“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Jeho ex má stále všechny náhradní klíče. I od jeho auta. Taková její najust čertovina. Ten její bývalý, ale stále ochmelka, bude aspoń vědět, zač je toho loket! Kumpáni svého kamaráda chlácholí a shání telefon na jeho bývalku, aby se jí opatrně zeptali, zda svému ex-milému zase něco nepěkného vyvedla. Než-li chlapi spustí akci: “Kdo má odvahu mluvit s Gianniho sekernicí?”, povšimnou si gatí jejich kumpána. Se zadní kapsou, naditou údajně ukradenou portmonkou. Bývalka v tom byla nevinně.
Ovšem zanechávat cokoliv v nezamčeném autě, včetně peněženky, nákupu, psa či klidně zlatých cihel bylo v místní krajině letitou zvyklostí. Bez obav.
“Nechal sis peněženku v autě,” říkám naštvaně svému muži. Jeho odpověď totiž znám, a přináší mi adrenalin po celé dopoledne. “Hlavně ji z auta nevytahuj, nebo ji zase někde zapomenu” odfrkne můj muž se slovy, že jsem zase zbytečně hysterická, nechá peněženku s doklady, platebními kartami, a pár bankovkami v odkládací přihrádce auta. Parkujeme sice u našeho krámu, ovšem za rohem, takže nevidím, kdo může či nemůže do auta vlézt. Celé dopoledne se strachem a tajně vybíhám od kasy a kontroluju, zda je vše na svém místě. Nechal totiž auto odemknuté. Tady se totiž donedávna a odedávna skutečně nekradlo. Pohyb domorodců byl monitorován místními ostražitými drbnami. Proto tu nebylo možné spáchat zločin ani úplně malý zločínek. Nic.
Později sem začali přicházet lidé odjinud, nejenom z jiných zemí, ale i z jiných italských koutů. A sbor všímavých klepen začal mít v pohybu lidí zmatek. Přesto mnoho domorodců nadále nechávalo vstupní dveře svých domů pootevřené, kdokoliv mohl vstoupit. Pravdou je, že většina zdejších obyvatelů je věku jaksi zralejšího důchodcovského, čili jsou doma. Většinou vám otevřely čilé babičky, které neustále připravovaly jídlo pro zbytek rodiny, anebo služka, tzv. badante, starající se o přestárlé a nemocné. Italské služky, pardon pomocnice, bývaly více vstřícné ke komukoliv, kdo zaťukal na dveře. Cizokrajné služky naopak razantně hnaly jiné cizokrajné nezvané hosty (i ze stejných krajů) jejich nedokonalým, ale velmi výmluvným benátským nářečím pryč.
Domorodci mívali otevřenou náruč všem... typické, i když trochu naivní. Důvěřivost Italů postupně začali zkoušet různí zlodějíčci. Nebyli to jenom neitalští cizáci, ale i ti italští, podpořeni přemírou alkoholu, drogami či jejich pokleslým charakterem. Místní ovšem stále věřili a důvěřovali, vlastně věří a důvěřují v to, že by jim kdokoliv ze sousedů či sbor drben (ten jistojistě!) zatepla oznámil jakékoliv podivné chování podivných lidí. Jsme tady taková drbárna, že se ví i to, co se teprve stane.
Můj muž si konečně začal auto zamykat, teprve před nedávnem. S větším pohybem lidí a pro místní pozorovatelky nepřehlednou situací “kdo s kým kam a proč” se začaly objevovat první drobné krádeže. Sousedovi odvedle zmizela portmonka z auta, zapomněl ji za čelním sklem - a nezamkl. Taková pošetilost, viďte (já to říkala, já to říkala... no nic, mlčím, mlčím). První chmatácká vlaštovka měla pokračování. Během ranní kostelní mše zmizely věřícím, kteří šli k oltáři pro eucharistii, z jejich odložených kabelek a tašek peněženky, brýle a telefony. Místní kněz naštěstí nechal prozřetelně pár dní před krádežemi instalovat kamery uvnitř kostela. Ze záznamů policie okamžitě identifikovala jako kradařku známou rumunskou kapsářku, která ovšem mezi místním babičkami původně vypadala jako zbožná zakřiknutá svatá. Brýle, telefony i skoro vybrakované peněženky byly vráceny majitelům ještě tentýž den.
