Kde je problém?

V dětství jsem neměla ráda orientální pohádky, protože mi připadaly kruté a strašidelné. Dnes ovšem žijeme ve světě, který je o hodně strašidelnější už tím, že nevíme dne ani hodiny, kdy někde udeří zkáza.

Byly napsány desítky nebo stovky článků a budou napsány desítky nebo stovky dalších, většinou více či méně populistických teorií o tom, jací jsou Arabové barbaři a primitivové, a to že je ten důvod, proč dnes páchají atentáty. Každý, kdo chodil na základní školu, ví, že je to samozřejmě nesmysl, protože používáme arabské číslice. Arabská vzdělanost je starší než evropská, ve středověku přicházela do Evropy právě přes arabské spisy, hlavně z přírodních věd, a nebyl to jen slavný Avicena. Mimochodem tento středověký lékař je považován za zakladatele moderní medicíny, ale mnoho se neví, že byl také astronom, matematik, filosof, spisovatel, jak to bylo jeho době zvykem. Zabýval se ovšem také studiem islámu, (a další učenci té doby jistě taky). Kdyby bylo tedy příčinou všeho zla přímo islámské náboženství, projevilo by se to už dávno. 

A nemusíme zůstávat ve středověku - moji spolužáci na ČVUT z Egypta, Pákistánu a dalších "barbarských" zemí studovali ty nejtěžší obory - kybernetiku, automatizaci, mechatroniku. Takže důvody, proč "se změnil ve zlý sen svět orientálních princezen", jak jsem napsala kdysi v jedné básni, je zřejmě třeba hledat jinde.

Už jsem se věnovala tomuto tématu několikrát, a stále přicházím na nové souvislosti. V jednom z dřívějších článků jsem rozebrala, že se jedná o mocenský boj, že nejde o nic jiného než o snahu ovládnout co největší území. Na druhou stranu tyto mocenské ambice měly určité osoby, v určitém postavení vždy. Proto se od nepaměti vedly války, dále vedou, a zřejmě budou vést, dokud nepřijde ta velká kometa, co všechno rozmetá, (nebo dokud všechno nerozmetají lidi sami).

Především chci dnes poukázat na dva aspekty. První se týká světa, odkud přichází nebezpečí. Nechci teď řešit uprchlíky, ale ti to nejsou. Když jsem asi před třemi týdny musela v nejmenovaném evropském velkoměstě strávit několik nočních hodin čekání na vlak v mém neoblíbeném americkém restauračním zařízení, protože čekárna i další prostory nádraží byly obležené desítkami spících utečenců, bylo mi celkem jasné, že budou v dohledné době mít jiné starosti, než jsou teroristické útoky. Takové útoky páchají dobře finančně zajištění jedinci, vybaveni špičkovými technologiemi. To je jeden z rozdílů proti době křižáckých válek a dobývání Ameriky, že jsou dnes jiné technické možnosti. Zrychlil se bohužel nejen přenos informací. Je to spíš filosofická úvaha, ale je samostatná otázka, jestli zvyšování inteligentních schopností techniky nejde v protisměru ke změně úrovně inteligence lidstva.

Druhý aspekt je vnitřní, týká se Evropy, tedy i naší republiky, a tedy i každého z nás. Dovolím si nejdřív osobní příběh. Nedávno jsem přijala svátost biřmování, což je v teologických pojmech přijetí darů Ducha svatého. Biřmovaný člověk dostává duchovní posilu, aby měl dost vytrvalosti, síly a odvahy sledovat správnou cestu, pro kterou byl předurčen. Jaká to je, to poznáme, když budeme naslouchat hlasu, kterým k nám hovoří Bůh. Chápu, že je to hodně abstraktní a bez teoretické průpravy (já jsem se na biřmování připravovala půl roku), těžko srozumitelné.

Proč se o tom zmiňuji. Připadá mi, že Evropa je slabá v tom, že se stručně řečeno odvrátila od Boha. Hodně se o tom mluví, že máme hájit křesťanské hodnoty. V našem státě proslulém ateismem taková slova působí dost trapně, což asi není třeba zdůrazňovat. Nicméně, myslím, že i jinde v Evropě to jsou jen slova, jejichž význam těm, kdo je vyslovují, uniká. Když má člověk víru, dává mu to velkou moc nad sebou samým. Co dává mladým sebevražedným atentátníkům odvahu? To už nejsou peníze, to už nejsou technologie, to není výcvik, co jim umožní udělat poslední krok. To je jejich velká víra. Vím, že se takový příklad nečte dobře, ale je to tak. A teď si představme, jakou moc nám dává křesťanství. Když si přečteme Nový zákon, cítíme z jeho slov velkou sílu. Bible přitom není jen soupis předpisů a závazků. Zejména Evangelium hlásá především lásku. Už Starý zákon říká, že si Bůh člověka vyvolil, vzal ho pod svoji ochranu. Ale člověk musí taky sám chtít. A to právě dnešnímu civilizovanému konzumentovi chybí. Lidé chodí v neděli do nákupních center, raději než do kostela jdou do restaurace. Ale materiální věci jsou nutnou podmínkou k životu, nikoliv postačující. A ze školy víme, že postačující podmínka je silnější než nutná, (i když to tak na první pohled nevypadá.)

Člověk, který má skutečnou, hlubokou víru, se cítí silný. Necítí strach, protože ví, že se stane jen to, co se stát má. Na druhou stranu má dost sil na to, aby se ubránil, aby se nenechal zlomit a zastrašit. K biřmování jsme si také museli vybrat nějaký verš z Bible a říct krátkou vysvětlující promluvu. Já jsem si vybrala 13. a 14. verš ze 7. kapitoly Evangelia podle Matouše z Nového zákona. Ten říká: "Vejděte těsnou branou. Prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a mnozí tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá."

Myslím, že jediné, co nás může dnes zachránit, je najít úzkou zarostlou cestu, po níž chodí ti, kteří pochopili, že ne křičet a nadávat a jít s davem něčemu prospěje, ale jen tiché usebrání, naslouchání, které posiluje každého jednotlivce, dá sílu a odvahu celým národům, celému světadílu.