Studená sprcha. Takové pocity jistě zažívá volič Věcí veřejných v těchto dnech. Všichni mimo Prahu víme, že Praha je stát ve státě s vlastní realitou. Véčkařům se povedlo tomuto státu ve státě vytvořit čtvrtou dimenzi. Véčkařov.
V minulém článku jsem chválil ex-ministra Bártu za jeho (na české poměry) relativně rychlé rozhodnutí vzdát se postu ministra. Následovalo (podle mne naprosto legitimní) rozhodnutí předsedy vlády odvolat z vysokých postů všechny, kteří s aférou kolem "vnitrostranické záložny" souvisí. Pak ovšem nastal pro mne nepochopitelný zvrat. Véčkaři přišli s překvapivým požadavkem: dobrá, ale když my, tak i oni. A tady mi povolila čelist, byť už jsem z Prahy zvyklý na leccos. NAPROSTO nechápu logiku, se kterou Véčkaři požadují odchod pánů Kalouska, Vondry a Fuksy.
- Ano, ministr Kalousek by jistě mohl jít do sebe, co se týče jeho minulých působení v politice. Na druhou stranu: byl to on, kdo dostal roku 2008 ve Washingtonu ocenění Nejlepší ministr financí roku. To je fakt. A nebyl nominován tady našim regionálním kolektivem prorostlým záští a závistí, takže na tom asi něco bude. Ať si pan předseda Sobotka říká co chce.
- Ministr Vondra se vydal cestou pana Čunka (tedy: udržet se hlava-nehlava i za cenu ztráty tváře). Dle mého měl dáávno rezignovat a pokusit se očistit svůj štít, ale je to jeho rozhodnutí. U něj s odvoláním naprosto souhlasím, ale mělo by vyjít z rozhodnutí předsedy vlády, nikoli jako "handl" Věcí veřejných.
- A ministr zemědělství Fuksa? Přiznám se, že jsem málem ani nezaregistroval, že je ministrem (což je smutné).
Čili: Věci veřejné by se měli vrátit do alespoň pražské reality, HLUBOCE se zamyslet jak dál a pak se touto cestou vydat. Už dávno nejsou v pozici někoho, kdo by si mohl diktovat. Už ne.