Chlapům v baru prozatím nikdo nic neukradl. Jsou to totiž hoši dlaní velkých a pro ostré slovo nejdou daleko. Také je jich převaha, a málokdo by si troufl jít s nimi do křížku, připlést se do cesty, nedej bože jim něco ukrást. Vzrůstající počet skleniček vypitého vína jim nikterak nevadí v řízení jejich vehiklů. Do svých domovů, vždy kamsi do kopců, pokaždé nějak dojedou, a navíc po cestě nikoho nepotkají, možná zděšená lesní zvířata.
Hoši totiž pijí s mírou. Až na jednoho jejich kumpána. Roztržitého, který to s popíjením pokaždé přehnal. To byl hlavní důvod, proč ho jeho žena opustila a taky se mu údajně prý čas od času škodolibě mstí. Tak to aspoň chlapík podává, a kamarádi chápavě přikyvují. Původně jeho exmanželkou uzmutou peněženku objevili v zapomenutou v kumpánově kapse. Bývalka z toho byla venku.
Další den byl však horší. “Ukradli mi auto,” přiklopýtal jejich nešťastný kamarád zpátky do baru. Chlapi vyběhli ven, že rozbijí hubu nějakému zloduchovi, ale auto nalezli po pár vteřinách. Bylo zaparkované podél cesty, ne na parkovišti. Jejich kamarád si však nepamatoval, že by kdy takhle pitomě zaparkoval. Tudíž se shodli, že duplikát klíče zůstal jeho bývalé ženě. Byla to ona, to je jasné. Ženská msta je průhledná, chytří muži ji odhalí okamžitě!
Chlapi se domluvili, že příště - bude-li nějaké příště - musí být opravdu nesmiřitelní! Jakmile dojde k nějakému zlodějskému zločinu či úkazu jemu podobnému, společně si viníka vlastnoručně podají... nebo alespoň příšerně pomluví. To druhé je samozřejmě mnohem horší.
Za pár dní, šeřícím se podvečerem, se tenhle nešťastník dobelhal z baru na parkoviště, aby jako pokaždé se svou starou plechovkou dokličkoval kopcem nahoru do svého domova. Vsoukal se dovnitř do auta, do auta a hrůzou zařval. Vystrašený klopýtal zpátky se své popíjející partě.
“Kluci... ukradli mi... ukradla mi... VOLANT!” hulákal zděšeně. Osazenstvo baru ztuhlo. To je jasné, jako je slunce nad hlavou a špunt v láhvi, že v tom má tentokrát stoprocentně prsty jeho bývalka! Jejich kumpán bez volantu totiž nikam odjet nemůže.
Rozčilení chlapi vykřikovali cosi o pomstě a jako jeden muž vyrazili z baru na parkoviště, v čele s jejich vrávorajícím lkajícím kumpánem. Všichni se rozhlíželi okolo, zda neuvidí prchající zlodějku s volantem pod kabátem či schovanou někde za jiným autem, jak si mne radostí ruce, jak toho svého opilce dostala. Je to zkrátka všemi mastmi mazaná ženská! Nešťastný chlapík vlezl do auta, aby ukázal svým spolubratřím, co dokáže jedna zhrzená bývalka. Hrůza! Pomstychtivá mužská jednotka zůstala opravdu ochromena.
Pouze na okamžik. Poté za obrovského řevu a velmi ostrých nadávek na jejich kumpána - a ještě silnějšího řehotu - se vrátili zase zpátky do baru.
Bývalka v tom byla - jako pokaždé - nevinně.
Jejich podroušený kumpán chtěl řídit... ale ze zadního sedadla auta...
