Gulabžamon, jelabees a svatba

gulabdzamon- indicka sladkostmisa11.11.2008 Dnes večer jedeme na oslavu novomanželů. Říká se tomu recepce. Ženil se bratranec Dipti. Teta je prý velice bohatá a tak sláva bude patřičně opulentní. Vše se koná ve Faridabadu, což je město, zhruba tři čtvrtě hodiny autem. Ráno jdu tedy koupit kytku. Pán mi nabízí kombinaci růžových a červených karafiátů se žlutými liliemi…je mi na omdlení z té kombinace. Ne, chci, když už karafiáty, tak bílé a k tomu prosím žluté lilie. Tato kombinace kupodivu vypadá báječně ještě s jemnými bílými kvítky. Vše omotává kilometrem lepící pásky a pak připevňuje celofán, taky lepící páskou, a bílo žlutou-mašli. Celkový dojem, výborný, kytice se mi moc líbí. Dipti přijela už ve čtyři hodiny k nám domů a škemrala, ať jí udělám omeletu. Zbožňuje je, ale doma si vajíčka dělat nesmí. Rodiče jsou přísní ovovegetariáni.Je úplně nadšená z toho, jak vajíčko vypadá uvnitř, zkoumá je jak malé děcko. Ptá se, jestli je může našlehat. Pak jí vařím kávu, instantní Davidoff, značka v Indii poměrně drahá. Je z toho úplně vedle. Tak jí k tomu všemu ještě přibalíme další překvapení, nalíváme jí bílé víno Chardonnay. Nikdy předtím je nepila a je unešená. Tady se pije tvrdějiJ Je mi trošku trapně, teď to vypadá, že jsme superbohatí nafoukanci. Marek je taky spokojený, udělala jsem mu selskou omeletu. Dipti říká, že dnešek je na ni prostě moc, tolik zážitků za jeden den, kafe, omeleta, víno…J Ale před rodičema ani muk o vajíčkách a víně. Musíme se začít chystat na slavnost. Slyším strašný jekot, ááá, Dipti je druhý Marek. Piští, že je na zdi gekon J I po tom šoku, vypadá úchvatně v černém salwar kameez a dupata. Bereme kameru a foťák a vyrážíme. Trošku bloudíme, motáme se mezi kvanty aut a neukázněnými řidiči, ale nakonec přijíždíme včas. Vše nazdobené, dle evropských způsobů, by člověk řekl příšerný kýč,

ale já si už zvykám a respektuji jejich kombinace růžové, zlaté, žluté, červené… Vcházíme na zahradu, vidíme opět stan s trůny pro nevěstu a ženicha…ovšem tady se to všechno pohybuje v jiném rozmezí rupií, než minulá svatba. Kolem nás víří číšníci, nabízející roztodivné a lákavě vypadající a nakonec i neskutečně chutnajících pochutin. Jsme opět tak trošku centrem pozornosti. Ale zrovna dnes je to decentní a nezastiňujeme v žádném případě novomanžele, jako tomu bylo v Rewari J Kolem všude stánky s jídlem, italská kuchyně, čínská kuchyně, koutek s polévkami, další stánek s indickými pokrmy, dokonce koutek s deserty…tam se honem ubírám. Jeje, mají tady jelabees! Agulabdžamun! To já ráda!!! A pak halva s oříšky… Marek s Dipti dávají přednost čínským specialitám a těstovinám a dlabou z jednoho talíře. Je tady dokoncetabu koutek. S alkoholem. Je to známka toho, že hostitelé na to mají. Stojí stranou, moc lidí tam nezabrousí, ale výběr dostatečný. Marek míchá vodku s juicem. Já hraji dámu a piji nealko. Barman má na sobě potkany! Bílé, laboratorní. A říká, že jsou z Čech…no tomu moc nevěřím.Že by jich tady měli málo? Tihle jsou krásní, hned je s Dipti bereme do rukou. Ti jsou heboučcía chlupatí. Pánečkovi běhají za krkem a po košili. Včera jsem viděla na cestě zdechlou krysu a musím říct, že ti potkani jsou mnohem hezčí a budí sofistikovanější dojem. Kromě jídla, kterého tady byly hory, jsme se seznámili s rodinou od Dipti, včetně jejího dvojčátka, která se jmenuje Divya. Pracovně jí říká murghee, což je v překladu kuře. Ale to se nesmí říkat nahlas. Jsou si dosti podobné, ale člověk je od sebe rozezná jednoduše.Obě dvě dneska vypadají nádherně. Její rodina je velice příjemná, usměvavá a neskutečně početná. Rodiče Dipti mají dohromady, myslím dvanáct sourozenců. Už si ani nepamatujeme, kdo je kdo, natož, jak se jmenují. Nicméně jsme pozvaní k několika tetám a strýcům na návštěvu. Všímáme si zvláštního zvyku, kdy při setkání dvou lidí, se ten mladší dotýká nohou toho staršího. Je to prý výraz úcty ke staršímu. Marek si poručil, že to od

nynějška budu dělat každé ráno J Dipti všem hned na začátku konversace nadšeně sděluje, že jsem lékařka a Marek generální manažer. Mě to tedy příjemné není a tak si ji beru stranou a vymlouvám jí to. Prý je tak trošku černá ovce rodiny a tím, že má za kamarády MUDr. a Ing. , MBA jí neskutěčně roste kredit J Rodina si o ní hned bude myslet jen dobré věci. To byl jediný důvod, proč jsem jí nezakázala všem sdělovat úroveň našeho vzdělání. Pak zdravíme novomanžele, předáváme dáreček. Nevěsta opět nazdobená jak obrázek a oblečena v krásné červenozlaté sárí. Dokonce se našli mezi příbuznými i jedinci, kteří studovali v Moskvě a mluvili na nás rusky. Nejvíce nás zarazil starý pán, devadesátišestiletý, který stále ruštinu plynule ovládal. Marek si popovídal. Já rusky něgavarju. Dokonce jedna teta žila v Rumunsku a navštívila Prahu. Manžel byl velice známým právníkem. Najednou v disko koutku zahrady sílí hudba. Tancují mladí, mladší, staří, starší, dokonce i teta na vozíčku, chudák si zlomila před měsícem nohu, prostě tancují všichni. Na novodobé indické hity. Nakonec i já s Markem, víceméně nedobrovolně. Proti Indkám jsem úplné dřevo, neumím se tak hezky kroutit. Hudba je to příšerná, ale všichni se náramně baví, zpívají a natřásají se v i mimo rytmus. Nevěřila bych, že v tátovi od Dipti se skrývá takový energický tanečník. Takové kreace, pohazování boky, kroucení zadkem, to se jen tak nevidí. Tančí i ženich s nevěstou. Fotíme a natáčíme, ať máme vše zdokumentované. Už je dvanáct hodin a pomalu se loučíme s rodinou a jedeme domů. Dipti jede s námi, bude u nás spát. Padáme únavou do postele.Dipti se nesprchuje. To je další z divných zvyků. Oni se prostě sprchují ráno…

http://mouse21.rajce.idnes.cz/svatba-_bratranec_Dipti/