Pátek, blázni mají svátek

Pozvanka na svatbumarek

31.10.2008 Už se nám dlouho nic nepokazilo. Nějak se mi kousnul počítač. Sakriš. Nemůžu psát deník a nejsem ve spojení přes internet s ostatním světem, nemůžu si přečíst zprávy…Dnes jsem vypustila Cat a Robbieho samotné do Delhi, mně se s nimi nehce, jejich plánovaní je spíše neplánování a já nesnesu dezorganizaci. To není nic pro mě. Já musím mít alespoň konkrétní představu, kam chci jít, co chci vidět a něco si o tom přečíst. K čemu mi je vědět, co to je za památku a nic o ní nevědět? Ale je to prostě jen úhel pohledu a já, ani Marek, se s tím jejich neumím ztotožnit. Takže jim Marek domluvil taxíka a ať si jedou kam chtějí, bez nás. Já si odnich alespoň trochu odpočinu. Jdu za Márou, ať se mi koukne na počítač a on má zlaté ruce. Prostě a jednoduše to během pěti minut spravil. Volá mi Dipti, vyzvedává mě v kanceláři a spolu s Markem míříme do Galerie, kde si dává oběd a my s Dipti kafe. Poté jdou někteří jedinci vydělávat na naše rozmary penízea my holky jedeme na našem scooteru vybrat nějaké vhodné oblečení na svatbu. Opět mě nepřestává udivovat chaos v dopravě,  neustále troubení, nerespektování pravidel, která tady vlastně neplatí, červená, či zelená na semaforu nedělá rozdíl, asi je tu velké procento daltoniků, prostě kdo má větší auto a odvahu, jede...Žení se bratranec Dipti, ale ona o něm mluví jako o bratrovi. Tady je opravdu centrem zájmu rodina... možná na té indické kultuře vážně něco bude...a bude to opět velká sláva. Dostali jsme oficiální pozvání. Bohužel se svatba koná někde daleko, cestovalo by se přes noc, takže se zůčastníme pouze takzvané „reception“. Mně se líbí salwaar kammez, které si koupila Dipti, ale naneštěstí jej už nemají a nic jiného mě nezaujalo. Zkouším si pár kousků, ale vypadám v tom jak v pytli od brambor, škoda, že nemám foťák, pořídila bych pár zábavných fotek. Sice Dipti říká, že mi to moc sluší, ale v tomhle se fakt necítím.

Já to prostě neumím nosit. Pak mi vyhrožuje, že mě zabalí do sárí. To neee, nejprve si musím zvyknout na salwaar kameez a teprve pak nějaké sárí. Pěkně pomaličku. Jak brouzdáme různými obchody, tak nestačím obdivovat nádherná sárí, šaty a salwaar kameez, ovšem v trošku jiné kategorii, co se počtu nul v ceně týče. Za tento měsíc jsme měli neskutečné výdaje, takže tento bod necháme na jindyJ Nakonec nic nekupujeme, ale pořád mám dosti času si něco koupit a vhodně se obléci na svatbu. Dipti má hlad jak vlk, hned jí nadávám, protože zjišťuji, že dnes ještě nic nejedla. Prý je na dietě! Ani nevím, jak se to jídlo jmenuje, ale nemám hlad, tak jen ochutnávám. No, zase další dobrota. Jakési smažené placky, luštěniny a omáčka. Docela mě výlet vyčerpal a tak jsem ráda, že už jedu domů. Cat s Robbiem přijíždějí později večer a dovezli nám krásné sklenice na víno. Ty jsme přesně potřebovali! Ihned je musíme vyzkoušet a otvíráme láhev. No jo, je to dobré vínko. Večer si skypujeme s babičkou a našima, ale já jsem se bohužel naštvala, protože Marek je nevděčník a říká mojí vlastní babičce, že nevařím maso a že vařím jakési čuchty. Moc mě to mrzí. A babičku u toho nechal, ani jí to nevymouval. Ať si teda vaří sám. Úplně mi zkazil náladu. To mě jen tak nepřejde. Jdu brzy spát, předtím ještě pročítám něco o Agře. Zítra vstáváme o půl šesté, abychom se pokochali Taj Mahalem.