Italsky "vodník"

“Podívej, vypadám jako vodník,” říkám lámaně italsky mému kadeřníkovi. Aby pochopil vážnost situace, že mé vlasy jsou přerostlé, zplihlé a vůbec děsné. Nevědouc, jako přeložit "vodník", jsem vyhrkla "vodní muž".

Kadeřník a jeho kadeřnické pracovnice mě začali horlivě ujišťovat, že jako chlap určitě nevypadám.

Trochu jsem se do vysvětlování zamotala. “No, jako muž ne, ale moje vlasy jsou stejné jako... jako vlasy chlápka... jak se stará o vodu.” “Instalatér?” zeptala se zdvořile mlaďounká pomocnice. Je šikovná a vykonává v kadeřnictví funkci drbačky vlasů, když je umývá.  Zaúpím. V duchu. 

“Neee... instalatér ne... myslím chlapa, který bývá většinou pod vodou...,” říkám jí do slastného drbání mých vodnických rousů. Je to milé děvče a v povinné konverzaci se zákazníky bývá jedinečná. I kdyby drbala hlavu tomu nejposlednějšímu z těch posledních (tak se občas cítím) anebo nejdůležitejšímu z těch nejdůležitějších (tenhle pocit neznám), mluví se všemi s citem a porozuměním. Zkrátka jaksepatří. “Potápěč...?” vytlačí ze sebe po chvilce přemýšlení. Jak se, doprčic, řekne italsky vodník? 

V kadeřnictví je vítáno každé téma, o němž začnete, neboť  drobet zjemní cvakot nůžek, hukot fénů a listování časopisy o slavných VIP (vůbec je neznám) a zaručených dietách (zaručeně nezabírají).

Mám to sem blízko. Nový kadeřník se zjevil kousek od našeho baráku tak nějak nečekaně. Z bývalého oblíbeného pajzlu snad šesté cenové skupiny se po úmrtí majitele kdosi neznámý chopil rychlé opravy chátrající budovy. Za pár měsíců se z baráku vyloupl elegantní dům, celý černý, obklopený květinami. K nelibosti štamgastů, kteří původně očekávali pod lešením vznik další nové špeluňky, kam by se mohli jako kdysi uchýlit před svými ženami či před samotou. Dohadovali se, zda zde vznikla nová pohřební služba anebo květinářství. Na neprůhledných výlohách renovovaného domu přibyl nápis HAND, anglicky ruka. S angličtinou na zdejší staré bardy nepochodíte, a navíc písmenko H z nich neumí vyslovit - jako každý Ital - ani jeden. Kdosi z jejich barové party po italsku nápis přečetl: “Aand, eeend.... chlapi, to je jasný. To bývá na konci filmů. Hele, to bude konec. Takže tady fakt bude ta pohřební služba.” Což by přijali celkem s pochopením, neboť její služby časem stejně využijí, akorát už o tom nebudou vědět. 

K nápisu tentýž den přibyly fotografie načesaných krasavic a muže s pěstěným plnovousem - a bylo jasno. A tak se štamgasti, správně spisovně řečeno pravidelní hosté pohostinského zařízení, navždy odsunuli do dalších, zatím naštěstí ještě nezaniklých barů, a brblali na celkový společenský úpadek.

Můj nový kadeřník je velmi úslužný a jeho pomocnice dokonalé psycholožky. Chápavé a naslouchající. Po mém počátečním “Já promiň, mluvit nedobře,” jsem se v konverzaci italské již částečně zdokonalila. A celé kadeřnictví je od počátku tak vstřícné, že bych v případě potřeby nějaké psychoanalýzy raději zašla tam než k psychoodborníkovi.

Jakmile začnete jakoukoliv konverzaci, sehraná vlasová parta se vás mermomocí snaží pochopit a hovor s vámi dotáhnout do konce. Abyste viděli, že o vás stojí, že jste jejich vážený zákazník - stejně jako ostatní vážení zákazníci. 

Některá témata - jako to dnešní vodníkové - bych už ovšem raději nechala plavat.

Ale drbací děvče se nevzdává. “Potápeč?” opakuje znovu. Vodník není potápeč.  “Ne. Je to pohádková bytost. Šéf vody,” říkám. Dívka radostně zvolá: “Mám to. Je to Neptun, Neptun král moří!” Neptun bývá vyobrazován jako svalnatý muž s hustými fousy a vlnitými vlasy, posetými samými škeblemi. Kdoví, možná i s nějakými vodními brouky. Šmarjá, snad moje drbací děvče nepochopilo, že mám hlavu plnou vší? “Nenene, “ odmítám vehementně její až dojemné snažení mi porozumět. 

Vysvětluju, možná zase trochu neobratně, jak se u nás na základních školách jezdívá - snad stále - plavat do bazénu, v rámci učebních osnov tělocviku. S dívkou poslouchají i další postarší zákaznice. A koukají na mě jako na cvoka. Pak mi dojde, že drtivá většina Italů plavat neumí. Nenaučili se to z jednoho prostého důvodu. Ještě před několika desítkami let museli jako čtrnáctiletí (i mladší) místo dalšího studování pracovat, aby pomohli uživit své početné sourozence. Znám jednoho fajn chlápka dole z jihu, který takhle skočil rovnýma nohama do pracovního procesu už ve dvanácti letech. A jeho vrstevníci taky. Neměli čas na flákání se po plážích či snad učit se plavat, to bylo jen pro přijíždějící turisty. Nemluvím o době před sto lety, nýbrž před padesáti, čili takřka včera.

