Kuře nekuře

net9.11.2008 9.11. K obědu bude kuřátko s grilovanými bramborami a rajčatovým salátem. Vím, není to nic exotického, ale to pálivé nám leze i ušima a taky, nejsem žádná kuchařka, ale já se, babi, polepším. Jdeme na tenis, ať si oběd zasloužíme. Hrajeme jen hodinku a jen zlehka, ať to zase nepřeženu. Zahráli jsme si dobře! Marek je talent. I když to těžce nesu, musím se přiznat, že mě porazí levou zadní. Ale nedávám mu to zadarmo J Už máme opravdu hlad. Polívku máme rajskou a už se těšíme na kuře, které se další půlhodinu dopéká v mikrovlnce. Hm, ale nevoní to a nevypadá tak lákavě, jako když nám ho upeče maminka Eva, Maruška, nebo babička. Začínáme mít menší podezření. Marek ochutnává první…nechutná to jako kuře. Mát to divnou chuť. Opravdu. Je na tom něco divného. Ale proč nás to překvapuje.V Indii zásadně není nic, jak to vypadá. Třeba to ani nebylo kuře… Za pokus to stálo,

bylo to poprvé a naposledy, co jsme koupili celé kuře. No co, pochutnali jsme si na bramborách a salátu i bez masa. Dieta nám neuškodí. Tak to dáme pejskům do tašky a nakrmíme je. Je jich tady spousta a jsou strašně hezcí. Samozřejmě ne tak, jako nás psíček, tati. Udělám si z nějakého stray dog vedle našeho paneláku, mazlíčka. Srandovní je, že chrápou kdekoliv a kdykoliv, uprostřed chodníku, pod motorkou, pod stromem, v bahně, v příkopu, na schodech, mezi prasátkama, pod autema je jim putna, jestli někomu zavazí nebo ne. Nedávno jsemmálem zakopla o psíka, který hluboce dřímal před dveřmi obchodu s bižu a pět centimetrů od jeho čumáku ležela sušenka. Škoda, jsem s sebou neměla foťák. Jdeme ven a já volám na milého pejska s černými fleky. Strčí hlavu do pytlíku a nevnímá svět. Mám strach, aby se nepřežral a pak nezdechnul. Zítra se půjdu podívat, jestli tam ještě běhá. Pak hltám další díly Chirurgů, pro mě kultovního seriálu. K tomu snižujeme své aterogenní predispozice bílým vínem. Chardonnay nám chutná .