Tři facky denně stačí

Když se daří, tak se hold daří. Znáte ten pocit, když ráno otevřete oči a hned víte, že to bude den jak víno. Stačí, že jste omylem vypnuli budíka s tím, že ješt deset minutek zůstanete v posteli....a z deseti minut je najednou hodinka, autobus pryč a vy makáte, aby jste do práce dorazili maximálně o půl hoďky později. Probouzecí kafe nemáte šanci stihnout, obličej kreslíte v buse a výsledek není nic moc a prostě hned ráno jste asi tak mínus pět hodin....tak tomu se říká stres hned od rána a den jak vymalovaný....

FACKA PRVNÍ Měl to být skvělý den! Konečně volno po desíti dnech v práci...neřešte zákoník, prostě se to občas stává. Věděla jsem, že se vyspím, takže večer před tím, jsem se koukla na moje oblíbené DVD se Sherlockem Holmesem, kterého miluju a zalezla do postele asi tak v jednu v noci. Usnula jsem s tím, že jsem zapomněla vypnout mobil, který se mi válel u hlavy. Proklela jsem ho hned ve čtyři ráno...teda ten mobil. Zahvízdal a přiletěla mi sms, že kolega, který měl jít do práce na ranní, nepřijde, protože si zablokoval krční páteř a jde k lékaři. Trošku hnusně jsem probudila jednu jinou kolegyně, která jediná mohla dorazit včas do práce místo něj, ale ta už měla jiný program, který nedokázala změnit a tak jsem se musela vyhrabat z postele já a vyrazit do práce. S tím mínusem asi tak tří hodin a totálně nabouraným plánem. Musela jsem překopat úplně všechno a to jsme měli tři dny před inventurou. Prostě dalších 12 hodin v práci a totální nestíhačka. FACKA DRUHÁ Příští týden jsem měla domluvený relax s kamarádkou....lázeňské městečko, masáže, sauna, večery u vínka...pohodička a klídeček. Když jsem se přiřítila do práce a udělala nejnutnější, volala mi ona kamarádka, že to prostě příští týden nevyjde - onemocnělo jí dítě:( Nevím, jak to máte vy, ale když se na něco děsně moc těším a neklapne to, mrzí mě to dvojnásobně. A já se těšila opravdu hodně.... FACKA TŘETÍ Když jsem konečně vyrazila z práce domů, nebylo mi úplně dobře. Nestíhala jsem si dojít na oběd, ale to se stává dost často, takže to není zrovna problém. Prostě jsem si zvykla. Jenomže v tom stresu, jsem nějak zapomínala i pít a moje ledviny nemají příliš pochopení pro "suché dny". Takže už v autobuse mi bylo jasné, že to fakt není dobré. Než jsem dorazila domů, bylo to ještě míň dobré....ledviny bolely čím dál víc a už moc nepomáhalo vypít asi deset litrů najednou. No prostě nevystoupila jsem na své zastávce, ale rovnou jsem si dojela na Bulovku pro injekci. Je to celkem výhoda, když člověk ví, co mu je. Nicméně ledvinový záchvat nepřeju ani svému největšímu nepříteli. A průpovídky (samozřejmě oprávněné) svého urologa...nejen že mi bylo opravdu blbě, ještě jsem byla menší a ještě menší a vlastně úplně nejmenší na celém světě. Do postele jsem zalezla v devět večer....klaepala jsem se zimou, pak zase vedrem a modlila se, ať už je druhý den ráno a já vstanu, tak jak mám a je zase úplně normální den.....