Tak a protože mám hlad, je potřeba něco ukuchtit. Přivítat děti ze školy, pofoukat jejich šrámy na duši i na těle, dohlídnout na úkoly, popřípadě je vypravit do kroužků. K večeru vyvenčit psy a procvičit to co jsem se naučil během individuálních cvičení. A je večer. Ještě tak stihnu kouknout na internet, kam zase se posunul svět a spát.

     Četl jsem moudra o tom jak se mozky mužů a žen od sebe liší a plně chápu, že muž nedokáže dělat dvě věci najednou (s oblibou tvrdím, že muž sice dělá vždy jen jednu práci, zato ale pořádně), ale musím smeknout před svoji ženou, že krom toho, o čem jsem se nahoře zmínil, stíhá ještě vyprat a vyžehlit, vyluxovat a utřít prach, vymýšlet a vytvářet všechny ty ozdůbky do baráku a na zahrádku, abychom to tady měli nejkrásnější, být vždy nalíčená a upravená, k tomu chodit do zaměstnání a starat se o mě a naše dvě děti.

     A taky se trošku červenám za to, že jsem na to nepřišel dříve.