Zároveň jeden z dalších nespočetných indických svátků. O některých z nich Indové ani neví, dokud nepotřebují něco na úřadě.
A nebyl by to normální den v Indii, kdyby se zase něco nestalo. Došel plyn. Není to apríl. Je to indická realita. Několikrát zkouším otočit čudlík na plynovém hořáku a nic. To je divné, vždyť jsme jej nedávno měnili a já se ve vaření až tak nepřetrhnu, abych vypotřebovala plyn, kerý standardně vydrží tři měsíce! Čuchám problém někde jinde... Že by plotýnka? Zkusím to ještě s jednou novou bombou a uvidíme. Objednáváme gas cylinder, ale to znamená, že budu aspoň 3 dny bez plynu…na druhou stranu, Marek tady není, odjel pracovně někam na firemní akci a tak nemusím vařit J Já si vystačím s melounem a chlebem. Naším pečeným. Ty sladké housky a toastový chléb já jíst odmítám. Leda bych si je opekla na toasteru, ale ten jsem se neúspěšně pokoušela zbavit špíny, dokonce usilovné drhnutí drátěnkou nestačilo a přece nebudu kupovat nový. Marek toasty stejně nejí, i když takový voňavý a křupavý toustíček po ránu… s babiččinou marmeládkou…
No, raději investuji do nějaké nové rostlinky v květináči. Mému bambusu se náramně daří a tak jsem konečně prolomila svou pověst vraha kytiček. Zatím mi všechno, co jsem měla doma v pokojíčku, zdechlo. Pravda, tady tomu stromečku začínají schnout spodní větve, ale ještě žije.
Volá mi Dipti a tak jsem jí vyzvonila, že nemám na čem vařit, ale opravdu jsem si nestěžovala. Neuběhlo ani 30minut a Dipti byla u mě doma s ešusem plným různých dobrůtek od její maminky. Měly strach, abych neumřela hlady! Tak to mi moc dlouho ten nápad s melounem a chlebem nevydržel.
No a aby to nebylo málo, po balíku ani vidu ani slechu…
