Když na Idnes v magazínu Xman vyšel článek o eunuších, rezonovala podle komentářů mezi čtenáři jedna otázka – jak je možné, že tato praktika skončila až ve 20. století? Vážení přátelé, líbí se mi váš naivní optimismus. Neskončila.
Dnes už se pravda nekleští chlapci kvůli katolické církvi, ale zato podle doporučení důvěryhodných mezinárodních zdravotnických organizací. A pořád je v tom i více než špetka kvazi-náboženského přesvědčení.
Americký idiom přeskočit žraloka se používá, když chceme vyjádřit fakt, že něco nebo někdo v minulosti hodný respektu, to přepísknul a stal se parodií sama sebe. Přeskočit žraloka může televizní seriál i politik. A může jej přeskočit i medicínská organizace jako WPATH.
Pod zkratkou WPATH se skrývá World Professional Association for Transgender Health. Jedná se o vrcholnou autoritu v otázkách zdravotnické péče o osoby s poruchou pohlavní identity, na kterou se ve svých rozsudcích odvolává například Evropský soud pro lidská práva nebo Světová zdravotnická organizace (WHO). Již několik dekád WPATH také vydává standardy péče, soubor doporučení, podle kterých jednotlivé národní autority upravují své postupy v tomto oboru. Kritici upozorňují, že tak minimálně od 6. edice standardů to jde s touto organizací z kopce, zvláště v oblasti doporučení týkajících se přístupu k léčbě dětí a mladistvých. Opatrný přístup založený na snaze především neuškodit nahrazuje takřka náboženská verva, se kterou se ryze experimentální postupy podpořené studiemi nízké nebo velmi nízké kvality vydávají za medicínsky nekontroverzní, ba přímo nezbytnou léčbu.
Zdá se, že v poslední 8. edici svých standardů péče WPATH definitivně přeskočila žraloka, neboť do ní zařadila i kapitolu 9., která se jmenuje, ano hádáte správně, eunuši. WPATH považuje eunuchy za jednu z forem genderové identity. „Eunuši jsou jedinci, u nichž bylo při porodu zapsáno mužské pohlaví a kteří si přejí eliminovat maskulinní fyzické znaky, maskulinní genitálie nebo jejich funkce. Patří mezi ně ti, jejichž varlata byla chirurgicky odejmuta nebo byla znemožněna jejich funkce pomocí chemických či fyzických prostředků a ti, kteří se identifikují jako eunuši.“ Standardy dále vyjasňují, že skutečně hovoří o eunuši identitě a nejde o muže, kteří byli vykastrování, aniž by o to usilovali. „Definice založená na identitě těch, kteří přijímají termín eunuch, neobsahuje např. muže, kteří byli léčeni pro pokročilou rakovinu prostaty a toto označení odmítají.“
Zdá se vám to praštěné? Pokračujeme dále: „Jako ostatní genderově různorodí jedinci, mohou i eunuchové požadovat kastraci, aby byla jejich těla v souladu s genderovou identitou. Jako takoví jsou eunuši genderově nonkonformní jedinci, kteří mají potřeby vyžadující medicínsky nezbytnou gender potvrzující péči.“ Dále se čtenář standardů dozví, že eunuši mají historii starou 4000 let (nějak se autorům kapitoly povedlo nezmínit, že historicky se většina z nich nestala eunuchy úplně dobrovolně) a vezmou nás i na krátkou cestu po internetových fórech, kde se novodobí eunuši shromažďují.
Jaká ta péče má přesně být? Stejně jako ostatní kapitoly 8. verze standardů, i tuto patrně inspiroval Pilát Pontský, neboť namísto jednoznačných pokynů si autoři umyli ruce. Má se postupovat individuálně. V doporučení 9.2 se např. píše: „… zdravotníci by měli zvážit medicínské intervence, chirurgické intervence či obojí u eunuchů, pokud existuje vysoké riziko, že nepřístupnost takové péče by způsobila sebepoškození jedince skrze samooperaci, operaci provedenou nekvalifikovaným personálem či použití hormony ovlivňující medikace bez dohledu zdravotnických profesionálů.“
Pokud vám ještě nepukla hlava, můžete si přečíst i o praktických způsobech, jak vykastrovat muže, o zdravotních důsledcích kastrace a jak je zmírnit. A jelikož současná verze standardů je ve svých doporučeních univerzální, vztahuje se výše uvedené i na děti a dospívající. Samozřejmě s obezličkou, že před moderním vykleštěním „ (se) ti, co požadují kastraci, mohou zapojit do procesu informovaného souhlasu, v jehož rámci se kvalifikovaní poskytovatelé zdravotní péče ubezpečí, zda jsou tito jedinci schopni informovaného souhlasu a zda není problém s duševním zdravím etiologií jejich touhy (po zákroku).“
It´s all fun and games, přátelé, dokud si neuvědomíte, že podobně šílený je celý dokument, a že jeho doporučení rutinně přebírají profesionálové po celém světě, včetně České sexuologické společnosti, která podle standardů WPATH formuluje i svoje doporučení pro péči o děti a mladistvé. Pak vám ztuhne úsměv rychleji, než zvoláte kastrační fetiš…
