„Ty máš chleba se sýrem a ...pa-pri-kou?“ italská učitelka je zděšena, jako bych mé dceři dala na svačinu syrovou cibuli a na zapití hlt vodky.
Do italské huby zkrátka syrová paprika nesedne, stejně jako kousnutí do čerstvého, nijak neupraveného rajčete či ohlodávání jablka se slupkou. A to místní nevědí o mé šílené úchylce požírat celé jablečné ohryzky od tvrdých peciček přes chroustavý jadřinec až po stopku, kterou labužnicky vyplivnu. To bych byla za pořádného vepříka.
Slíbila jsem několik místních receptů na tři věty. Kdo nekuchtí, ať skočí na jiný blog, jinak ho čeká intelektuální nuda. Dnes převážně o zelenině.
Až tě macecha, tchýně nebo další prima ženská pošle ke dvanácti měsíčkům pro jahody, určitě si navíc řekni o čerstvou snítku rozmarýnu.
Brambory na rozmarýnu: syrové brambory dej na pekáč s troškou oleje, osol, posyp jemně nalámaným rozmarýnem (nebo ho nech vcelku, rozmarýnové jehličky se nejedí) a upeč do zlatova a voňava. Ruce ti budou po rozmarýnu vonět jako mnichovi ze středověku, pokud ale mnich zrovna nedělal něco jiného.
Rozmarýnová prsa: je-li rozmarýnových snítek více a máš prsa, třeba kuřecí, dej na pánev s olejem kus rozmarýnu vcelku a ignoruj ho. Na druhé půlce opeč osolený plátek prsou z obou stran, vypni, přidej citrón nakrájený na plátky a přikryj na pár vteřin pokličkou. Mezitím můžeš připravit nějaké žrádlo pro kozu.
Žrádlo pro kozu, čili jakákoliv zelenina, je rychlé. Zapomeň na vodu do nálevu. Radši zalej domácí kytičky, taky ti vadnou? Un momento, skoč ještě koupit do blízkého hypermarketu balsamikový ocet, budeme ho potřebovat. Balsamikový ocet se vyrábí zkvašením šťávy ze speciálního vína a dozrává v sudech. Je tmavý, velmi aromatický. Čím starší, tím chutnější (a dražší), nám bude stačit obyčejný za pár desítek korun. Máš? Fajn. Rychlost metelesku blesku se cení. Máme balsamikový ocet, olivový olej, tak kde jsou ta rajčata?
Rajčatový salát: nakrájej rajčata na slabé plátky, osol, lehce opepři, zalij trochou panenského olivového oleje a pár kapkami balsamikového octa. Prosyp čerstvou bazalkou (můžeš i sušenou) a malými kousky nakrájeného citrónu. Rozmíchej. Tenhle salát mám hodně ráda. Salát nech nyní pár minut uležet a udělej si se mnou kafe, ano?
Italové jsou kafožrouti. Několikrát denně pijí silné panáky této černé husté tekutiny. Lahodná, voňavá, srdcervoucí, po kopnutí jedné dávky chceš všechno. Žít, milovat, nespat, pracovat, zpívat, tančit, pozor, my ještě vařit, nezapomeň na to. Jestli ti jejich trpasličí šáleček nestačí, řekni v baru o „caffe lungo“, tzv. dlouhé kafe. Trošku ti tu smrtelnou dávku zředí vodou, a je ho víc. Ale má naprosto stejné účinky. Tak teď žádné milování, šup šup - vrhni se raději na zelný salát.
Najdi ostrou kudlu. Vezmi hlávku syrového zelí, nakrájej na slabé nudličky. Osol, opepři bílým pepřem, zalij několika lžícemi olivového oleje a balsamikového octa (s ním opatrně), vmíchej čerstvou zelenou petržel. Nech dvacet minut odležet. Mezitím jdi natrhat opravdové kozí žrádlo, čili listovou zeleninu, tzn. hlávkový salát.
Salát nejenom hlávkový: také čekanka, rukola, cokoliv, co má listy a je to zelené (kromě pokojových květin). Z opraných listů oklep přebytečnou vodu. A pokračujeme jako u zelného salátu - zalij trochou balsamikového octa, olivovým olejem, opepři a zamíchej. Brr, taky je ti zima? Pojďme se znovu zahřát k plotně.
K masu se skvěle hodí tato úprava hrášku a mrkve:
Hrášek: sterilované zelené kuličky bez nálevu vyklop do hrnce se lžičkou oleje, mírně ocukruj a osol. Přidej dvě tři lžičky strouhanky, dvě minutky zběsile míchej, zakápni citrónem a přidej strouhaný parmazán. Neochutnávej, ač máš přitom pocity přímo povznášející.
Mrkev: uvař pár oškrábaných mrkví vcelku, vodu vylej. Mrskni mrkve (řekni pětkrát rychle za sebou bez chyby, já to nezvládla) do kastrolu s trochou másla a oleje, dvě minutky lehce orestuj – čili mírně osmaž. Vypni, osol, ocitrónuj, zasyp hrstí strouhaného parmazánu. Taky je dobré nasucho na pánvi rychle orestovat kousky cukety, papriky, lilku, ale o tom – a o dalších, třeba i těstovinových i masových jídlech někdy příště.
Nechat vyniknout chuť přirozenosti - v tom je jednoduchá filosofie celé italské kuchyně. Proč zapatlávat původní chuť pokrmu hořčicí, kečupem, směsí od Vitany na steak? Ať moje těstoviny chutnají jako těstoviny, zelenina křupavě zeleninově, nechť moje telecí chutná jako opravdové telecí a moje dršťka jako opravdová dršťka.
Dáme si teď spolu další aromatické kafe, a pak se půjdem intelektuálně či jinak rozšoupnout, co ty na to? To je kofeinová šleha, viď? Máš znovu chuť žít, milovat, nespat, milovat, pracovat? Fajn...zapomněla jsem ti říct, že já...po druhém kafi...tak... nějak...vždycky...usínám...
