Poslouchat za dveřmi je neslušné...

Jo, to je prvda, ale když ležíte ve vedlejším stanu a dělí vás jenom dvě celty...utéct není kam a nemůžete usnout, tak prostě posloucháte

A přesně tak to bylo. Po půlnoci jsem zalezla do stanu a než se mi podařilo usnout, vyslechla jsem rozhovor z vedlejšího..... ON: Co ti je? ONA: Nic ON: Tak proč brečíš? ONA: Nebrečím.. ON: Je ti blbě? ONA: Jo ON: Neměla jsi chlastat s těma klukama a mě nechat u piva ONA: Když oni mě zvali ON: Tak teď jdu pít já ONA: Nemáme peníze ON: Jak nemáme? Oni tě přece zvali? ONA: Jo, ale platila jsem já ON: Tak to je super, kolik nám zbylo? ONA: Nemáme ani na autobus zpátky domů ON: Paráda, jdu se napít ONA: Nechoď ON: Proč? Co ti je? ONA: Nic ON: Když půjdu, budeš brečet? ONA: Ne.. Zvuk rozepínání celty a její vzlykání. On vylezl ven, ale otočil se zpět a znovu.. ON: Co ti je? ONA: Nic ON: Proč brečíš? ONA: Nechoď ON: Říkala jsi, že ti to nevadí ONA: Nevadí ON: Tak proč brečíš? ONA vzlyká: Nebrečím ON: Je ti blbě? ONA: Jo ON: Dobře ti tak! A ještě nemáme prachy ONA brečí ON: No tak nebreč. Ty jsi pila, protože jsem šel za kámošema ONA: Jo ON: Takže to je mezi námi konec? ONA brečí ON: Proč brečíš? ONA brečí: Nebrečím ON: Můžu k tobě? ONA: Jo On se škrábe zpět do stan, zvuk zapínaní celty, chvíli ticho a šeptání a pak zvuky milování. Po chvíli znovu rozepínání celty a on odchází. Následuje její zvracení a já konečně usínám. A v pět ráno pokračování... ON: Co ti zas je? Proč brečíš? ONA brečí: Nebrečím ON: Je ti blbě? ONA: Ne ON: Vždyť jsem se vrátil brzo. Tobě vadí, že jsem odešel? ONA:Jo ON: Říkala jsi, že ti to nevadí ONA: Neříkala ON: Říkala ONA brečí ON: Zajdu pro pivo ONA: Nechci pivo ON: To tě probere ONA: Nemáme ani na autobus ON: Na pivo ještě jo ONA brečí a ON odchází pro pivo.... A já doufám, že ještě usnu.....