O toleranci

Letos jsem se již podruhé zúčastnila happeningu Pamatuj! V současné době nabývá motiv paměti ještě další význam.

Tyto akce se konají po celé republice v kulturních centrech, kavárnách, ale i na ulici. Vloni jsem byla 8.března na Staroměstském náměstí před kostelem sv. Mikuláše, kde se recitovalo a vystoupil i pěvecký sbor. Druhá část programu proběhla uvnitř. Letos proběhl celý program v kavárně. Důvodem termínu kulturně-historické akce Pamatuj!, který je vždy 8. března, je připomenutí největšího masakru českých židů, k němuž došlo v noci z 8. na 9. března 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi-Birkenau, kde bylo posláno na smrt 3792 lidí. Kromě toho, že šlo o největší masovou vraždu obyvatelstva bývalého Československa, bylo zvláštní, že odsouzení cestou do plynových komor hromadně zpívali. 

Na happeningu, kterého jsem se zúčastnila, zazněly v hudební části právě ty tři skladby, které slyšeli zdi a dozorci koncentračního tábora. Byla to dnešní židovská hymna hatikva, československá státní hymna a židovská náboženská píseň Shema Jisrael. Kromě toho účinkující zahráli i další skladby. Klavíristka Marie Samková zazpívala francouzskou píseň Dezertér, s vlastním skvělým textem. Na flétnu hrál Devanil Santos. Hlavním organizátorem všech těchto akcí je lektor, hudebník a básník Marek Šlechta, tento konkrétní program sestavil a uváděl Jožka Král.

Hlavní hvězdou večera byla paní Luciana Klobušovská - básnířka a výborná vypravěčka. Sama se narodila až po válce, ale velká část její rodiny z otcovy strany zahynula v koncentračním táboře. V první části programu četla dlouhé epické básně, které obsahovaly poselství do dnešní doby o tom, že nemáme zapomínat a být lhostejní k současným projevům národnostní a rasové nenávisti. Zaznělo, že lidé si ani neuvědomují po čem volají, když mluví o likvidaci celých skupin obyvatel, nevědí, co to v praxi znamená, a že vlastně přivolávají nový holokaust. Už vloni četla tyto texty na Staroměstském náměstí.

Druhá část byla trochu veselejší. Paní Luciana odpovídala na otázky, vyprávěla vzpomínky na dětství a mládí. I když měla složitý a dobrodružný život, hovořila s nadhledem. A proč jsem nazvala článek "O toleranci"? Dá se říct, že právě paní Luciana a její rodina je takovým zosobněním tolerance a snášenlivosti. Už ve středoškolských letech potkala velkou lásku - svého prvního manžela, který byl Iráčan. Židovka a muslim byla i tehdy kombinace, která způsobovala problémy, což bylo i doloženo na příkladech. Když se postavily do cesty i překážky v podobě zákonů, které ztěžovaly, aby jejich synové mohli navštěvovat české školy, manželé se po deseti letech rozvedli, protože matka musela zůstat s dětmi v Československu a nemělo smysl udržovat manželství na dálku. Zůstali ale celý život dobrými přáteli.

V dnešní době si asi neumíme podobnou situaci vůbec představit, když jsou již děti vychovávány v nenávisti k jiným národům a náboženstvím. Asi jste taky viděli na Internetu ty dětské popravčí čety. Program Pamatuj! byl původně založen na památku židů, kteří zahynuli během 2. světové války. Ostatně Marek Šlechta píše a přednáší o holokaustu. Nicméně, i na uvedeném příkladu je dobře vidět, že je třeba pamatovat i v současnosti na to, aby zloba, nenávist, nesnášenlivost  a všechno špatné, co může mít člověk v sobě, všechno, co lidi rozděluje, nezvítězilo nad tolerancí a tím nad celým lidstvem.