Když ve středu Sněmovnou proplul hurá-rozpočet, věděl jsem, že je na mediální taškařici zaděláno. Ale že na takovou, to jsem netušil.
CTK & Resimleri
V české politice počátku dvacátého prvního století mě více než konkrétní politické kroky, byť ty nejvíce šokující, fascinuje sled orálních průjmů, který je obvykle následuje a který povětšinou bohužel nechává českého voliče zcela netečným. A nejinak tomu bylo po středečním rozpočtovém juchání ve Sněmovně.
Když už i česká média více méně suše a bez emocí oznámila, že se poslanců prostě nechce šetřit a že se jich krize v podstatě netýká, čekal jsem, že političtí lídři tentokráte také suše, po fišerovsku zareagují a sdělí nějaké argumenty, které je vedly k těm či oněm úpravám v navrženém rozpočtu. A především vysvětlí, který že to veřejný zájem je vedl k nápadu brát tam, kde už pomalu nic není.
Místo dopadu vloček popele na hlavu a trochy vzlyků kajícnosti jsme však opět slyšeli jen dunění pěstí bijících v prsa. A občas i chrastění dutých hlav.
Soudruh Paroubek nezklamal. Ba opět nadchl. Tedy hlavně své odpůrce. Už se totiž ani nenamáhá kamuflovat. Každoroční závažnou epizodu parlamentního života, kterou souboj o rozpočet - a tedy přerozdělování našich peněz - ve skutečnosti je, snížil na jakési novodobé přepracování Rychlých šípů nebo Knoflíkové války. S heslem: Tak jsme to těm Janotovcům pěkně natřeli! jaksi přehlédl, že bezostyšně ubíral zrovna v oblastech, kde se socialisté obvykle rádi profilují svou velkorysostí: důchody, nemocenská či výstavba silnic. Asi už nepočítá s tím, že by vedl příští vládu, jelikož jinak si nelze vysvětlit, proč by si pan inženýr ekonomie tak okatě zadělával na problémy a zcela jistý hospodářský debakl příští (snad dokonce i neúřednické) vlády.
Bratr Svoboda si nezapomněl lakonicky rýpnout do občanských demokratů řka, že se s nimi nedá uzavřít dohoda, tak prostě traktuje se socialisty. A spokojeně si na jižní Moravu nese pár milionků pro zemědělce, již štědře dotované z Bruselu (když ví jak na to). Asi také přehlédl, že hlavním handlířem v tomhle obchůdku byli komunisté. A o zemědělce očividně stejně nešlo, spíše o ďobanec do Kalouskovy truc-partaje, která za nitky rozpočtu zlehýnka potahovala během jeho přípravy.
Pan Topolánek pak nasadil mému neskrývanému úžasu korunu. Místo aby zaútočil na zcela zjevné škůdce a odvěké nepřátele - komunisty a socialisty - zavelel zpoza velké louže k frontálnímu útoku na neschopnou vládu. Ona je tomu nakonec na vině. Zvláštní. Vždyť to občanští demokraté zvolili pohodlí mlčící většiny národa, když v okamžiku, kdy bylo třeba vyslovit svůj názor a ukázat, že jim jde o jejich voliče, kteří většinu rozfofrovaných daní platí, raději potichu vytáhli své magické kartičky z hlasovacího zařízení a uzavřeli tak další ďábelský obchůdek s komunisty. Ke cti jim budiž, že jiní členové strany, hlasování na rozdíl od pana předsedy přítomní, připustili, že se jednalo o státotvorné rozhodnutí, které se nejspíše mine účinkem a stranu bude ještě mrzet.
Nová TOPácká hvězdička má ve hře úkol jasný. A jednoduchý. Oni své voliče přece v louži nenechají. Dokonce navrhovali věcná řešení. S komunisty si nezadali. Tak snad jim to nakonec přinese i nějaké ty další bodíky. Holt, budeme si muset počkat na chvíli, kdy na nich bude záležet.
