Zklamal jste mě, pane Schwarzenbergu

V období dospívání jsem četla nejraději ze všeho francouzskou a ruskou klasiku, až se mi spolužáci smáli, že jsem zkažená četbou romantické literatury. Od té doby jsem už trochu dospěla, ale přesto bych očekávala, že se potomek tak slavného rodu bude chovat jako „čestný muž a šlechtic“, jak jsem četla v jednom románu.

Přiznám otevřeně, že jsem Vás z více důvodů nechtěla volit za prezidenta, zde uvedu alespoň dva nejdůležitější. Vždycky jsem toužila po vzdělání a trvalo mi velmi dlouho, než se mi ho podařilo získat, protože jsem musela od mládí pracovat, studovala jsem po večerech, kvůli finančním problémům jsem musela několikrát přerušit vysokou školu. I když to stálo hodně námahy a odříkání, nakonec se mi alespoň částečně podařilo splnit svoje sny. Ani v dětství jsem nežila v bohatých poměrech, třeba první magnetofon jsem si koupila na půjčku, až když jsem chodila do zaměstnání.

Nevyprávím Vám  to proto, abych si ztěžovala, není v tom žádná závist, vím, že nikdo nemůže za svůj původ. Jen si myslím, že člověk, který se díky majetkovým poměrům a společenskému postavení předků narodí rovnou do desátého patra společenského žebříčku, nevidí do přízemí. Není to otázka bohatství, třeba můj oblíbený zpěvák Bob Dylan si před několika lety koupil v Anglii zámek za čtyřicet miliónů liber. Rozdíl je v tom, že Dylan začínal v přízemí a postupně vystupoval pěšky po schodech do dalších pater, jestli mi rozumíte.

Druhý důvod spočívá v tom, že kosmopolitní člověk hovořící mnoha jazyky s bydlišti v různých státech Evropy, nebude podle mého názoru lpět na zachování identity malého státu uvnitř bývalé monarchie. Ostatně i z Vašich názorů v diskusích bylo patrné, že jste především Evropan.

Přestože jsem Vás z výše uvedených důvodů, pane Schwarzenbergu (šlechtické tituly se u nás už téměř sto let nepoužívají), nevolila za svého budoucího prezidenta, nebyla jsem proti Vám nijak osobně zaujatá, naopak některými myšlenkami jste si získal moje sympatie. Například se mi líbilo Vaše přirovnání, že „věznice je vysoká škola zločinu“, přestože jste tím obhajoval spornou amnestii. Nebo mě zaujala Vaše odpověď na otázku, jestli jste pro povinné poloviční zastoupení žen v manažerských funkcích, kdy jste neopakoval obvyklé fráze, ale vyjádřil jste originální myšlenku, že k vyrovnání dojde vývojem, a poměry se možná i překlopí, protože už teď studuje na vysokých školách víc dívek než kluků.

Když Vaši voliči a fanoušci uváděli jako v podstatě jediný důvod svojí volby Vaše vlastnosti jako je čestnost, slušnost, pokora, tak jsem se jich provokativně zeptala, odkud berou tu jistotu o charakteru člověka, kterého znají jen z médií. Nikdo mi na tuto otázku neodpověděl, stále opakovali stejná slova jako mantru. Usoudila jsem, že zřejmě odvozují uvedené vlastnosti z Vašeho šlechtického původu. Protože jsem také četla romány jako jsou Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo nebo Matyáš Sándor, uvěřila jsem, že bezbřehý obdiv a důvěra Vašich příznivců, může mít i reálný základ ve Vašich šlechtických vlastnostech.

Potom přišly dlouho s napětím očekávané volby a brzy po nich výsledky. Poslouchala jsem v rádiu reportáž a první dojmy z výsledků a musím říct, že Vaše odpověď na otázku, co považujete za příčinu svojí prohry, mě hodně zklamala. Kdybyste odpověděl, že Vám uškodila účast v současné vládě a spojení s neoblíbeným Miroslavem Kalouskem, tak bych si řekla, že mluvíte jako standardní politik. Kdybyste řekl něco o tom, že Vám uškodila některá neuvážená vyjádření (například o Benešových dekretech), kdybyste připustil, že Váš protikandidát projevil větší koncepčnost a lepší rétorické schopnosti, nebo i kdybyste mluvil jen obecně a sportovně přiznal, že soupeř a jeho tým byl lépe připraven, tak bych si řekla, že slova „čestný muž a šlechtic“ nejsou jen prázdná fráze, že šlechtický titul, (kterým se necháte rád oslovovat), není jen pozlátko. Uvěřila bych, že máte něco z románových hrdinů, které jsem obdivovala v teenagerských letech.

Vy jste však řekl něco úplně jiného. Mluvil jste o tom, že za Vaši prohru může neférová kampaň soupeře, lži a podpásovky. Nechci teď řešit, jestli soupeřova hra byla zcela bez faulů. I já jako dlouholetá fanynka Vašeho protikandidáta, (kterého považuji za jednoho z nejlepších politiků, jaké jsme po revoluci měli), jsem zaznamenala místy nedovolené bránění a sem tam nějaký bodyček. Mrzí mě ale, že se Vy, který si zakládá na svém šlechtickém původu a Vaše volební hesla nebyla skoro nic jiného, než charakterové vlastnosti, které si připisujete zřejmě i Vy sám, jste se snížil k takové jednoduché výmluvě. Přičítala jsem tato Vaše slova počátečnímu zklamání, které bylo ihned po zveřejnění výsledku pochopitelné. Čekala jsem, jestli v následujících dnech třeba svá slova nezmírníte. Místo toho jsem četla ublížené články Vašich příznivců, kde vyjmenovávali „Zemanovy lži“, které ve skutečnosti nebyly ani Zemanovy, protože to by si je musel sám vymyslet, a při podrobnější analýze některých případů se ukázalo, že to nebyly ani lži, ale spíš špatné interpretace ne zcela věrohodných informací.

Také jste, pane Schwarzenbergu, pochválil svůj volební tým za férovou kampaň. Nejsem si úplně jistá, jestli do svého volebního týmu zařazujete také tištěné a elektronické noviny, ale i když zapomeneme na pohádku o nezávislém tisku, tak jejich kampaň rozhodně férová nebyla. Pokud jde o idealistickou mládež, slyšela jsem něco o komandech, která procházela Prahou,.. ale to mám jen z páté ruky, tak se toho nechci chytat. Za nejtrapnější součást kampaně, (i když za toto zřejmě Vy osobně nemůžete), považuji škatulkování voličů do sociálních a inteligenčních skupin. Nemusím asi opakovat, že Vaši voliči byli mladí, vzdělaní, inteligentní obyvatelé velkých měst, zatímco protikandidáta volili starší venkované s nižším vzděláním a inteligencí. Mluvilo se i o zastrašování, nic konkrétnějšího o tom nevím, avšak výše popsaný jev psychologického nátlaku považuji za možná nejvyšší formu zastrašování v celé kampani.

Tak nevím. Musím říct, že obyčejný zeman, který umí otevřeně přiznat, kdy se mýlil (dokonce o tom napsal knihu), je pro mě důvěryhodnější než kníže, který se jen slabošsky vymlouvá a neumí si přiznat pravdu. Asi byly ty romány o šlechtických hrdinech příliš idealistické a měl pravdu spíš Ludwig van Beethoven, když řekl jednomu šlechtici: „Co jste vy, kníže, jste náhodou, jste rodem. Co jsem já, jsem vlastním přičiněním. Knížat jsou a budou tisíce, Beethoven jen jeden.“