Óda na lidi s opačným názorem

Nikdo mi neposkytl více námětů k přemýšlení a nikdo mě v životě neobohatil tolik, jako chytří lidé s názory, se kterými nesouhlasím. 

K naší přirozenosti patří budování sociálních bublin. Společenství lidí, které spojuje celá řada atributů a pochopitelně i podobný pohled na otázky veřejného zájmu. V těchto bublinách se cítíme v bezpečí. A v těchto bublinách také skomírají naše kognitivní schopnosti.

Vzpomeňte si na naše poslední tři prezidenty. Všichni inteligentní chlapíci, nicméně od určitého okamžiku se u každého z nich začal projevovat totožný problém. Z jejich okolí zmizely silné osobnosti s jinými názory. Nahradila je banda patolízalů a vykuků. A s tím se progresivně i jejich myšlení stalo plošší a předvídatelnější. (Byť projevy byly u každého z nich různě silné).

Čím komplikovanější otázka, tím důležitější je cizelovat vlastní názor. Nahlížet problém z více úhlů, znát slabé stránky vlastního pohledu a odstraňovat je. To lze nejsnáze právě konfrontací s lidmi, kteří to vidí jinak.

Dnešní doba trpí plíživým osekáváním svobody projevu. Děje se tak ze zdánlivě bohulibých důvodů a je to proto nesmírně lákavé. Osobně nesnáším určité typy lidí a ze všeho nejvíce pak uřvané agresivní chrapouny. Tento typ lidí, hloupých a nenávistných, ve mne vzbuzuje až fyzický. Byl bych nejraději, kdyby neexistovali. Ale považuji za nutné bránit i jejich svobodu projevu. Svobodu hlásat hnusy. Svobodu pobuřovat. Proč? Jednak věřím, že zdravá a sebevědomá společnost si tak buduje ve svém těle účinné protilátky vůči demagogii. Ale hlavně vidím, jak snadno zneužitelný je boj proti nenávisti. Jak strašně obtížné je určit hranici toho, co je již nepřijatelné. Podívejte se na západ, a najdete mnoho absurdních příkladů. Rowan Atkinson o tom nádherně hovořil před několika lety v souvislosti s britskou legislativou.

Označte někoho za rasistu, homofoba, komunistu či jakoukoliv jinou nálepkou, a u řady lidí se probudí instinkt k cenzuře. Jenže pokud vám stačí jen taková nálepka, možná si budete připadat jako lepší lidé, nicméně okrádáte se o mnohé.

Málokdo mé názory na obecné fungování společností (včetně té naší), ovlivnil tolik jako americký politolog či sociolog Charles Murray. Podle americké levice přesně takový ztělesněný satan. Osoba natolik hrozná, že je třeba zabránit jeho vystupování na akademické půdě za každou cenu.

Víte, kdo další ovlivňuje mé názory v podobném rozsahu? Český sociolog Daniel Prokop. Kromě folikulárního deficitu ty dva pány nespojuje snad vůbec nic. Jeden reprezentuje konzervativní pravicový pohled s minimem státních intervencí, druhý velmi výraznou roli státu v sociálních programech. Jeden proslul myšlenkou, že rozdíly mezi skupinami jsou dány rozlišnou distribucí kognitivních schopností, druhý bojuje do roztrhání těla za odstraňování překážek v životě sociálně znevýhodněných. Ale oba to jsou inteligentní chlapíci, nad jejichž argumenty nemůžete jen tak mávnout rukou. S oběma v mnohém nesouhlasím, jeden mi ovšem umožňuje konfrontovat a cizelovat mé názory vůči konzervativnímu pohledu, druhý naopak vůči tomu progresivnímu. Jsou pro mě ďáblovými advokáty svého světonázoru.

Podobně se snažím aktivně vyhledávat lidi, kteří mají odlišný názor na celé spektrum témat naší doby od války na Ukrajině po globální oteplování. Řekl bych, že jsem díky tomu tolerantnější a chápavější člověk. Beru, že se mnou nemusí někdo souhlasit, aniž by to značilo špatný charakter či intelektuální deficit.  

Nicméně opravdu nejsem sluníčkový človíček, co se automaticky raduje nad diverzitou lidských názorů. Respektuji jen ty, kteří umí svůj pohled dobře argumentačně podložit. Kteří vědí, o čem mluví. Pokud někdo upadá do předvídatelných argumentačních schémat a k věci neříká nic objevného, považuji poslouchat takovou osobu za ztrátu času. Nesnáším prázdné tlachání či obyčejný šovinismus, který se někdo snaží prodat jako formu dobového disentu.

Lituji stromů, které padly, aby mohly být vytištěny myšlenky hloupých autorů. Lituji propálených kilowattů elektrické energie na sdílení banalit. Ctím však dráždivé inteligentní názory, se kterými nesouhlasím.