Bůhví, z čeho, snad ne z mého vaření, jsem se pos… no paráda. Doufejme, že to je první a poslední epizoda. Vypadalo by to blbě jít na pohovor do nemocnice a během rozhovoru se omlouvat a odbíhat na WC.
koupelna,ze které se mi zježily všechny chlupymisa
6.10.2008 Bůhví, z čeho, snad ne z mého vaření, jsem se pos… no paráda. Doufejme, že to je první a poslední epizoda. Vypadalo by to blbě jít na pohovor do nemocnice a během rozhovoru se omlouvat a odbíhat na WC. A sakra. Záchod zase tečeL. To budeme muset dořešit. Narinder mě odváží do kanceláře a odpoledne je v plánu interview Paras Hospital. Jedu s Markem a Dinešem očíhnout obchody, oni koukají po vybavení do kanceláře a já koukám po ručním vysavačiJ Objednávají pár věcí. Myslela jsem si, že si Mára dělá srandu, ale on kouká na playstation a říká „tak co, pařili bychom autíčka?“ To nemyslí vážně, že ne!? Marek a hry? Tak ze srandy říkám „jasně, nauč mě to, budu s tebou pařit“. No a on to nakonec vážně koupil. Letím koupit kuřecí maso, obchod je o pár metrů dál. Dneska jsem oblečená za dámu, Mája mi pomohla vybrat vhodné oblečení na ten pohovor, pořád nevím, co se sluší a co ne. Nicméně přesně před obchodem, kde je nejvíc lidí uklouznu na jakémsi kluzkém sajrajtu, raději nechci vědět, co to bylo, snažím se chytit balanc, asi to vypadá dosti nevhodně a směšně, tak maskuju co se dá a zdrhám do obchodu, kde jsem tak vyvedená z míry, že si objednávám 20 g krájené šunky. Prodavač nechápe, stojí, kouká, já stojím a koukám, nevím, co nechápe na tom, že chci šunku, je to snad moc? Vím, že hinduisti moc nejí maso, ale proč jinak by tady ten speciální obchod s masem byl, kdyby jej nechtěli prodávat
? Situaci zachraňuje paní vedle mě a říká mi, že 20 g šunky jsou tak dva plátky. Aha. Já jsem ale popleta. Je ještě někdo, před kým bych ze mohla znemožnit? Ještě, že tady nevedou vtipy o blondýnách… Odjíždíme směr Paras Hospital. Je to poblíž, ale po svých netrefím. Je to moc hezká nemocnice, jako všude u vjezdu velká brána s několika hlídači. Buvan říká, že je to drahá nemocnice, jen pro ty bohatší. Paní doktorka je velmi příjemná, snad jsem ji potěšila rozhovorem, ptala se mě, co vlastně umím. Usmívá se, vypadá to, že jsem udělala dojem, nevidí problém v tom mě přijmout jako pracovní sílu. Posílá nás na personální, kde úředníček nechápe systém českého vzdělávání a opakovaně odmítá mě přijmout. Neví, do které indické škatulky mě zařadit. Chceme tedy dopis, kde by napsal, že až budu zaregistrovaná v MCI, zaměstnají mě, což tato instituce striktně vyžaduje. Bez toho dopisu to asi nepůjde, a my nejsme schopni mu to vysvětlit. Achjo. Musím být registrována v MCI. Jdeme tedy za někým jiným, doktorem Arun Saroha, Marek jej zná, snad nám pomůže. Čekáme a čekáme, z ordinace vyvážejí jakéhosi špindíru s nasogatrickou sondou a močovým katetrem, třepe se a vypadá jak po mrtvici, ale je dosti mladý, bůhví, co mu je. Prý jen pro bohaté…haha. Marek mi ale říká, že některé firmy tuto péči za svoje zaměstnance platí.
No doufejme. Večer máme zavolat Arunovi, co máme pro registraci udělat. Zároveň musíme vyplnit jakési formuláře k pobytu. Ještě musíme koupit bratrovi od Dineše nějaký dárek, dnes jsme totiž dostali oficiální pozvání s nádhernou pozvánkou na jejich svatbu. To bude zážitek! Koná se to již za dva dny! Ale Marek to vše naplánoval tiptop a tak moc nestíháme. Trošku se vzteká. Jedeme do MGF, necháme zkracovat kalhoty, pak kupujeme nádherné hrníčky v sadě pro nevěstu a knihu o Evropě pro ženicha. Mimochodem na obalu je vyfocená PrahaJ Snad se jim to bude líbit. Pak ještě jakési vyřizování, já jedu s Narindrem koupit barel vody, který ale nemůžeme sehnat. Slíbil, že ho zítra koupí sám. Na večeři jsme uvařili francouzské brambory, které dle Máry nejsou francouzské. Asi někde soudruzi z NDR udělali chybu. Ale bylo to výborné. Ale trochu jsme se přejedli. Už se nám oběma zavírají oči…