Další dva hráči mlčí. Pravda, strana rudé třešně nemá co vysvětlovat. Činy tentokráte jasně mluvily za ni. Stala se z nich vskutku "klidná síla" (promiňte bratře Svobodo). Zbývá jen doufat, že probuzení ze snu o tom, že stát přece nemusí platit své dluhy, nebude tak tvrdé jako na Islandu, v Lotyšsku, Řecku či v Dubaji. Ale na druhou stranu, co může být ideálnějšího pro třešínkáře než davy nezaměstnaných v ulicích s plačícími hladovými dětmi na rukou a prázdná státní kasa, do které kapitalističtí vyžírkové nechtějí přispívat.
Zelení byli asi duchem v Kodani. A tak se ke svému státotvornému aktu nějak pozapomněli vyjádřit. Škoda. Roztomilé mladé tváře ekologických nadšenců nám budou v příští Sněmovně asi chybět.
A bohužel nelze v panoptiku perliček opomenout ani pana prezidenta, který nyní z hradního cimbuří kárá prstíkem a štká u kávy s ministrem financí nad rozpočtovými hrůzami, které naši republiku v příštím roce čekají - po dvaceti letech zracených idejí. Kde jste byl ve středu večer, pane prezidente? Proč jste nesestoupil do podhradí a jako osobnost respektovaná socialisty a erudovaný profesor ekonomie (specialista na inflaci) svým oranžovým přátelům nevysvětlil, že není čas na vontovské války. Že úspory jsou nyní tím hlavním národním zájmem, možná vyšším než popírání lisabonské smlouvy. Vím, na krizi nevěříte, vždyť je to jen chřipka a bohudík ne prasečí. Ale z Vašich výroků cítím, že Vás ta středeční etuda přinejmenším mrzí a lehce znepokojuje. Tak proč jste, alespoň morálně, pana Janotu nezaštíl svou přítomností ve Sněmovně. Pravda, tohle prezident podle ústavních zvyklostí nedělá - ale Vy jste přece prezidentem, který umí překvapit - ústava-neústava.
Holt, naše skvělá politická reprezentace ukázala, že peníze druhých jsou jim šuma fuk. Dluhy se dělat mohou, a splácet nemusí. Vzít lze víc a rozdat ještě více. A nakonec - spíše jde o to, kdo z kluků v partě rozbije více oken a nadělá tak více rámusu. Vždyť dobří sousedé ta okna zase zasklí a zaplatí. A voliči milují rámus.
Těžko se mi věří, že se naši protřelí poslanci chovají jako Jouzové z Horní Dolní, když se tahají o rozpočet místního ochotnického spolku a doufají, že případnou tisícovkovou dírku zatáhne bohatý strýček z města. Jenže ono nejde o dvanáct tisíc ale o dvanáct miliard. Na takové hausnumero ale některé prosté poslanecké hlavičky asi fakt nestačí. A strýček EU-Sam v Bruselu asi taky nepomůže - spíše ještě více utáhne kohoutky. No řekněte, komu by se chtělo přihazovat do tomboly jako vystřižené z Formanova filmového hasičského plesu?
A chyba vlády, předhazovaná panem Topolánkem? Ano: věcnost a upřimnost. Hodnoty, na která poslanci při krájení rozpočtu neslyší. Vláda měla připravit rozpočet ještě více přiškrcený - který by pak mohli poslanci blahosklonně nechat bobtnat a bobtnat - třeba až do těch 163 ještě únosných miliard státního manka. A slavit si pak svá Pyrrhova vítězství bez toho, aby pan Janota musel skládat mandát. Jenže vláda si bláhově myslela, že když mají poslanci hubu plnou krize a vládu složenou z více než poloviny ze socialistických úředníků, dají si s přihazováním peněz zprava zleva tentokráte pokoj. A to je skutečně klukovský politický omyl.
Ale možná naše politiky zbytečně podceňuji. Třeba skutečně chtějí snížit důchody a nemocenské - a teď si k tomu dali konečně záminku. To, čeho chtěl pan Janota dosáhnout rovnou cestou - přijetím příslušných novel zákonů - dosáhli cestičkou klikatou. No, nechme se překvapit, zda jsou socialisté takoví šibalové a nebo skutečně blábolící břídilové.
Jinak bychom v zemích českých museli kromě diplomů právnických začít odebírat i diplomy ekonomické. A začít by bylo určitě kde. Že ano, pane inženýre Paroubku?
