Predpokladany prijezd v pul seste bohuzel nevysel, do Miri jsme prijeli uz v pul paty rano. Hned se nam nabizi nejaka drozka za 20RM do centra, ale v podstate nemusime nikam spechat, protoze takhle brzo rano stejne nikam prijet nemuzem, leda ze bysme chteli zaplatit za dnesni noc, coz se nam (me) samozrejme nechce.
Tak tak polehavame a odpocivame na autobusaku za obcasneho pruzeni od taxikaru s nabidkou na predrazenou jizdu do centra Miri. S postupujicim se ranem a zrejme s priblizujici se casem, kdy uz pojede mestky autobus, se cena taxikaru snizuje na 15RM. Stejne je to ale prehnane moc, protoze do centra to snad neni dal jak 3km. Vzhledem k cene benzinu by byla ferova cena tak 6-8RM, vic ne. Podle taxametru tu bohuzel nejezdi nikdo a o cenu ani nikdo nechce smlouvat, ceny nadhozene taxikari jsou tu vzdycky docela asi prehnane. Jedine ferove svezeni bylo skutecne zatim jen to z Kota Bahru do Kuala Besat.
Cas si travim zjistovanim informaci, kdy pojede prvni autobus. Najit tu v takhle brzkou hodinu anglicky mluvici osobu se zda jako nadlidsky vykon. Vetsina malajcu jen neco rekne, ale vicememe je to vzdy takova informace, ze "az prijede, tak prijede". Nejaky jizdni rad tu neexistuje. Nakonec se kousek po seste otvira okenko mistni dopravni kacelare, kde konecne zjistujeme, ze autobus by mel prijet kousek po pul sedme.
V pule sedme skutecne prijizdi a dojizdime jim na mestky autobusak. Prestoze je takhle brzo rano, docela to uz ve meste zije. Spoustu lidi na ulici, co ale delaji, nechapu, protoze prekvapive vetsina obchodu zatim zustava zavrena.
S troskou problemu nachazime hostel Highlands, ktery organizuje zajezdy do Jeskyni Niah, kam chceme dneska vyrazit. Po dvou autobusospanich jsme samozrejme znacne nevyspali a utahani, ale nechce se nam ztracet den nicnedelanim. V Higlands me privita dosti mrzuta zrejme majitelka, kdyby slo jit jinam, asi pujdem, ale v Miri toho na vyber moc neni, tak nemuzem. Za 60RM kupujeme listek na zajezd a za dalsich 50RM si bereme pokoj, ktery se bohuzel uvolni az po nasem prijezdu. Odjezd v pul desate, prijezd snad okolo pate.
Jdeme se najist k nejakym mistnim Malajcum, k snidani tu uz jim asi po pate kure s ryzi. Az se vratim, nechci kure a ryzi ani videt:) Aspon ne k snidani:)
Vracime se na hostel, kde se potkavame s nejakymi 2 lidmi z CZ, kteri po Malajsii take cestuji. Jedna se o parek dvou chlapku, jeden tak okolo 50, druhy tak lehce asi pres 60. Kazdopadne podle prizvuku nemohou byt odjinud nez z Brna:) Podle jeho jmena v knize si uvedomuji, ze jeho jmeno PZ jsem uz nekde videl. Nakonec zjistujeme, ze asi byli par dni pred nami na Perhetianu. Spali pry v chatkach Symphony, kde jednoho hned prvni den vocorovali o 1000USD a druhemu slohli pry nejake "cukle". Nemel jsem sajna o cem to mluvi, tak jsem se tak nejak chtel zeptat, moje otazka ale byla prehlusena tim, ze pry ty "cukle" se susili venku povesene za tkanicky. Takze jsem v mem ,po dvou probdelych nocich, mozku vyhledal posledni zbytky inteligence a dovtipil jsem se, ze ty jeho cukle budou asi boty:)
Brnenska dvojka s nafasovanyma batohama a botama:
V pul desate odjizdime, vyzveda nas nejaka minidodavka pro 6 lidi. Jede se ve slozeni 2x Cesi, 2x Morava, 1x Holandanka tak 35 let a 1x nas ridic. Sedame si dozadu na posledni sedadla, nas ridic to docela kosi. Radsi to nesleduju a na zadnim sedadle se snazim spat.
