Noc ok, az na to brzke ranni vstavani:( Prekvapive vedle me uz nespi ta slecna v tangach, jeji vstavani jsem bohuzel prospal, prestoze vstavame uz ve ¾ na 7:) Rychle se balime a velke batohy nechavame na recepi naseho hotelu Dragon inn.
Presouvame se na stanoviste vodnich taxiku, kde mame dohodnuteho toho typka ze vcerejska. Vsichni nam prijdou stejny, tak se tak rozhlizime a cekame, nez si on najde nas. Nejaci jeho kumpani nas vidi a tak nas smeruji do jeho lodky. No cekal jsem, ze jeho lodka nebude jedna z nejvetsich, ale ze to bude takovy miniclunek, to jsem necekal. Po letmem pohledu a ocni kontrole technickeho stavu bych nejradsi do toho ani nesednul...ale co, aspon to bude dalsi nevsedni zazitek na nasi ceste.
Chce rovnou po me 50RM, coz se mi moc nechce dat, kdyz tam jeste nejsme. No ale nevztekam se a davam mu to. Jsme usazeni do lodky a na neco cekame. Typos neumi skoro vubec anglicky, neco mele malajsky, ale kdyz nam prinaseji asi 20l kanistr s benzinem, tak je vse jasny. Napojuje motor na palivo a vyrazime. Nasi posadku tvori tedy obsluha motoru, ktery se pozdeji prevteli i do opravare, vpredu na lodi je posazen jeho kamarad plnici funkci radaru a jakehosi sonaru a pak ja s EL. Mistnaci podle me tady v tech lodickach jezdi az v dvojnasobnem poctu, ale sedet tu tolik evropanu, tak se lodka asi potopi.
Ja, nas pilot a nase lodka:
Vyrazime a hnedka to nas pilot pekne rozjizdi. Usazeni tesne nad vodni hladinou dava rychosti uplne jinou dimenzi. Jedeme jako blazni do te doby, nez najedeme na nejakou vlnu, pri ktere EL vyskoci snad asi pul metru vysoko. Nastesti dopada znovu do lodi a pak uz nizsi rychlosti pokracujeme dal. Jedem az do te doby, nez zacne nas motor podivne skytat a skubat sebou. Nekolikrat se to snazi nejakou rychloopravou nas lodni mechanik opravit, ale bezuspechu. Musi rozebrat motor a nejakym dosti zvlastnim postupem opravuje svicku – tre ji o zeleznou tyc. No zajimavy. Kazdopadne se zda, ze oprava byla uspesna, protoze motor po tomto technickem zasahu bezi uz pravidelne a razime to znovu asi maximalni rychlosti smer Mabul.
Nas radar v predu mam trosku vyluku a tak najizdime na jednu z klad, ktera tu je. Nastesti to nebyl nejaky silny naraz a tak nase drevena lodicka preziva. Cesta vubec je zajimava, asi po 15 minutach od Semporny prejizdime tak mozna 10km usek (mozna min, mozna vic, ale na mori se ty vzdalenosti trosku spatne odhadujou), kde je hloubka odhadem sotva tak metr, metr a pul, takze musime jet mensi rychlosti a zapojit sonar (do vody hodil drevene padlo a asi tak pozna, jaka je hloubka), abysme nenajeli na nejakou melcinu a neznicili lodni sroub. Prekvapive je tu more vcelku huste osidlene, baracky rybaru na kulech jsou na obou strannach a jsou tu videt i male vesnicky.
Projizdime kolem rybarskych siti, kde zrejme k drzeni site jsou pouzivany PET flasky, kterych je tu snad apson tisic. Vypada to fakt hrozne, nastesti aspon petky nikam neplavou. V mori je stejne ale docela bordel, meli by si toho mistnaci fakt vic vazit. Nas kapitan se sonarem hazi do more vsechno, co uz nebudou potrebovat – vajgly, igelitak atp.
Petkova farma:
Asi za 40 min jizdy dorazime na Mabul a ceka nas docela sok. Ostrov jako kdyby nekdo rozrizl na dve pulky. Jedna pulka je doslova narvana pididomkama na kulech, kde bydli mistni, druha pulka je vyuzita pro potapecska centra s vcelku docela na prvni pohled s luxusnim ubytovanim. Ten kontrast zivota je doslova desivy. Ceho si hned take vsimame, je to ohromne mnozstvi deti, ktere tu je. Zrejme maji mistnaci v produktivnim veku na ostrove trosku nudu. Se jim ani nedivim, protoze na ostrove sirokem tak 100m a dlouhem tak 500 se toho opravdu moc delat neda. Krome potapeni, rybareni, lezenim pro kokosy a hrani basketu na mistnim hristi. Prochazime si "vesnicku", vsude kolem pobihaji deti. Moc belochu sem mezi ne asi nechodi, to by nas tolik nezdravili.
Mabul: Na fotce to vypada jeste upravene, ale realita je horsi:(
Mabul: Rekreacni polovina:
Mabul: Jedno z potapecskych center je vybudovane na vyslouzile ropne plosine. No nepusobi to zrovna krasne:)
Po projiti "vesnicky" dojdeme na opacny konec ostrova, kde se snazime pujcit snorchl a ploutve. Nemame moc stesti a jsme posilani od jednoho potapecskeho centra k druhem, abysme si nakonec vypujcili snorchl v jednom z tech levneji vypadajicich center umistenych v lokalni casti a hlavne tam, kam jsme dojeli nasi lodkou – Lois diving center. No asi by bylo jednodussi vypujcit si vybavu uz v Semporne:(
Odchazime se koupat a snorchlovat. Bohuzel pristup do vody je tu trosku narocnejsi. Bud nejde more dostatecne rychle do hloubky, takze by musel clovek jit treba snad i kilometr, aby uz nestacil, nebo to do hloubky jde, ale pristup tam je jen pres mola potapecskych center a ne pres plaz, protoze je tam mala hloubka a z plaze se tam neda dostat.
