Rok leteckých katastrof

Právě teď se válím na jedné z nejkrásnějších pláží na světě.  Seychelly - La Digue. Již devátý den můj den vyplňuje pouze opalování, válení se a popíjení koktejlů.

Tak takhle nějak měl přesně vypadat můj dnešní den a taky těch sedm následujícíh. Místo toho sedím v Londýně a jsem ráda za každou minutu bez deště. Na Seychellách je 32 stupňů a svítí sluníčko. 

 Když žijete v zemi, kde prší 300 dní v roce  a těch zbylých 65 dní aspoň kape, ať chcete nebo ne, stává se vaším nejlepším přítelem deštník a z léta takříkajíc honba za sluncem.  Pokud navíc pracujete pětašedesát hodin týdně je pravděpodobnost, že uvidíte sluneční paprsky, téměř nulová. Pro fanatika do opalování, milovníka léta a tepla jako jsem já se tak stává pobyt pod zamračeným anglickým nebem přímou cestou k depresi. Já na to šla chytře a místo antidepresiv jsem koupila čtyři letenky na Seychelly. Já, Meba a naši. Vysněná pohádková dovolená. Společně s letenkou jsme pronajali také nádhernou dvoupatrovou vilu s bazénem. Mezipřistání v Abu Dhabi nám mělo poskytnout čas vidět něco málo z jednoho z Arabských Emirátů. Čtyři měsíce před odletem jsme museli dovolenou z vážných důvodů zrušit. 

Směšné, že v době, kdy mám pojištěného psa, telefon, pračku, ledničku, macbook, ipad, televizi a nevím co ještě, jsem nepovažovala za důležité si pojistit storno u letenek. Za blbost se platí. Cítíte se dost mizerně, když musíte rušit dovolenou snů, ještě mizernější je, ale veškeré vyřizování okolo. Nejednalo se zrovna o letenky za babku a tak jsme se za vše snažili utrpět co nejmenší finanční ztrátu. Napadlo mi letenky prodat, našla jsem si kupce, ale bohužel, přeprodání letenek společnost neumožňovala. Pokusila jsem se je tedy přebookovat, což sice možné bylo, dokonce až o 360 dní od původního data. Poplatek za změnu data byl ovšem téměř srovnatelný jako koupení nových letenek. A tak s těžkým srdcem a slzami v očích mi nezbylo nic jiného než letenky stornovat. To ovšem nebyl proces nijak jednoduchý. Zavolali jsme na zákaznický servis a požádali o storno. Bylo nám řečeno, že do 24 hodin nám přijde email s částkou, kterou nám, po zaplacení veškerých poplatků za stornování, vrátí. Jak jednoduché, že? Na ten email, který měl přijít do 24 hodin jsme čekali měsíc a půl. Měsíc a půl každodenního volání na zákaznický servis, psaní emailů a přislíbení, že zítra už email určitě přijde. Vrátili nám směšných pár korun, z kterých jsme zaplatili storno za vilku a dílo zkázy bylo dokonáno. Když nyní slyším slovo Seychelly, mám osypky.

    Doufala jsem, že na čas máme komunikaci s leteckýma společnostma z krku. Omyl. Přišla tragédie zvaná Wizzair. Kdo někdy letěl s nízkonákladovou společností ví, o čem mluvím. 

V listopadu u našich dveří najednou zazvonili naši. Přijeli nás překvapit. My o jejich návštěvě neměli ani potuchy, což byl také důvod, proč si koupili zpáteční jízdenku na letiště. Normálně pro ně vždycky jezdíme autem a také je odvážíme, ale trvali na svém, že když už mají jízdenky koupené, pojedou zpátky na letiště zase autobusem. Naneštěstí v Londýně zácpa, téměř hodinu žádný autobus nepřijel, a tak i když počítali s dostatečnou rezervou, dorazili na letiště dvacet minut před uzavřením brány k odbavení zavazadel. Přestože měli stále dost času, zrzka ze překážkou jim oznámila, že vlastně už nikoho neočekávali, a že gate uzavřeli předčasně. Doporučila jim ať si koupí letenku na nový spoj do Prahy druhý den ráno. Hysterie a stres. Volali mi, co se stalo, já zase volala ségře, aby nepanikařila, když nepřiletí. Představa noci na letišti, kupování nových letenek. Ta beznaděj dovolat se spravedlnosti, nikdo s náma na letišti nechtěl mluvit. A pak mi napadlo, že vlastně se dávno odbavili online a letenky vytiskli ještě u nás. Poslala jsem je dát kufr do úschovny zavazadel. Sice jsem ho musela jet v noci vyzvednout, ale naši mohli odletět. 

Na lístku z úschovny byl čas. Šťastná, že mám důkazní materiál v ruce a že v tu dobu měl být gate stále ještě otevřen, jsem se jala příležitosti, napsat na zákaznický servis. 

Odpověď- rodiče odmítli zaplatit za nadměrné zavazadlo, a proto jim nebylo umožněno odbavit zavazadlo. Rozhodla jsem se promrhat další půlhodinu svého života a odepsat slečně ze zákaznického servisu.

Milá Agniezsko, 

pokuste se číst pomalu a pozorně. Odbavené zavazadlo, jak uvádíte na webových stránkách, musí splňovat tyto rozměry, tak aby se vešlo do dvířek nákladového prostoru: šířka: 1,499 m, výška: 1,194 m, délka: 1,715 m. Opravdu si myslíte, že rodiče přijeli na letiště s kufrem, který mohl být větší než metr sedmdesát a širší než metr a půl. Vážně si ze mě neděláte legraci? Ukažte mi jeden jediný kufr či zavazadlo na světě, které splňuje tyto rozměry. A pokud bych vážně s takovým kufrem přišla těžko mi za poplatek vyříznete větší díru  do nákladového prostoru, aby se tam mé zavazadlo vešlo. Tak tímhle směrem to asi nepůjde, že? Zkusíme to jinak,  třeba zavazadlo bylo těžší. Jelikož rodiče měli zaplacený kufr o maximální váze 32 kilogramů (ve skutečnosti měl kufr kil pouze osmnáct), pokud by naše zavazadlo bylo těžší než 32 kilogramů, nebude umožněno toto zavazadlo odbavit, protože by byla porušena bezpečnost práce..

Bohužel Agniezska asi měla místo snídaně polskou Żubrówku, protože obsah mého emailu nepochopila. Snažila jsem se jí to vysvětlit ještě párkrát, polopaticky, s použitím co nejvíce jednoduchých vět, marně. Agniezska mlela svou a tak jsem zanechala boje s větrnými mlýny. S Wizzairem už nelítáme. Kapka v moři, vím, ale pro ten pocit. Doufám, že já mám pro tento rok splněno. V dubnu mám letět na pár dní do Čech, tak snad vše proběhne v klidu. Letím s jinou nízkonákladovou společností, tak mi držte mi palce, ať se přes ten LaManche dostanu. Jaké jsou vaše zkušenosti s leteckými společnostmi? Museli jste někdy rušit vysněnou dovolenou?