Když se veterinář stane větším nepřítelem než zubař.

Pokud souhlasíte se rčením, že Bůh stvořil veterináře, aby udržoval zvíře zdravé a člověka na mizině, tak v Anglii to platí dvojnásob.

Zubaře se bojím a při každém zdravotním problému, neváhám letět do Čech. I let Wizzairem je lepší než se nechat zrasovat v anglické GP, kde jsou ve vývoji o dvě století zpátky, a ještě tam pouštěj žilou. Veterináři taky pouštěj, sice ne žilou, ale rádi se pouštěj do peněženky.

Kdo má v Anglii psa a nemá ho pojištěného je buď blázen a nebo milionář. Na anglické veterině vás zkasírují už při otevření dveří a přání dobrého dne.

Veterináři v Anglii fungují na jednoduché rovnici: vyvolání strachu rovná se vydělání ohromného množství peněz. Jenže, co by člověk neudělal pro svého Alíka.

Jelikož jsme nevěděli, co s penězi a jak víte další katastrolená (dovolená s katastrofou), nepřipadá v úvahu, rozhodli jsme se po roce zase navštívit veterináře. Montyho jsme chtěli nechat vykastrovat a Blue musel na očkování.

Oba naši trhači už při vstupu do čekárny předvádějí, jak jsou dokonale vychovaní a že 300 liber za psí školku byly vážně dobře investované peníze. Blue skáče a vítá všechny bez rozdílu taxonomického zařazení či počtu končetin. Blue je gendrově vyvážený, kamarádí se se všemi. To, že oni se nechtějí kamarádit s ním, je mu celkem putna.

Monty dává nespokojenost najevo hlasitým štěkáním. Upřímně, kdybych uměla štěkat, štěkám nervozitou taky, protože nikdy nevíte, jestli po návštěvě veterináře vám zbyde aspoň na chleba k večeři. Kdo ví, jaká vakcína byla vynalezena a co za nástrahy se skrývá v temných koutech parku, ale to mi v následujících minutách pan veterinář jistě osvětlí. Zatímco loni byla hitem vakcinace proti psincovému kašli. Letos jsou to slimáci, konkrétně plicní červi. Za předpokladu, že pes sní slimáka a za předpokladu, že slimák byl přenašečem larev plicního červa a za předpokladu, že má pes oslabenou imunitu, může pes umřít.

„Vážně jste si to rozmysleli dobře a nechcete je nechat očkovat? Koukám bydlíte v západním Londýně, to chodíte určitě do Ravenscourt parku, tak tam už se nakazilo osm psů a všichni umřeli…!”, zkouší těžký kalibr. Meba hned, že teda jo, protože, co kdyby náhodou toho slimáka jeden z nich fakt sežral. Budeš si pak vyčítat, že jsi uskrblila sto liber.

Po očkování přijde na řadu Montyho předoperační vyšetření – poslech srdce stetoskopem - 30 liber. Sken srdce, to abychom si byli jistí, že Monty zvládne narkózu - 50 liber. Odběr a rozbor krve - 40 liber. Bylinky na uklidnění - 20 liber. Léky proti bolesti - 10 liber.

„A to všechno musíme?”, ptám se veterináře, když koukám na 350 librový účet za kastraci. V Čechách bych za to pořídila nového psa i s papírama. Promiň Monty!

„Ne, nemusíte. Můžete zaplatit jen 200 liber za kastraci, ale chcete přeci, aby tu operaci přežil, ne?”, a to my chceme, a tak platíme.

Blue je naočkovanej, Monty vykastrovanej a my jedeme od veterináře domů, dát si k obědu ten suchý osolený chleba s dobrým pocitem, že jsme našim miláčkům dali tu nejlepší péči a máme snad zase na rok, až do dalšího očkování, pokoj. 

Omyl! Jako na potvoru nás doma ve schránce čeká letáček od veterináře nabízející slevu 20 liber na čištění zubů. Možná jste nevěděli, že v případě, že má váš pes zubní kámen, může dojít k vážnému poškození jater, ledvin a následně k zástavě srdce. Chraňte proto svého Punťu a za lidových čtyřista liber mu nechte pod narkózou zubní kámen odstranit. Vystraší nás na tolik, že máme chuť se obrátit a nechat jim ten zubní kámen odstranit ještě dneska. Co na tom, že už nezbyde ani na ten chleba. Co by člověk kvůli němé tváři neudělal.