Vysoce organizovaný jedinec

Kam se ztratila spontánnost z našich životů? Čísla, tabulky, grafy, statistiky, vědecké výzkumy a lékařská doporučení se nám vryly pod kůži.

Přepadla mě únava. Ráno vstávám rozlámaná, jako když mě přejel traktor. Možná je to počasím, možná stresem, možná obojím. Řešila bych to stejně jako ptáci, a to několika měsíčním odletem do teplých krajin, nebo aspoň do Česka, protože tam prý budete mít tenhle týden taky teploučko. To bohužel nemůžu a tak jsem se zeptala strýčka googla, jak zatočit s únavou. A dostala jsem odpověď, teda odpovědi. V zásadě pro zdravý a kvalitní život musíme dodržovat tolik pravidel, že se z nás stane přesně naprogramovaný vysoce organizovaný jedinec. Jak by měl vypadat den, pokud chci být plná energie, zdravá a s úsměvem od ucha k uchu?

Ráno vstanu, každý den ve stejnou dobu, víkend nevíkend. Nejprve dvacet minut oil pullinguju, převaluji v puse lžíci oleje, prý se tak tělo zbaví bakterií a navíc to bělí zuby. Pak si dám otruby s mlékem. Pozor vločky ne, tam je lepek! Lepek se nyní skloňuje ve všech pádech. Bezlepková meníčka, bezlepkové dezerty, bezlepkové pečivo, bezlepkový je snad i pudl od sousedů. Dříve byl nepřítelem tuk, cukr a dneska je to lepek. Z fat free se stalo sugar free, z sugar free gluten free, uvidíme jaké nové “free” přijde příští rok.

Kravské mléko také ne! Škodí, neškodí, já už ani nevím. Vědci z Harvardu se na tak zásadní položce jako je mlíko nedokáží shodnout. Zkrátka si zaleju otruby mandlovým mlékem a přidám polévkovou lžičku chia semínek, to vše zapiju vlažnou vodou s kurkumou. Mňamka. Snídat se musí. Plná energie, téměř tak plná, jako kdybych si dala míchaná vajíčka na slanině a k tomu chleba s máslem se vydám do práce.

Na autobusové zastávce si střídavě stoupám na špičky, abych procvičila ztuhlé svalstvo. Vystoupím o zastávku dřív, protože někde těch deset tisíc kroků, které mně měří hodinky na zápěstí, nabrat musím a taky mi zrovna není moc dobře po té vodě s tou kurkumou. Mám strach, že se …ups… No nic, blinkání je taky forma očisty. Dyť se přece říká, že když pes bleje, čistí si žaludek. A taky když žere trávu. Trávu zatím jíst asi nebudu. I když spirulina nebo matcha tea trávu předčí. Barvou, konzistencí a odérem taky.

U počítače si udělám pár cviků na bolavá záda, když v tom mi zazvoní telefon. Ne, nikdo mě neshání. To mě jen aplikace upozorňuje, že mám vypít sklenici vody. Za chvíli vibrují hodinky, že si mám na minutu stoupnout.

Po práci si jdu zacvičit do posilovny. Normálně bych si šla zaběhat do parku, ale jen blázen může dýchat ty londýnské zplodiny. Prý je to horší než cigareta. Tak se jdu potit do gymu a místo smogu budu dýchat lidské bio. Pečlivě si hlídám svou aerobní tepovou zónu, abych maximalizovala své spalování. Piju iontový nápoj, voda už vyšla z módy. Po cvičení do sebe naliju proteinový koktejl. Ten byl místo večeře.

Před spaním chodím z patra do patra, na rukou stále hodinky počítající kroky. Nevím jestli se zasekli nebo co, protože mě pijde, že jsem šla pochod Praha - Prčice, ale ten krám hlásí, že mi stále chybí čtyřista kroků do deseti tisíc. Psi na mě blbě čumí, myslí si své, ale poctivě chodí za mnou. Asi si taky hlídají deset tisíc kroků. Dolů, do kuchyně, nahoru, do koupelny, kolem postele a zase zpátky. Musím makat, protože potřebuji jít spát přesně v jedenáct. Než ulehnu nastavuji si hlídač spánku. Budík dávám na šestou. Tělo nesmí vypadnout ze stereotypu. Hlavně ne telefon u postele, odnáším ho na druhou stranu místnosti. Kytky přemísťuji do koupelny, ty prý v ložnici taky škodí. Zapínám ultrasonický difuzér s pár kapkami levandulového za studena lisovaného esenciálního oleje, jedině tak bude mít původně příliš suchý vzduch tu správnou konzistenci pro klidný a nerušený spánek.

Jako vysoce organizovaný jedinec jsem unavená víc, energii taky nemám, ale aspoň už znám důvod, proč to tak je!