Dnesni den jsem si myslel, ze nebudu mit snad o cem psat. Nicmene nakonec se situace vyvrbyla trosku dost jinak, nez jsem ocekaval. Jedine, o cem jsem myslel, ze napisu a jsem se na to i tesil, byla cesta busem do Bangkoku, ktera by mela byt hrozna a pak navsteva nocniho zivota v Bangkoku. Bohuzel ani jedno z toho se nakonec nekonalo:(
S ranmim vstavanim nikam nespecham, z postelu se vykopu asi az v pul devaty, trosku pobalim a jdu ven na snidani. Davam konecne po delsi dobe zase cestovatelskou omeletku, asi c.64, a jdu si prohlednout mistni stanky na nabrezi a sleduji pripravy a trenink na zavod dracich lodi. Ve meste to uz v pul desaty docela zije. Provadim pruzkum mistnich hostesek, nejlepsi jsou asi ve stancich s cigarama a mobilnima telefonama, nejhorsi asi ve stanku se zemedelskyma strojema (muzi). Aspon se pozna odvetvi, ktere tu je na rozkvetu, nebo kde jsou ocekavane tucne zisky. Jediny, cim prispeju ja k rozkvetu batambanskych stanku, je nakup pop cornu za 1000R.
Pripravy vrcholi:
Kambodza opravdu jede a zacinaji tu podnikat slavne evropske osobnosti. Bohuzel ne asi zrovna v tech nejzdravejsich odvetvych. Zatimco Jose Barosso by byl nejstastnejsi, kdyby vsem mistnakum po jeho whisky jatra ztvrdla, Alain Delon by byl zase asi nejstastnejsi, kdyby vsichni dostali rakovinu plic z jeho cigaret:)
Predseda Evropske komise Jose Barroso tu take podnika - jen se trapne skryva za jinou fotkou a smaznul jedno "r":)
Alain Delon - ten to nijak nezkryva: Kambodzani kurte, co Vam plice staci!
Chtel jsem si na trhu jeste koupit slavnostni jihovychodni obleceni ve forme pyzama, ale na stancich na trhu jsem zadne vhodny nenasel. Taj jdu naz5 do hotelu, caluju, balim a v pul 12 pro me prijizdi minibus, ktery me odvazi na asi 300m vzdalenou autobusovou zastavku. V mikrobusu se seznamuji s Anglicankou Olivii, ktera cestovala taky po Vietnamu, tak mame o cem povidat. Autobus nakonec prijizdi ve ¼ na 1, mame kliku, ze byl docela normalni a ne neco na zpusob tohoto To je zrejme zakladni verze bez zbytecnych priplatku:)
Autobus tedy prijizdi, z nasich sedadel vyhodi nejake lokalce a my se vezeme. Cesta naprosto ok, zadna skakacka nebo kratery po zasahu delostrelectva tu nejsou. Vsechno ok, venuji se kecani s Olivii nebo psani.
Prijizdime do Poipetu, hranicniho mesta mezi Kambodzou a Thajskem. Tam se mi situace znacne zkomplikuje. Privilegium dvojiho obcanstvi se razem meni v nocni muru. Kambodzsky urednik me nechce odhlasit z Kambodze, protoze nemam v ceskem pase vizum do Thajska. Thajsky urednik zase neprijme na teto hranici pas, kde bych nemel vystupni razitko z Kambodze. No vskutku zapeklita to situace, se kterou si nizsi sarze nevi rady.
Poipet - byl jsem tu:)
Nizsi sarze me tedy prenechava vyssi sarzi a s ni jedeme resit na uzemi Thajska k thajskym celnikum. Tem se to ale nezda, hlavne tomu jejich nejvyssimu, mnou pozdeji nazvanym ultra smejdem numero uno. Vypada to na solidni problem. Thajec se se mnou nechce moc bavit a jediny, na co se zmuze, ze mi rekne, ze mi nemuze pomoci a nadhodi reseni letet. Dal se se mnou vubec nebavi. Musim zpatky do Kambodze, do Thajska me nechteji pustit.
V Kambodzi se snazim najit nejvyssi sarzi, nejakeho pana Krona, jak mi bylo receno. Nasel jsem, ale nejak se mu take nechce. Snazim se nadhazovat vselijaka vicemene asi ne zcela legalni reseni, ale vim, ze bojuji aspon tak o 150 dolaru, ktere bych musel zaplatit za letenku do Bangkoku a tohle reseni pro dannou chvili zamitam. Snazim se to nejak "vokecat". Nabizim reseni zakoupeni a vlepeni noveho viza do druheho pasu, ale to se jim nak nechce, nabizim zaplaceni veskere hotovosti, co mam zrovna u sebe (60USD), ale ani to nezabere. Samozrejme mu nerikam, ze bych to dal jako uplatek, ale jako servisni poplatek.
Trosku vahal, asi vic by zabralo, ale vic s sebou proste nemam. Vse se snazim delat s usmevem, ale moc mi to nejde. Kdybych mohl, tak bych si tu zarval, i kdyz vim, ze bych si tim jen ulevil, ale situaci by to rozhodne nevyresilo, spise nenavratne znicilo. Snazim se co muzu, ale nic nezabira, ztratil jsem tu skoro hodku casu. Nemam cas cekat, je 3 odpo, mam let rano z BKK na Penang do Malajsie.
