Zaslouží si Ostrava Havla?

Občas si říkám, jestli by rodina zesnulé významné osobnosti neměla vlastnit na její jméno ochrannou známku. Zejména nyní, když pozoruji, jak se Ostrava rozhoduje pojmenovat po Václavovi Havlovi ulici.

Lávka, která nebudeZdroj: ČT24

Po odchodu Václava Havla vypukla pojmenovávací psychóza. Havla by do svého místopisu chtěla zařadit celá řada obcí, pojmenovávat se budou možná instituce, knihovny, nějaká ta hora, rybník nebo – kdoví, květina či planetka (viz ZDE). Přidávají se světová města jako Gdaňsk a Paříž (viz ZDE). A tak ani Ostrava, jak se zdá, nechce zůstat pozadu (viz ZDE).

O (ne)lásce Václava Havla k létání toho moc nevím. Nemůžu proto jako pan Hanzel tvrdit, že by panu prezidentovi vadilo, že po něm vláda pojmenuje pražské letiště (viz například ZDE). Myslím tím, jestli by mu to zásadně vadilo vzhledem k jeho morálním postojům – ne vadilo vzhledem k jeho skromnosti a s ní spojenému přirozenému odporu k oficialitám. Nápad pana režiséra Feniče mi připadal dobrý a důstojný. A tak jsem jej taky podpořil.

Rovněž si nemyslím, že by se se jménem pana prezidenta mělo nějak velice šetřit. Ať si klidně každá víska má své návsí, náhon či lávku Václava Havla. Jména ulic jsou jedněmi z prvních pojmů, které dětem utkví v paměti, když vyrůstají. To je asi jeden z důvodů, proč ulice po známých osobnostech pojmenováváme. I když, jak profesor Ječmen poznamenává v Básnících, světové strany jsou konstantní, a je tudíž lépe pojmenovávat ulice asi po nich.

A tak jsem přivítal iniciativu mé rodné Ostravy, kde Václav Havel prokazatelně dlouhodobě, i když nedobrovolně pobýval v heřmanické věznici (viz ZDE), zapojit se do pojmenovávacího nadšení a také panu prezidentovi rezervovat v našem popílkem sužovaném městě ten jeho kousek (skoro)věčné slávy. Jenže ono to má háček. Ostrava nezamýšlí po vzoru Paříže pojmenovat po panu prezidentovi svou novou duchovní pýchu – „černou kostku“, snad konečně budovanou vědeckou knihovnu (viz ZDE), nýbrž jednu ze třinácti ulic nebo snad jedno ze dvou náměstí Nové Karolíny, horečně budovanému urbanistickému projektu nového centra Ostravy.

Když jsem během vánočních svátků kolem staveniště Nové Karolíny projížděl tramvají, bylo mi vždy smutno a stydno. Každý by chtěl být asi na něco ve svém městě hrdý. Ostrava má například nejvyšší radniční věž v republice (díky vizi předválečného primátora Prokeše) – věděli jste? A taky má – či vlastně měla – tu svou Stodolní, spontánně oživenou ulici plnou klubů pro mladé, opravenou za evropské peníze (no považte, kde jinde dala EU peníze na lepší přístup do několika knajp!), ale teď již spíše skomírající a ztuctovatělou. A z té nejvyšší radniční věže mělo být možné koukat na takové nové moravskoslezské La Defence (o originálu viz ZDE). Skvost moderní architektury na světové úrovni. Nové centrum Ostravy, které by každý Ostravák mohl nadšeně ukazovat přespolním. Jenže to bychom v čele města museli mít asi Mitteranda a ne Kajnara. Holt, není socialista jako socialista.

Na místě, na jehož zástavbu byly vyhlášeny dvě veřejné soutěže, totiž nyní rostou další levné krabice ze skla, oceli a betonu. Bezduché a šedivé. Možná za velké peníze, ale na první pohled levné – cheap, jak by řekli Američani. A navíc, a to mě mrzí nejvíce, ty obludné konstrukce nákupního centra zakryly jedinečný výhled na vzdálené zasněžené vrcholky Beskyd, které do ostravské planiny vytesané čtvrtohorním ledovcem vnášely jedinečnou poetiku. Poté co město ignorovalo urbanisticko architektonický projekt polských autorů, který zvítězil v původní architektonické soutěži za účasti široké veřejnosti, a vybralo v soutěži další, tentokráte developerské, projekt méně ambiciózní, dušovali se ostravští radní, že i tak Nová Karolína nabídne architektonické skvosty, na které budeme pyšní. Nenabídne. Developerské kupecké počty zvítězily nad (ne)vizí místních politiků.

Z projektu se v tichosti vytratila zvučná jména světových architektů, kterými se ostravští konšelé rádi oháněli. Kdyby jen vytratila, někteří z architektů jako Rem Koolhaas údajně ani výslovně nechtějí, aby bylo jejich jméno s projektem Nové Karolíny spojováno (viz ZDE). A tak, když developer pohřbil i poslední symbolickou naději Ostraváků na něco extra tím, že se s lépe či hůře předstíranou lítostí rozhodl nerealizovat projekt lávky navržený paní architektkou Jiřičnou a nahradil jej vlastním prefabrikátem (viz ZDE), mohl si pan primátor Kajnar jen povzdechnout a zanotovat to zaklínadlo českých a moravských politiků, které u nás za poslední desetiletí nechutně zdomácnělo: „Bohužel si to město nedostatečně smluvně ošetřilo.“ (viz ZDE)

Pane primátore Kajnare, paní a páni ostravští zastupitelé, pokud již chcete prokázat úctu panu prezidentu Havlovi, nečiňte tak prosím v Nové Karolíně – shluku nevzhledných a levných krabicových banalit, za které se naše město bude stydět ještě několik generací (než si to nějaký jiný developer zase přebagruje po svém). Pochybuji, že by si pan prezident, stejně jako pan architekt Koolhaas, přál, aby bylo jeho jméno spojováno se zpackaným urbanistickým projektem, jehož výsledkem bude nekontrolovatelné „tupě a pyšně rozplizlé nic“: Nové Developerovo. To by bylo popřením vize, jakou o městské architektuře měl Václav Havel (viz například jeho článek ZDE). Nebylo by to lze ani s nadsázkou nazvat absurdním divadlem. Jen sprostou maloměšťáckou ubohostí.

Havlovo jméno lesk Nové Karolíně nevrátí. To spíše Nová Karolína vrhne stín na upřímnost snahy ostravských zastupitelů uctít památku pana prezidenta. Vrátí nás do doby, kdy byly bezcharakterní ulice mezi panelovými králíkárnami pojmenovávány po funkcionářích komunistické strany. To již bude lepší přejmenovat heřmanickou věznici na Nápravné zařízení Václava Havla. Bylo by to originální, historicky opodstatněné a nepochybně absurdní. A navíc by tento název mohl působit jako morální apel na její dočasné obyvatele. Možná jednou tak i na ty, kteří celou tu Novou Karolínu spískali.