Re: O politické kultuře

Po publikaci svého prvního zamyšlení na tomto blogu jsem vedl zajímavou diskusi se svou sestrou (ano, mám sestru) - nedalo mi a chci se k němu, na základě jejích podnětů, ještě vrátit. Jen krátce.

Se sestřičkou jsme vedli virtuální dialog a já si dovolím (s jejím svolením) kousek odcitovat. Píše:

..."Nechápu, proč tolik mladých a nadaných lidí, kteří dokáží vidět situaci dobře a dokáží podle svědomí "bojovat" za to, co je správné, nevstoupí do oblasti politiky a něco nedělají. To nemá nikdo skutečně odvahu zůstat "ve vlastní barvě"? Takto zůstáváme všichni jen u kritiky, ale změna nenastane žádná. Proč do toho nejdeš? Ty, nebo tví kamarádi?..."

A právě v těchto otázkách je vyjádřena odpověď, na všechnu tu beznaděj a rezignaci, která by mohla z mého článku čišet. To totiž není o odvaze. Problém, podle mne, tkví v tom, že mladí lidé, kteří chtějí něco radikálně změnit, nemají v podstatě šanci. Proč?

Dovolím si malou analýzu (čerpám z vlastního pozorování).

První překážka: volby. Už vidím, jak je sebeschopnější člověk se sebelepší koncepcí zvolen...
Druhá překážka: zatuchlá politická scéna (nemyšleno věkově, ale názorově), s tím spojená
třetí překážka: osamocení.

Je takřka nemyslitelné, že by bylo takovýchto 'inovátorů' a 'reformátorů' v jedněch volbách zvoleno více (alespoň já jsem to ještě nezažil, a to už jsem u pěkných pár voleb byl).

Takže, aby to bylo osobnější.
Situace: kandiduji pln ideálů a s perfektní koncepcí řešení několika nejožehavějších problémů. Jsem zvolen. (Vrátím se k původně zmiňovaným barvám). Jsem zvolen a ocitám se uprostřed změti šedé, která můj osamocený barevný názor téměř okamžitě zalije.

Následné řešení: a) zůstat si stát za svým a, s nemožností jiného řešení, rezignovat; b) akceptovat kolektivní názor strany/klubu, nezávisle na jeho kvalitě či "trucopozičnosti" a stát se spokojeným, z davu nevyčnívajícím ovladačem hlasovacích čudlíků.

Tak proto, moje milá sestřičko, pravděpodobně nebudu v dohledné době ani já, ani nikdo z mých přátel kandidovat kamkoli do naší současné politiky. Český národ ještě není připraven. Není připraven na radikální řez, chvilku blahodárné destabilizace a následné revitalizace funkční demokracie a morálky. A oné politické kultury.