Co se to stalo? Proč se slovo „cikán“ stalo nadávkou? Kdo za to může? My, zlí a rasističtí gádžové nebo oni, zlí a nepřizpůsobiví Romové?
To je samozřejmě strašlivá zkratka a nelze to brát takto rezolutně. Nic není černo-bílé a tak je tomu i s tímto problémem.
Pokud tvrdíme o Romech, že jsou nepřizpůsobiví, je třeba si vzpomenout, jak žili v dobách, kdy nepřizpůsobivými nebyli: jednotlivé rodiny a rody kočovali krajinou, byli doma všude a nikde a, pomineme-li občasné záhadné úbytky drůbeže, moc zlého od nich nevzešlo. Řekl bych, že v dobových statistikách těžkých zločinů tolik Cikánů nefigurovalo – ne, že by je nepáchali, ale mnoho zločinů se řešilo uvnitř komunity dle jejich nepsaných zákonů a kodexů cti.
Ano, také tehdejší většinová populace na ně koukala povětšinou skrz prsty, ale tenkrát to vyplývalo spíše ze strachu z neznámého a z neznalosti jejich kultury, jejich odlišným vzhledem a životním stylem. Nicméně Cikáni (ano, tak se jim až donedávna říkalo a nikoho z nich to nijak zvlášť neuráželo) patřili svého času mezi vyhlášené dráteníky nebo brusiče nožů/nůžek. Byli také statečnými vojáky a tragickými obětmi ve všech válkách, co jich většinová společnost vedla.
Kde se tedy stala chyba? Kdy, jak a hlavně proč se z Cikánů stali Romové a z více-méně poctivých kočovníků příživníci a zátěž společnosti?
Hlavním hybatelem problémů bylo jistě jejich násilné „zakořenění“ komunistickým režimem. Ale i pak byli ještě povětšinou skvělými zaměstnanci Stavebních družstev a JZD. Pak přišla „sametová revoluce“ a v bujném kapitalizmu se to zlomilo. Z Ukrajiny přišla levnější pracovní síla a Romové se naučili využívat a zneužívat systému. A systém to je věru dajný a (hlavně -) nechá se. Dnes je pro Roma jednodušší být nezaměstnaným, neboť po součtu všech dávek, které dostane a hlavně (pozor!) na které má nárok, se mu doma sejde leckdy víc peněz, než kdyby byl zaměstnaný. A leckdy víc peněz, než má v dnešní době část „většinové“ pracující (!) populace.
Často se Romští předáci ohánějí frází, že chudáci Romové nemají šanci žít jinak, i kdyby chtěli, protože jsou diskriminováni. Jenže oni většinou logicky (dle výše uvedeného) nechtějí žít jinak (proč taky, že?) A přitom opravdu stačí jen chtít: pro začátek posílat poctivě a pravidelně děti do školy – pak je velká šance, že 1-2 (a více) z 10 udělají maturitu a nějakou VŠ a vydají se jinou cestou, než jejich pohodlný rodič. (Mimochodem, osobně znám několik skvělých Romů, kteří jsou vzdělaní, učí na VŠ nebo mají své firmy doma i ve světě a kromě toho, že se starají o své zaměstnance, plní také státní kasu... A přitom se nijak nezříkají svých „cigáňských“ kořenů, tradic a etnika, naopak – měli by být (často nejen) pro své lidi vzorem!)
Jaký je tedy stav dnes? Slovo Rom se stalo většinou synonymem pro nemakačenka, příživníka a zloděje. Řekne/napíše-li se někde „nepřizpůsobivý občan“ je tím často myšleno „Rom“ (většinou oprávněně). Všem je to jasné, ale říci/napsat to veřejně se stalo politicky nekorektním, neboť by to (stejně jako jakákoli jiná kritika) mohlo být chápáno jako rasizmus... A co na to Rom? V mnoha případech to, bohužel, jen potvrzuje – v pracovní době se poflakuje po městě nebo jen tak zevluje na lavičkách před domem, nicméně v obou případech vždy s cigaretou v ruce a často ve značkovém oblečení. A zkuste mu na úřadě říct, že dostane méně peněz...
Chyba se tedy stala a děje na obou stranách a potvrdilo se, že nejjednodušší cesta nemusí být vždy tou nejlepší. Dnes nicméně všichni ví, co je špatně a jak se to dá změnit, ale protože to obnáší tak masivní změny a tolik nepopulárních kroků, nikomu se do toho (pochopitelně) nechce – firmám, protože nemusí, politikům, protože to znamená opravdovou práci a – (jak říkají) v krátkodobém horizontu – žádné politické body.
Prvním neblahým výsledkem této „politiky“ je Šluknovsko. A myslím, že je to varování pro obě strany. Většinová společnost by měla začít dbát na to, že vzdělat a zaměstnat Roma JE důležité. Romovi by mělo dojít, že vzdělání se mu vyplatí a ZAČNE CHTÍT žít jinak, nebýt příživníkem. A hlavně: stát (=politici) by měl začít chtít s tím něco udělat: např. spravedlivě si vynucovat dodržování zákonů (vždyť kupříkladu povinná školní docházka už tam DÁVNO je, tak nevím, proč o tom dnes (19.9. 2011) pan premiér mluví jako o nějaké novince). A nebo ne, ale pak, obávám se, dříve nebo později masivně stoupnou zisky dovozcům mačet a teleskopických obušků.
