Parlamentní utrpení

Poslední dobou si myslím, že koncem světa mysleli staří Májové to, co se začíná dít kolem nás, hlavně v parlamentu...

Když sleduji šaškárny, které se v posledních dnech a hodinách konají v Parlamentu, začínám si myslet, že adekvátní odpovědí pro dosebezahleděné mimorealitužijící a někdyvyloženěhloupé poslance by byla všeobecná občanská neposlušnost.

Maně jsem si vzpomněl na román Tma od Ondřeje Neffa. Kdyby se její děj překlopil do pozitivna, věru by se nám lépe dýchalo! Kdyby se vytěsnil stát jako instituce se všemi jeho „mocipány“ a ouředníčky, kteří si myslí, že bez nich by se svět zhroutil, pak by stačilo, aby se daně začaly spotřebovávat účelně a lokálně. Šly by bez desítek mezičlánků přímo na účty škol, nemocnic a vědeckých ústavů a kdyby se z nich ještě nemuseli platit stovky a tisíce vyžírků a příživníků – to bychom se divili, kolik by ještě zbylo pro všeobecné veselí!

Také by nebylo špatné, kdyby začala existovat osobní zodpovědnost. Dnes se poslanci hádají o státní rozpočet a hledají každou korunu: mezitím se miliardy (i v tuto chvíli!) splachují do záchodu. NĚKDO podepsal špatnou smlouvu a druhá strana na ČR vysoudila milióny/miliardy; NĚKDO schválil špatný loterijní zákon a tak nás společnost z Malty oprávněně (!) může zažalovat, s penále 10 000 EUR DENNĚ!!! NĚKDO za miliardy nakoupil letadla, která nelétají a obrněné transportéry, které nepotřebujeme; NĚKDO... A kdo je vlastně ten NĚKDO? To nikdo neví a to je to kouzlo - není koho potrestat. Ale smlouvy jsou podepsané, zákony schválené a arbitráže se holt platit musí...

Ještě se divíte, že koketuji s tak silným výrazivem jakým je „občanská neposlušnost“? Jak jinak dát našim „vládcům“ najevo, že jsou vedle a že je pro nás utrpením sledovat jejich kvazijednání a katastrofální výsledky. Kdyby se lidé domluvili a NAJEDNOU vypověděli poslušnost státu-úřednickému aparátu, třeba na měsíc, dostali by mocipáni pořádnou ťafku: stát by se jistě nezhroutil, naopak, na měsíc by pookřál a volněji se nadechl. Neboť tím, kdo státu škodí nejvíc, je nemocný státní aparát. Léčba? Většinu současných „politiků“ vyhodit (my, občané, jsme přece jejich zaměstnavatel! Proč se tak nechováme?), RADIKÁLNĚ zeštíhlit státní aparát a na vedoucí pozice vybrat ODBORNÍKY a vykašlat se na stranickou příslušnost.

A žije utopie!