Gesta kam se podíváš

          Sedím v autě a kolona se jen tak pomaličku prokousává pátečním odpolednem. Sedím a protože v té zácpě nejde stejně nic jiného dělat, pozoruji řidiče kolem sebe.  Jejich gesta zřetelně vyjadřují jejich pocity, myšlenky a nálady. Jasně doplňují slova, která nejdou přes zavřené okna aut slyšet.

          Gesta nás provádí celým životem. Poslaná pusa na dlani, zdvižený palec, zaťatá pěst jsou jasná a srozumitelná. Některá gesta si můžeme ale vysvětlit i jinak. Poťukání na čelo si jako pozdrav vysvětlil akademik Filip, vedoucí expedice Adam 84 v seriálu Návštěvníci a v poslední době známé gesto „Jsi jednička, Kalousku" se zvednutý prostředníkem od předsedy ODS Topolánka, komentář nepotřebuje.

          Mezi gesta bezpochyby patří i nonverbální komunikace. Jejich absence může dospět i k různým nedorozuměním až konfliktům. Důkazem toho mohou být diskuse pod jednotlivými blogy, kdy občas může dojít k situaci, že slova napsaná na monitoru počítače, bez doprovodu výrazu tváře, mohou být chápána jinak, než jak jsou myšlená.

          Sedím a kolona se posunuje dál. V autě za mnou sedí dvě ženy, kterým viditelně nevadí, že se kolona posouvá šnečím tempem. Čas vyplňují klábosením o čemkoliv. Zde mi žádné gesto nenapoví o čem je asi řeč, ale že by  přece? Předpažená ruka dává jasně najevo spolucestující na co je potřeba zaměřit pohled. Prsten je ta věc. Že by zásnuby?

          Až příště budete komunikovat s okolím, zamyslete se nad svým sdělením ať už slovním, tak nad gesty, které je doprovází, ať příjemci pochopí, co jste jim to vlastně chtěli říct.