Paní je typické městské dítě. Venkovské dítě  má za přirozené to, že se zvířata v domácnosti chovají na maso a že až dospějí, tak se prostě zabijí a snědí.

To pouze městské dítě vychované nákupy masa u řezníky a fialovou krávou Milka, považuje zvířata čistě jen za mazlíčky.

Moji prarodiče měli na vesnici malé hospodářství. Prase, slepice...nejdřív i ovce, kachny, husy, pak se to scvrklo jen na ty slepice a králíky. Bylo zvykem, kdykoliv jsme z města přijeli, babička s dědou nám nové přírůstky ukazovali ještě dřív, než jsme vstoupili do seknice. A my jsme říkali: "Pánbu požehnej!

Jednou mi tak děda říkal - podívej, samice má mladé, ukáži ti králíčky. Stála jsem u králíkárny jak u zjevení a pozorovala těžké dědovy ruce, které něžně a lehce zahrabaly v králičím pelíšku plném máminých chlupů. Náhodou vybral malinkatého jedince, po mámě pepř a sůl, jen špičky oušek měl bílé. Rychle jej vrátil do pelíšku, protože máma samice nedůvěřivě pokukovala.

Ten můj králíček s bílými oušky utěšeně rostl, už jsem si jej časem i sama vyndala z králíkárny a o pomazlila se s ním.

Teď trochu odbočím, ale není to od věci. Má babička, když jsme měli všichni  (celkem osm kousků) přijet na oběd, vytáhla kus uzeného (z domácího pašíka), do pekáče k tomu vrhla králíka, aby toho bylo dost.

A jak jsme si tak jednoho dne hodovali, povídá můj děda: "Jano, víš, jaký je to králík?" Ztuhla jsem. A děda: "Ten s těma bílýma ušima!"  Skoro jsem upadla a babička povídá: "Tak si dej kousek uzeného!"

Hezky píšete. Chtěla by to trochu učesat, ale dovedete zaujmout.

Děkuji, potěšila jste mě

Vaše mínění o slepicích je naprosto mylné. Ony nejsou tupé, ale Vy máte špatný pozorovací talent. To, že nemají mimiku neznamená, že jim nevadí, že je zaživa udíte.

Patrně od nich očekáváte, že se samy oškubou a skočí na talíř. Tak to asi fakt nezvládnou.

Snad mi, holky z kurníku, odpustí