Smlouva pro negramotné

11.2.2009 Tématem dne se pro mě stává setkání s Manishem a Milan.

 Celý den přemýšlím, jak jim sdělit, že bychom se chtěli přestěhovat jinam. Že se chceme stěhovat do lepšího bytu a komplexu, jim raději říkat nebudeme. Nebudeme dráždit kobru bosou nohou. Přece jen potřebujeme, aby nám vyšli nějak vstříc.

Bytem a vůbec prostředím včetně sportovního zázemí  v Central parku jsme naprosto nadšeni. Čím dříve se dostaneme z Regency, tím lépe. Jen aby to nebrali jako zradu a popřípadě nechtěli nepřiměřeně vysoké odstupné z bytu.

Pročítala jsem si se zděšením smlouvu a popravdě tak hroznou smlouvu bych, i jako naprostý laik, nikdy nepodepsala. To snad podepisoval dyslektik! Smlouva je postavená velice netypicky. Snad názorným příkladem osvětlím: Pokud vám soused vytopí byt, půjdete, a koupíte mu novou pračku, sušičku a necháte mu zrekonstruovat celou koupelnu. Takže asi takhle je pro nás smlouva výhodná.

 Celý den o celé situaci přemítám. A nebudu mít klid, dokud to ze sebe nevyklopím.

 Večer jsme se setkali v City clubu. Dali jsme si vynikající červené víno, takhle dobré víno jsem dlouho neměla. Ani sladké, ani trpké, takové akorát. K tomu jsme si dali maso, Manish je přísný masožravec. Kuřecí mi chutnalo více, ale i skopový kebab nebyl špatný, jen pálivý.

Po počátečních rozpacích jsem se dala do vysvětlování nastalé příležitosti a tím vzniklé situace ohledně bytu, ale chtěla jsem jim toho říci tolik, že jsem se do toho zamotala a tak mě musel zachránit svým erudovaným projevem Marek. Jako nejdůležitější aspekt jsme zdůraznili fakt, že náš životní standard poklesl o více než padesát procent, jsme aktivní lidé, kteří potřebují k životu sport a v Regency to prostě nejde. Oba byli dosti chápaví a tak jsem si dosti oddychla.

Třeba to nakonec s tím stěhováním vyjde! Hm, že by ta Indie už měla na mě a můj skepticismus nějaký efekt?