Vim, ze to bude moji penezenku a banku dost bolet, ale volim navrhovane rychle a asi jedine reseni, cestu z5 do Siem Reapu. Nadavam si do debilu a do debilnich celniku, bylo to jenom o vuli a tady se jim proste nechtelo. Podle toho, jak se tvarili, tak spis nevedeli, jak moji situaci vyresit, takze nejednodussi bylo mi proste rict, ze to nejde.
Nemam cas zjistovat kdy jede nejaky bus, beru tago do 150km vzdaleneho Siem Reapu. Mistni taxikari se o me malem poperou. Kdyz vidim, jaky je o me zajem, snizuju cenu aspon na 20USD. Nemam cas ani chut moc smlouvat, potrebuji hlavne co nejrychleji jet.
Vyjizdime, taxikar jeste nabira nejaky veci nebo co, honim ho ale jak muzu. Kdybych mel bic, serezu ho tak, ze proste do SR nedojede. Cestou do SR vidime spoustu takovych minipovodni, ktere Ketsana napachala. Nejhorsi je, ze jediny misto, kde se da pro mistni zvirectvo stat, aby nebylo ve vode, je nase silnice na naspu. Mam to ale smulu, kazdou chvili musime brzdit kvuli nejakym kravam nebo jinemu zvirectvu na silnici. Okolo silnice je i spoustu lidi, ale ty se nastesti nechovaji tak nezodpovedne, jako mistni kravy. Blby u techto prirodnich katastrof je, ze vetsinou to postihne zrovna ty lidi, ktere toho moc nemaji a prijdou skutecne o vsechno, dum, mozna zvirata, urodu atp. Prestoze tu panuji zaplavy, mnoho lidi to zatim nejak moc neresi a s radosti a usmevem se koupaji v nove vzniklych jezircich a potocich.
Cestou ridic chce stavet, rika jen na pet minut, ale necekame ani minutu a jedem, protoze ridice honim co to jde. Asi za hodku a ¾ prijizdime konecne na letiste v Siem Reapu.
V nejaky naprosto zapadly kancelari letecke spolecnosti, nekde si kupuji letenku, vsude pohazeny papiry, no tohle asi nebude klasicka prodejna. Prvni cena, co dostanu je $170, tusil jsem, ze dnesni den bude financen bolet, ale ze az takhle, to ne. Rikam ze je to moc, nakonec nachazi nejakou za $150. Co mi zbyva, upustim par dolarovych slz a zaplatim:(
Taxikarovi caluju $20 a dalsich $25 platim odletovou taxu. Az mi z toho prutoku dolaru skrz muj cestovni rozpocet je spatne, tak se musim jit najist a davam si na letisti spageti za ctyri padesat.
Za 200 dolaru si tu aspon muzu udelat romanticke fotky zapadu slunce nad siemreapskym letistem. Vskutku k nezaplaceni.
Tak tenhle zapad slunce me stal pres 200USD:(
Tak jeste jedna, za ty prachy si to tu musim uzit:)
Letime ATR vrtuli, let naprosto ok, stejne jako jidlo. Sice to neni muj nejkratsi let, ale jeden nejkratsich ano. Jen co letadlo nastoupa do sve letove hladiny uz se za chvili zacina pristavat. Je to jen asi 300km.
V BKK uz odbaveni a vpusteni do Thajska probiha bez sebemensich problemu. Opravdu nechapu, v cem byl problem. No proste smejdi smejdovati:(
Vtipny je, ze v letadle jsem se bavil s nejakym Estoncem, co mel dneska ten samy problem, co ja. Tedy on nemel dva pasy, ale myslel si, ze dostane vizum na hranicich, kdezto ja jsem ani to vizum nepotreboval. Jedine co me utesuje, ze me tento dnesni den vysel levneji. Letadlo dal on za 170 a taxik za 35, uf uf.
Potrebuju se dostat na Khao San, kde mam sraz s EL a nakonec tedy prijela jeste s kamoskou MH, takze dale pojedeme ve trech, aspon usetrim. Puvodne jsem mel jet s Estoncem, ale nejak nesel, tak jsem mu nechal v batohu zpravu a sel sam. U vychodu k taxikum odchytnu dve holky Holandanky, co tak vypadaji, ze jedou na Khao San, tak se s nima za 120B svezu.
Na Khao San se potkavam s EL (MH pry byla unavena, tak zustala na hotelu). Davam jeden Energy drink a antistresovy napoj znacky Heineken ze 7/11 a jdeme peso na hotel. Dneska toho mam fakt dost, takovy stresove narocny den. Hotel asi 20 min chuze od Khao San, jsem tak nejak unaven, ze s batohem sotva dojdu.
Khao San klasicka fotka:
Puvodne mela probehnout akce "kontrola patpongskeho menu", ale vzhledem k memu pozdnimu prijezdu a dnesnimu financnimu vycerpani se akce rusi, zustavame na hotelu a jdeme spat. Zajimalo by me, jestli se neco od te doby, co jsem tu pred tremi roky byl, zmenilo.
Jsem jen zvedavy na kulturni sok, ktery tu prozije MH. Pry zatim spise jezdila do Chorvatska na valecku k mori (i kdyz jednou se pry vydala dokonce na valecku na kubanske Varadero) nebo do kempu na Machovo jezero. Aklimatizaci MH na asijskou spolecnost a kulturu bude opravdu zajimavy sledovat.
