Vyzvědačka v mešitě

Při čtení článku o české studentce, která podávala informace německé tajné službě o radikálních muslimech, jsem nemohla uvěřit, že je možné něco takového napsat do novin.V diskuzi se objevily názory, že je celý příběh smyšlený.

Jsem z generace, která prožila dětství a dospívání v totalitním zřízení, kdy si člověk musel dávat pozor na to, co řekne i třeba mezi spolužáky ve škole. Kamarádky si mezi sebou tajně sdělovaly, co jim řekli doma rodiče, a že to nemají říkat ve škole. Kolegové v práci vyprávěli, jak se bojí, aby děti neřekly ve škole nebo v pionýru, co slyšely doma. Jak se říká "držet jazyk za zuby" patřilo k běžné výbavě a zvyklostem občana, který si jinak rád zanadával na poměry v hospodě.

Doba se hodně změnila, můžeme si libovolně zanadávat na internetu, nebojíme se sdílet názory, které se dřív pronášely tlumeným hlasem. Zveřejnění informací ve zmíněném články je však jiná kategorie sdílnosti. Za sebe musím říct, že jsem nemohla uvěřit, že je něco takového vůbec možné, ale zdá se, že je. Přečetla jsem řadu knih s válečnou tématikou, zajímám se jednak o historii šifrování, jednak o osud A. M. Turinga, který měl velký podíl na  výzkumu vedoucímu k dekódování Enigmy. Účastníci špionážní a jiné tajné činnosti jsou vázáni mlčenlivostí i na desítky let. Například zmíněný výzkum válečných šifrovacích strojů byl zveřejněn až v 70.letech, a to se na něm podílelo několik tisíc lidí. Podrobnosti například zde:

http://technet.idnes.cz/enigma-konec-valky-turing-0ys-/vojenstvi.aspx?c=A150129_144149_vojenstvi_kuz

Některé tajné dokumenty a informace o špionážní činnosti nebyly odtajněné nikdy. V tomto kontextu vypadá velmi nereálně, že v novinách vychází rozhovor s osobou, která se zabývá špionážní činností mezi radikálními muslimy v situaci, kdy jsou útoky islamistů denní realita. Její činnost navíc stále trvá - v plné verzi článku v novinách je uvedeno, že sleduje stoupence militantního islámu na sociálních sítích. To je jako kdyby Spojenci ohlásili Němcům, že dešifrovali jejich válečné depeše.

Jak bylo možné takový článek zveřejnit, včetně podrobných informací? Částečně to považuji za důsledek toho, že je 70 let po válce, více než 25 let od konce totality a ostražitost společnosti poněkud poklesla.  Nicméně očekávala bych od novinářů přece jen větší, řekněme míru informovanosti. Kdyby to nebylo tak tragické, tak napíšu, že jsem se zasmála poznámce, že "z důvodu bezpečnosti té studentky nezveřejní její jméno". Dále se v textu obracím na autora článku a toho, kdo schválil jeho zveřejnění.

Vážení páni redaktoři, ono je nebezpečné (a nekonečně hloupé) zveřejnit, že vůbec taková studentka existuje. Dokonce pro jistotu uvádíte její věk, obor studia, obor zaměstnání v Německu, název mešity, v novinách je ještě upřesněno, že pochází z jednoho krajského města, že se skoro nemaluje, nenosí žádné šperky, včetně náušnic a že má rezavé vlasy! Taky je připojena barevná fotka, na níž je vidět, že má modré oči, a ještě jedna spolu s kamarádkou. Píšu blogy od roku 2007, ale ještě se mi žádný nepsal tak špatně. Pořád si musím opakovat: "Je to možné?" Můj percentil je 99, ale asi je to málo, protože moje inteligence je nedostatečná toto pochopit.

Pokud, páni redaktoři, nevíte v čem je problém, a skutečně jste přesvědčeni, že když neprozradíte její jméno, tak jste pro její bezpečnost udělali dost, tak to zkusíme rozebrat. Jestliže se cizinka dostala do mešity, navíc takové, kde jsou hlásány radikální myšlenky, musela získat velkou důvěru. Ani u nás není úplně jednoduché vstoupit do křesťanské komunity. Pokud se chce stát dospělý člověk členem církve, musí absolvovat několik měsíců dlouhou přípravu, pokud chce získat biřmování, což je nejvyšší laická církevní úroveň, musí také podstoupit přípravu a mít doporučení od svého faráře. Předpokládám, že dostat se do muslimského společenství je ještě těžší. Dále není zřejmě příliš mnoho Češek (tipla bych si, že byla jen jedna), která konvertovala v poslední době právě v té konkrétní mešitě.

Nezapomínejte, že u nás žijí také muslimové, kteří umí česky a tento článek si přečtou. Dále předpokládejme, že jsou mezi nimi horliví, kteří neprodleně informují německé bratry ve víře, (i když nevím, jestli si tak říkají). Muslimové jistě tuší, že jsou /mohou být/ sledování, odposloucháváni, infiltrováni špehy. Asi si umíte představit, jak by podle práva šaría s takovými špehy naložili. Proto jste pro jejich jistotu sdělili, že skutečně taková situace může nastat, jakým způsobem ji lze provést a navíc i označili konkrétní osobu.

Jiná otázka je, jaké instrukce dostala vyzvědačka od tajné služby. Pochybuji, že by měla povoleno hovořit o svojí činnosti s novináři a podrobně popisovat způsob, jakým se jí podařilo proniknout do mešity i jakým způsobem technicky prováděla předávání informací... Vážně nevím, co si o tom myslet. Věnuji se už pár let čtení a hodnocení literárních textů začínajících autorů. Když jsem četla článek v novinách, tak mi to připomnělo, obsahem i stylem "jsme sami v salónku, kam chodí jen servírka" první literární pokus studentky střední školy, která možná sní o takovém hrdinském činu. Na dramatičnosti má dodat (a zřejmě dokreslit pevnost charakteru hlavní hrdinky) i zmínka, že se málem také stala přesvědčenou muslimkou.

Poslední odstavec možná působí, že chci situaci zlehčit, což nemám v úmyslu (pokud chci něco zlehčit, tak literární úroveň článku). Jde totiž o dost vážnou věc. Pokud se nejedná o smyšlený příběh, jak si myslí, někteří diskutující, (a já se obávám, že ne), tak je asi boj s terorismem marný, marný, marný... (Zde jsem si dovolila parafrázovat jednu výbornou začínající autorku).