Indická pažitka a petržel

Mám ráda zeleň, nejen venku, ale i doma. Líbí se mi mít doma rostlinnou „džungli“. Obzvláště v Indii. Proto jsem si do našeho bytu pořídila pár rostlin.

Nejdřív mi zdechl benjamínek, který tady všude okolo roste jako plevel. Pak mi začal rezavět stromeček  a tak, než jsme odjeli na pár týdnů domů, jsem je dala k Jitce na rekonvalescenční pobyt. Jíťa se o ně moc hezky starala, dokonce mi rostliny uvedla do stabilizovaného stavu.  Po návratu jsem si je opět odvezla, ovšem jeden kousek změnu špatně toleruje. Nevím, jestli na něj nechodí čůrat náš nový gekon, kterého jsem dneska nechtíc vyplašila z úkrytu. A tak jsem si usmyslela pořídit hnojivo a zároveň rozšířit svou „zahrádku“ nějakými dalšími exempláři. A jelikož jsem dostala semínka petržele a pažitky, napadlo mě si rovnou koupit květináč a nějakou hlínu.

Vyrazily jsme tedy s Dipti na Huda Market, kde je taková státní školka pro rostlinky. Vybrala jsem si pár kvetoucích i nekvetoucích exemplářů, které stály od směšných osmdesáti rupií po ještě směšnějších dvacet pět. Poprosila jsem, jestli by mi stařík neřekl jména těch rostlin, abych si o nich něco nemohla přečíst na internetu. Aha, no tak v hindi jsem zrovna nemyslela. Pak jsem si poručila ještě hnojivo, ale to mi prý neprodají, že prý všechna jejich hlína je již hnojivem obohacena. To jsem blázen...

„Ještě bych chtěla květináč s hlínou. Jeden a plný.“ Pán s vykotlanými zuby a svráštělou kůží se zarazil. „Hlínu?“, ptá se pro jistotu. Asi tady nikdo ještě nikdy nechtěl koupit něco takového… „Tak jo“, vzal prasklý květináč a nahrabal někde nějakou půdu.

Odvezly jsme vše domů a pořádně zalily. Někdy se ještě do školky vrátím pro Aloe Vera, která také stojí dvacet pět rupií. Tak a jde se pěstovat. Vynesla jsem květináč s hlínou na balkon a jala se přesypávat hlínu do jiného. Nestačila jsem se divit. Z hlíny jsem vytáhla kus obalu od bonbonů…pak jakýsi igelit…ještě pásek z kazety, celý…panejo, už se v tom hrabat nechci. Bůhví, co bych tam ještě vylovila. Takže v tomto mám pěstovat pažitku a petžel…hm…Moc se mi do toho nechce. Jinou hlínu ale nemám. Ale co. Semínka už pečlivě zalívám a čekám, kdy na mě vykoukne něco zeleného. Už se moc těším, až si dám chleba s pažitkou.