Dětinská senátorka

Výraz senát má své kořeny ve slovu senex – stařec. Mělo by tedy jít o shromáždění lidí vyššího věku, lidí moudrých a uvážlivých. Do toho českého se však vloudilo i malé děcko.

Senátorka za Piráty Adéla Šípová se do obecného povědomí zatím nejvíce zapsala, když si stěžovala na oslovení „Adélka“, kterého se jí údajně hojně dostává ze stran kolegů. Paní senátorka ve své činnosti věnuje tématům typicky progresivním a z jejích úst slyšíte přesně ty obraty, jaké od levicové feministky čekáte, tedy např. že kolegové jsou bílí heterosexuální muži atd. Je členkou Rady vlády pro rovnost mužů a žen. Paní senátorka zná zjevně jedno univerzální řešení problémů ČR, a to sice větší zastoupení žen v rozhodujících funkcích.

To všechno jsou skutečnosti a názory, se kterými lze nesouhlasit, kterým je možné se i posmívat, nicméně bezesporu mají své místo v demokratické diskusi a když nic jiného, voliči ze senátního obvodu č. 30 si přáli, aby prostřednictvím paní Šípové tyto postoje získaly větší prostor i na senátní půdě.

17. 11. však paní senátorka zásadním způsobem zvětšila svůj věhlas v další kapitole Twitterových dramat a komedií. Twitter (dnes tedy samozřejmě již X) sice není skutečný svět, nicméně představuje virtuální hospodu a co tam přednesete, to již nikdo nesmaže. Paní senátorka přidala tento příspěvek:

Pro šťastlivce, kterým uniká ta záplava vedlejších motivů a témat. Ta bloňdatá paní sedící naproti paní senátorce se jmenuje Jana Michailidu. I ona je ve veřejném angažmá jako členka Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí. Tématům drog, resp. jejich dekriminalizace a legalizace se věnuje v rámci Pirátské strany již od svých 22 let. Před rokem kandidovala na pozici předsedkyně Pirátů. A není to tak dávno, co byla vyloučena z vedení strany, neboť projevovala nadměrné sympatie komunistickým ideálům (a toto je myšleno doslova).

Obě mladé dámy se občerstvují v bistru Střecha. Nejedná se o jen tak ledasjaký podnik, nýbrž o subjekt v družstevním vlastnictví a se značným sociálním přesahem. Osobou, která je s ním nejvíce spojována, je levicový aktivista Filip Hausknecht. I o něm jste možná nedávno slyšeli, a to když pořádal propalestinskou demonstraci, kam si jeho přítelkyně „náhodou“ vzala mikinu s nápisem Mnichov 1972.

Přeskočme teď pochutiny, kterými obě dámy oblažily své chuťové pohárky a zaměřme svou pozornost na barevnou kombinaci srdíček. Červená, černá a zelená. Jakousi shodou náhod jde o barvy, které se vyskytují na palestinské vlajce…

A teď malý disclaimer – ačkoliv se osobně domnívám, že Palestinci si za své utrpení do značné míry mohou sami, nepopírám, že trpí. Také vím dost o historii izraelsko-palestinského konfliktu, aby mě propalestinská podpora takříkajíc neshodila ze židle. Jsem zastáncem robustní svobody slova. K demokracii zkrátka patří nesouhlas a je lepší, když se politici bez obav odkopou a všichni víme, o co jim jde. Pokud by tedy paní senátorka čelila bouři nesouhlasu nad tím, že se rozhodla na výročí Sametové revoluce posedět se svou komunismus obdivující kamarádkou, popila a pojedla v podniku spojeném s oslavou palestinských teroristů a na závěr vyslovila prostřednictvím sociálních sítí podporu palestinskému lidu, pokrčil bych rameny a řekl si, že ji prostě nebudu volit (což jsem stejně nikdy neplánoval). I o tom je demokracie, i v tom spočívá poselství 17. listopadu, i kvůli tomu se tenkrát zvonilo klíčema.

Jenže paní senátorka se v posledních 24 hodinách vykrucuje jako malé děcko. Namísto, aby jasně a natvrdo řekla, že podporuje Palestince, dělá, že chyba je na straně těch, kteří v jejím postu, zejména v barevné kombinaci srdíček, vidí nějakou vyšší symboliku. Vždyť je to jen taková náhoda, že?

Vzal jsem tedy paní senátorku za slovo a jal se zkoumat historii jejích postů. Jak je na tom s používáním barevných srdíček? Červená srdíčka používá hodně (napočítal jsem 17 případů) a to způsobem zcela obvyklým jako vyjádření radosti či náklonnosti. Zelená srdíčka použila před svým „Střešním“ příspěvkem třikrát, vždy v souvislosti s ekologickým tématem. Černé jen jednou, bezprostředně po svém zvolení do senátu. Paní senátorka dosud nikdy nepoužila v jednom příspěvku více než jedno srdíčko a už vůbec ne jejich barevnou kombinaci. Až teď.

Víte co? Já si myslím, že když paní senátorka předstírá, že šlo o náhodu, když vyžaduje po novinářích omluvy atd…. Že není úplně upřímná. Že moc dobře věděla, jakou symboliku používá. V jejím jednání bych viděl paralelu s vtípky o hajlujících skinheadech, kteří se brání tím, že jen ukazují kam až vyskočí německý ovčák. I já a moji kamarádi jsme se tak někdy chovali, nicméně když jsme vyrostli z puberty, už nám to začalo připadat trapné. Ještě nejsme ani ve věku volitelnosti do senátu, ale jsme dospělí a chováme se tak.

To paní senátorka už ve sboru ctihodných moudrých starců zasedá, avšak chová se zkrátka… dětinsky.