Mé pokusy o vaření zaznamenávají pokrok. Doma na mě žádné tlaky, se kuchařsky seberealizovat, kladeny nebyly.
áááááááá 21.11.2008 Mé pokusy o vaření zaznamenávají pokrok. Doma na mě žádné tlaky, se kuchařsky seberealizovat, kladeny nebyly, když mamka tak dobře našim mlsným jazýčkům vyvařuje…a nejenom nám, ale i našemu kocourovi a také psíkovi, kteří mají několik mističek, co kdyby dostali chuť na něco jiného…třeba na rybičku, nebo pribináčka… Takže svůj kuchařský výtvor nesu Marečkovi do práce. Nemám ráda, když oběd hltá s očima přilepenýma na monitoru a u toho ještě vyřizuje telefony. Má spoustu práce, takže jdu zase zpátky domů. Po cestě, prašné neuvěřitelně, kontroluji mobil, soustředěně převaluji myšlenky, když tu najednou, jsem se málem stala účastníkem dopravní kolize. Téměř jsem se srazila s krávou. Na poslední chvíli jsem uskočila, kráva se ani neobtěžovala zabučet, že jde. Tepová frekvence mi na dalších pět minut vystoupala na dvě stě. Pár nádechů na zklidnění a volám Markovi, že ten dobytek mě jednou zabije J Kromě krav se to kolem mě míhá hubenými rikši, dětmi ve školních uniformách, pěšími a samozřejmě aut. Chodci jsou v Indii na posledním místě v dopravní hierarchii. Musím uhnout, aby mohla kolem sebe projet dvě auta. Uskakuji na rádoby obrubník, stojím na jedné noze, chytám se kmene stromu, nádech, něco tady strašně smrdí, tak povědomě a vtíravě, letmý pohled na zem, co kdybych potřebovala oporu pro druhou nohu a pocit zděšení. Z prachu na mě čumí mrtvá, rozkládající se psí hlava s ještě zachovalým čumákem. Trochu vypadala, jako mumifikovaná hlava. Chlupy se mi zježily na celém těle, nesmím se nadechnout, nebo tady vyklopím ten jogurt s muesli. To by byla věčná škoda. Indický bílý jogurt, dahi, je totiž nejlepší bílý jogurt na světě. Zvláště, když do něj zamíchám med. Mňam.