Dnešní dítka sice ve svých dvanácti pracovat nemusí ani nesmí. Tuším, že někteří doma možná ani nepřiloží ruku k dílu (ve zdejších končinách ruku k dílu přiloží rozhodně tehdy, zmíní-li se jejich babička - slovo babiček je svaté). Ovšem taktéž neznám žádnou místní italskou základní školu, kde by se děti během tělesné výchovy zdokonalovaly v plavání. Dle mého tvoří půlku italské kozačky neplavci, a větší část neplavecké poloviny žije tady, pod horami. Řadím se k nim, třebaže nedomorodec, i já. Ač neplavec vodu miluju, doma odmalička pomáhám, ale s vysvětlováním, jak se řekne italsky “vodník” jsem tedy zcela pohořela.

Sedím už pár minut se zakloněnou mokrou hlavou, položenou v umývadle - mám ve vlasech naplácanou jakousi regenerační vlasovou masku nebo co to tam vlastně mám. Kdysi dávno jsem sehnala krém na vlasy údajně z býčích koulí, a vlasy mi pak měsíce zářily jako po rentgenu. Nevím, z čeho či jakých koulí je tahle profesionální kadeřnická maska. Je sice vůně omamné, ale aby mi to neomámilo mou peněženku, znáte to, za každé stříknutí platíte zbytečně navíc. 

Vedle mě drbou hlavu místnímu chlápkovi. Takový důležitý “pan vejtaha”. Časem jsem se přestala podivovat těm všemožným zlatým prstenům u některých Italů, a přestala to brát jako symbol nepoctivosti.  Ale fanfarónství a nadutost stále nelibě rozdýchávám. Tajně přeji podobným náfukům zvýšení rychlosti mletí těch jejich božích mlýnů.

Muž se rozhlíží jako kohout, abychom si ho kromě kadeřnického družstva všimly i my zákaznice. Takovou koncentraci nadutosti, nevkusu s pýchy zkrátka nejde přehlédnout. Navíc má vlasy dlouhé, pod uši. No, přesně jako vodník! 

Říkám: “Tady pán, to je přesně typ toho vodního muže, jak jsem říkala...” Chlapík sebou potěšeně zavrtí. Slyšel předtím cosi o Neptunovi, svalnatém bohu. Asi jsem mu očividně sympatičtější, i když jeho velikosti samozřejmě nemohu nikdy dosáhnout. 

Po jeho pár otázkách na můj původ je nadšený: “Československo. Nádherné ženy!”Ale dívá se na mě s úkosem, neb vypadám spíše jako odrodilec... Vzorek československých žen, žijících v Itálii, je z 98 procent jasný - štíhlá, vysoká, blonďatá a šmrncovní holka. Holt se vymykám a spadla jsem do těch zbylých dvou procent.

Prozradí mi, že v jednom baru prý pracuje nějaká dívka od nás, z Čech.  Napadá ho, říci jí nějaké české slovo, takové netypické, aby byla překvapena. Je mi to jasné. Chce ji oblbnout, a používá ke sblížení starou známou fintu Italů, když balí cizinky. Řeknou dvě tři slova v mateřštině ženy, kterou vábí a svádí, a mají vyhráno. Finta fungující dokonale. “No, tak jí řekni, že jsi jako ten vodní muž, “ říkám mu. Král všech moří, Neptun. Zavrtí se spokojeně: “Ale jak se to řekne po vašem?” ptá se mě.

“V-O-D-N-Í-K,” hláskuju česky, “ J-S-E-M V-O-D-N-Í-K.” Oblejza to několikrát po mě opakuje. Rochním se v představě, jak se důležitě představuje blonďaté české krásce někde v baru, a bavím se. Pak mě osvítí takový duch malé ženské pomstychtivosti, a dodávám bezelstně: “No, česky VODNÍK, to je vodní muž. Ale jestli chceš jít opravdu do hloubky, dolů, tak před tím musíš říct jednu českou předložku. A budeš lepší než nějaký Neptun. ”

Být lepší než svalnatý Neptun - jasně, o tom přece nikdo nepochybuje. A blondýnku bude mít v kapse. Tedy tam, kde chce. Vejtaha si upravené české slovo několikrát za sebou zopakuje a já kývu hlavou, že tak to to správně. Chci co nejdřív vypadnout z kadeřnického krámu, jak se mi chce smát.  Zlaté české předložky. Zlatá čeština!

Doma jsem zjistila, že Italové skutečně postavu vodníka neznají. Pravděpodobně tím, že nemají rybníky. Slovo VODNÍK se proto nedá doslovně přeložit.  Nevadí. Myslím, že se kadeřnictví stane mým oblíbeným lokálem, mou jistou osvěžovnou ducha.

Za několik dní jsem se - přes jednu společnou českou kamarádku - dozvěděla o té úchvatné blonďaté Moravandě z baru. Prý se odrovnala smíchy díky jakémusi namyšlenému italskému hňupovi. S pocitem, že to mezi nimi určitě eroticky jiskří, se jí představil.

Naprosto precizní čestinou jí totiž veledůležitě řekl: “Jsem pod-vodník...”