Jak jsem potkal dávného přítele

Pozvolna se začíná stmívat a já nasedám na své MTB. Vím že je docela pozdě, ale nedá mi to abych si neudělal malou projížďku. Slibuji že nepojedu daleko a vyrážím.            

Když se vracím tma v šedých barvách vytláčí  den. Cestu znám a vím že za chvíli budu doma, když v tom za zatáčkou …            

Rázem se mi promítne naše první setkání. Je to ještě z dob studia v Brně. Poprvé jsem jej potkal před těžkou zkouškou na začátku jarního semestru. Zkoušku jsem dal a z našich setkání se pomalu stával jakýsi rituál. Vždy znova a znova jsem ho vyhlížel a těšil se z našich setkání.            

Pak jsem dostudoval a tím náš rituál skončil. Naše přátelství bylo mystické a mě v té době hodně pomohlo.            

Projíždím kolem mýtiny, když se nade mnou vznese ve své majestátnosti. Vím že není králem oblohy, ale právem patří do jeho družiny. Usedá na větev a ani se na mě neotočí. Proč by měl, vždyť ani létat nedovedu.            

Jedu domů a u srdce mě hřeje skutečnost, že můj dávný přítel je někde poblíž, ve svém království, majestátný a pyšný vládce lesa a oblohy.

Káně lesní.