Takhle bydlí indická prasátka

takhle bydli prasatkamisa 23.11. Dnes spíme dlouho. Marek má pořád problém s vyrovnáním se se změnou časových pásem. A mně to nevadí, hlavně, že už je se mnou. Já si pak ještě v peřinách čtu, to je balada. Takhle si představuji neděli. Protože já zastávám názor, je slovo neděle je odvozeno od slova nedělat. Ráno je v obýváku docela chladno. A není tady topení. Přes zimu tady prý bývá kolem pěti až deseti stupňů. Máme tady k dispozici jen jakési minielektrické topítko, které jistě stěží vytopí naši koupelnu. Ptali jsme se, co dělají v zimě, když netopí a oni se prý navlečou do svetrů a kabátů… Představa to není bůh ví jaká, sedět doma v zimní bundě, rukavicích a čepici…Divný to národ. Ale holt jsme se sem přestěhovali dobrovolně, tak to musíme akceptovat. I když myslet si, naštěstí, můžeme cokoliv J Přemýšlím, co budeme mít dnes k obědu… polévku máme, tu dobrou, zdravou zeleninovou a pak uděláme brambory a usmažíme krevety. Ve dvanáct máme sraz s Vlaďkou. Navlékám na sebe svetr. Stává se ze mě Ind. Je mi zima ve dvaceti stupních. Vlaďka je Češka, která žije v Gurgaonu již přes rok a půl. Je to blondýnka s modrýma očima J Je moc sympatická a je ráda, stejně jako my, že potkává krajany. Povídáme si při kafíčku, teda spíše já vyzvídám. Je moc zajímavé ji poslouchat. Přece jen jsme tady nováčci. Už teď se těšíme na další setkání. Zvedáme se od kafe a zbytků dvou čokoládových muffinů, které Marek slupl jak maliny. Dnes máme ještě v plánu jet do Hondy, jestli už nám konečně dají tu značku. Vůbec mě nepřekvapuje, že ji ještě nemají.  Kolem se válí prasátka, tak je jdu honem vyfotit, načež jednomu praseti se vůbec nelíbila má přítomnost, začlo chrochtat a vyrazilo proti mě...tak jsem utekla do Hondy, tam snad za mnou nepoběží. Pak nás chytá dobrodružný elán a jedeme se projet, ať se trošku začneme orientovat v Gurgaonu. Ta závislost na řidiči je otravná a svazující, k tomu ještě má omezenou pracovní dobu…Jedeme vyzkoušet trasu do Artemis hospital, kam v úterý nastupuji. Myslím, mi to bude ještě trochu trvat, než se odvážím jet sama.