Odpo jime asi v jedine lokalni restauraci, ktera tu je a pozorujem mistni, hlavne deti, ktere se tu tak ruzne poflakuji nebo nas asi nektere chodi tajne okukovat. Do restaurace jsme sli taky hlane proto, ze to vypadalo na poradnou bourky, ale ostrov zrejme bourkove mraky odehnal, tak jen velmi zlehka sprchne.
Jeste zkousime snorchlovat u potapecskeho centra, odkud mame pujcenou vybavu, ale neni to nic moc. Koral velmi maly a viditelnost uz neni tak dobra. Par rybicek tu sice je, ale v porovnani s ostatnima mistama je to dost slaby. Snorchlovani je asi nejlepsi nekde kousek od Mabulu, ale to nevime, kde je.
Vracime vybavu a nasedame znovu do naseho pidiclunu a vydavame se z5 do Sempory. V predu na lodi znovu sedi nas sonar, ktereho budeme tedko opravdu asi potrebovat, protoze je odliv. Jsem zvedavy, jak si borci poradi s prejezdem toho uzemi, ktere jsme projizdeli zrejme za prilivu a kde uz tak bylo vody malo, ze jsme nemohli jet rychle. Rozdil v prilivu a odlivu tu neni zas tak velky, ale tady i asi tech 50cm je sakra hodne.
Sonar nastesti hlida cestu a tesne nez najedeme do koralu nas kapitam rychle staci clun a velmi pomalou a opatrnou jizdou popojizdime. Prestoze kilometry okolo nas neni zadna pevnina, hloubka je tu tak maximalne 50cm. Postupne koraly ubydou a nastanou rasy, kvuli kterym se nekolikrat musime zastavit a ocistovat lodni sroub az je hloubka takova, ze motorem nelze pokracovat. V tom momente se ze sonaru stava lidsky pohon a velmi zvolna popojizdime kupredu. Stesti je, ze i pres tu malou hloubku, je tu docela proud nasim smerem, takze se nase padlujici posadka moc nenadre. Trosku pochybuju, ze by nase posadka presne vedela, co dela, nicmene pokracujeme v jizde. Ve vode je zase videt vcelku bordel, mistnaci si s odpadem bohuzel hlavu opravdu nelamou. Petky, igelity, plechovky a vajgly, vsechno je tu videt.
Kazdopadne co je uplne super, ze je tu neuveritelny klid a ticho. Jediny zvuk vydava borici se padlo do vody. Asi za pul hodky padlovani se ovsem dostavame na misto, kde uz ani padlovat nejde, tak nasi dva borci vyskakuji a tahnou nas. Po tom, co zadrhneme nekolkrat brichem o piscite dno, vyskocim taktez a pomaham tlacit lod. Musime ujit asi tak pulkilaku vodou, nez muzem znovu naskocit, nechat se unaset proudem a zapojit alespon lidsky pohon. Po dalsich tak sto metrech je nastesti uz dostatecna hloubka na to, abysme mohli zapojit opravdovy motor, ten ale nechce naskocit a podari se to az tak po trech minutach rucniho posilovani.
Kdyz uz to nejde ani padlem:
Opatrne jedeme a po chvili uz to muzeme rozjet na plny pecky. Jizda na plny v tehle minilodce vskutku super, nekolikrat musime neznamo proc zastavit a typos zase dela neco s motorem, ale vzdycky to nejak rozjede.
Nasedat a jedem:)
Do Semporny dojizdime kousek pred sestou, takze cesta zabrala o hodinu a dvacet minut dele, nez cesta tam. Rychle bezime na hotel, na recepci vyzvedame batohy a chteli bysme se vysprchovat, ale po slusne otazce nasleduje neslusna odpoved, ze za sprchu chteji 10RM. Trosku nelogicke, kdyz dormitory stoji 20RM. Bych se s nima nejradsi pohadal, ale uz to udelala nejaka anglicanka pred nami, ktera je tam za neco sjela, tak by to asi nemelo smysl. No priste se radsi asi neptat. Vzhledem k tehle vydridusce cene se rozhodujeme jet do KK osoleni. Sice 10RM mnoho, ale dat za jednu blbou sprchu hodnotu dvou veceri, se nam zda proste neuveritelne moc.
Rychle se balime, cestou davame veceri za 5RM kazdy, zastavujeme se v pekarne na dezertik v podobe kolacku a uz padime na "nadrazi". Nahaneci dneska snad asi stavkuji, ale posleze zjistujeme proc. Autobus je uz plny, neni do ceho cestujici lakat. Zkousime jeste dalsi spolecnost, ta s temi lepsimi autobusy za 75RM. Zdalky prazdny bus vypada vcelku pozitivne, ale u okenka uz ne. Maji take plno. Po nasem nalehani slecna bere telefon a nekomu vola a najedou se dve mista uvolnuji. Ani se nesnazime smlouvat, protoze tady to asi nema cenu a cely stastni bereme jizdenku na dnesek vecer smer KK.
Hazime veci do autobusu a nasedame, mista mame hned v druhe rade a vyrazime. Nejdriv musime poslouchat nejakou mistni superstar a pak jeden z vysoce intelektualnich americkych filmu, nez video vypnou a my muzeme konecne spat.