Kousek pred 11 prijizdime do Niah Caves, na bangkogskou Isic kartu zakupujeme o 50% zlevnenou vstupenku (5RM) a jdeme. Dale musime zacalovat dalsich 1RM za prejezd nejake ricky. Sel by tu samozrejme postavit mensi mostik, ale to by mistnak nedostal praci jako prevoznik. Moravska skupina se zacina projevovat jako spise komicke duo, na vsechno maji ruzne vtipne, nekdy radobyvtipne komentare:) Ale je s nima docela sranda a zrejme jsou to nejaci sberaci brouku nebo motylu a znalci dzungle. Trosku od nich vyzvidame, ale zase ne moc, abysme nebyli za uplny debily:) Nektere motyli, co tu poletuji, jsou zrejme z rodu Idea, nekterym rikaji Rogalo. Jestli je to spravny nazev nevim, ale musime jim verit, vedi toho vic nez my dva dohromady:)
Asi za hodku prichazime k nejakemu stanku se suvenyrama, kde si EL musi koupit jeden naramek, protoze jeden z tech smejdskych, co tu babka mela, se ji na ruce hned roztrhl. Nastesti se jedna jen o 4RM.
Cesta pro nas dva samozrejme narocna i kdyz vede jen po drevenem chodnicku, Ve srovnani s predchozimi narodnimi parky je to ale ta nejjednodussi prochazku. Jesteze jsme situaci dobre odhadli a jdeme v sandalech, plne boty sem netreba a tak nam neni vedro jako brnakum v pohorkach.
Cestou potkavame jednu tisicinozku:
A taky jednu pred nami se maskujici jesterku:
Dochazime do jeskyne, no vcelku velky a pekny. Davame okruzni prochazku az k jeskyni s malbami, ktere tedy uz skoro nejsou vubec videt. Ale jsou snad az 5tis let stary, tak tu aspon dychne na cloveka trosku historie. Take vidime sberace ptacich hnizd, ktere se pouzivaji na mistni, pry vynikajici, lahudkovou polevku. Jestli do polevky zamichavaji i trus nebo mladata, se radsi ani neptam. Asi bych to ochutnal, ale jeste jsme na to nenarazili...Taky tu poleta mraky netopyru, jestli to kape voda nebo od nich nevime...V jeskyni se nam ztraci moravska veselice, ale i tak na ne necekame a jdeme zpatky k autu. Cesta zabere dalsi hodku a nastup do auta je pro nas naprosto vymodleny. V aute je vedro, klima nejak nejede, tak jsou otevrene aspon okenka. Vsichni, snad tedy az na ridice, cestou naz5 usiname.
Jeskyne a ze stropu vysici nastroje na sbirani ptacich hnizd:
Vyhled z jeskyne Niah:
Puvodne jsme se meli zastavit i na plazi, ale to se nejak nekona, coz je mozna dobre, protoze moje kratasove plavky, po tom co jsem je propocene hodil do igelitaku v Bako parku a vytahl je dneska rano z igelitky ven, me malem otravili. Za tento toxicky zapach by se nemuselo stydet ani vyvojove oddeleni v chemicce v Lovosocicich.
Prijizdime na hotel a jedine na co se zmuzem, zapnout klimu a na pokoji odpocivat. Vecer vyrazime trosku po Miri, k videni tu ale take neni skoro nic. Hledame neco k jidlu, nakonec zakotvime v jedne restosce z LP, kde se najime po muslimskem malajsku. Davam nejakou rybku a piti, vcelku dobry a levny. Nakonec jime s Holandankou, ktere se tu taky ochomitla. Stale se nas snazi na zitra "premluvit" na pronajem auta na cestu az do Bruneje, ale my dva chceme jet autobusem, tak odmitame. Sice casu take nemame moc, ale jizda lokalnima prostredkame vzdycky skyta nejake pobaveni a dobrodruzstvi.
Miri pred setmenim:
Po tom, co nekolikrat obkrouzime centrum a prilehle okoli a zkoukneme mistni minipristaviste, jdeme na hotel a spat, tedy EL. Ja jsem chtel jit jeste do KFC na net, ale nasel jsem jeden cestou na ulici, tak to zvladam tam bez nutnosti davat si tu hnusnou KFC zmrzlinu:) Fuj!
