Reakce na debatu kolem menstruace.

Vložila jsem článek, který se nazýval, proč je menstruace takové tabu.Zírám na vzniklou debatu, kde účastníci tvrdí, jak nemají s menstruací problém. A přitom celá diskuze kolem článku vypadá, jako když jsem píchla do vosího hnízda. :-) Diskutující si mě najednou berou pěkně na paškál.Bylo mi nejdřív trochu smutno. Z tolika ženských negativních reakcí. Ale teď jsem za ně ráda. Protože teprve teď vidím, jak moc práce je potřeba, aby se náhled žen na jejich vlastní cyklus alespoň trochu změnil.

K diskuzi chci uvést pár důvodů proč o menstruaci mluvit, proč si myslím, že se vyplatí změnit k ní přístup, proč ji oslavovat.
1) Je dokázáno, že když žena změní přístup k menstruaci, přijme ji, její potíže s ní spojené se velmi zmírní nebo zmizí. Výborně k tomu pomáhá i cvičení Mohendžodáro. PMS – v tomto období se dere ven vše, co mám hlouběji uvnitř. Čím víc jsem v harmonii se sebou, po všech stránkách – jsem uspokojená v práci, ve vztahu, celkově ve svém životě – tím PMS ubírá na síle. Když mám v sobě někde tlak, vnitřní nespokojenost, hlavně tu nevyjádřenou – pak mě PMS pěkně válcuje. V období před menstruací vstupujeme do svých temnějších částí. A právě, když se s tím naučí žena pracovat, může si velmi pomoct, může se jí velmi ulevit. K tomu ovšem je třeba, aby poznala celý svůj měsíční cyklus – a to není jen ten týden krvácení. A také totální upřímnost k sobě.
2) Mluvila jsem v článku hlavně o momentu příchodu první menstruace. Je nepopiratelné, že vaše dcera toto zažije jen jednou za život. A že tím se pro ni navždy něco mění. Třeba to, že je plodná. Což je prostě fakt. Je to snad maličkost, blbost? Proto je tento moment jedinečný. Vím, že dívky ve 12,13 letech nejsou ženy - o to víc je důležitý citlivý přístup. Proč ji nenaučit, aby tuto dle Vás „otravnou“ celoživotní záležitost nevnímala hezky a příjemně? Čím víc bude rozumět svému tělu, tím lépe ho udrží zdravé. Když bude mít zdravý přístup k sobě, a menstruace je důležitou částí, když si bude sama sebe vážit, bude mít úctu ke svým záležitostem, tak si i do života bude umět vybrat správného muže. Já mám dvě dcery. A vždy jsem si přála, aby měly život co nejkrásnější.
3) Všechno toto neznamená, že musíte mluvit o svém cyklu na veřejnosti, u nedělního oběda, s kamarády u piva a atd. Nic takového jsem nepsala – to jsou všechno pouze reakce diskutujících, které přesně ukazují, jak skutečně menstruaci přijímají. Mluvila jsem o debatě matky s dcerou. Naopak jsem vyzdvihla, ať se moc nemluví, ale ať se udělá nějaký jednoduchý čin. Dáreček, večeře….. Na přednášce ve škole to dělám tak, že pracuji jen se skupinami dívek, když mluvím o menstruaci, tak tam nechci chlapce. Právě proto, aby měly dívky soukromí. Moje přednášky jsou preventivní na téma poruch příjmu potravy. Na hovor o menstruaci mám tak maximálně deset minut. Ale vždycky se o ní zmíním. Protože všechny klientky do jedné, které procházejí anorexií nebo bulimií mají problém s přijetím své ženskosti. Některé jsou vdané a mají takový problém se svým tělem, že odmítají sex. Od menstruace je jen kousek k sexualitě. Čím lépe vnímám svoje tělo, tím mohu zažívat kvalitní, krásná milování. Chceme funkční a naplněné vztahy? Žena, která své tělo zná, rozumí mu a nejde proti němu, umí svoji sexualitu prožít tak, že muž může být nesmírně obdarován. Což samozřejmě velmi pomáhá k harmonii vztahu.
4) Krvácení – těchto pár dní je nejspirituálnější doba ženy. Máme hluboký vstup do svých vnitřních světů. Pokud si dovolíme v této době se zastavit (v běhu a shonu neuslyšíte nic), tak jednak nabereme mnoho síly na celý měsíc, ale hlavně v této fázi si můžeme položit a zodpovědět všechny důležité existenční otázky. Můžeme mít vize, nápady, inspirace na nové projekty. Více o tom psát nebudu – protože tohle si  musí každá žena prostě zkusit. Nejdřív to několkrát zkuste prožít a pak o tom napište. Dejte si každý měsíc pár hodin sama se sebou a jen naslouchejte. Můžete být dokonce v této době i velkou rádkyní svému muži.
Mohla bych psát dál, ale shrnu to. Cílem přednášky je to, aby si dívky uvědomily, že jsou cyklické. Že se během měsíce mění. Že máme dny, kdy nejsme schopné něco rozumného udělat, že máme dny, kdy jsme schopné dělat 5 věcí najednou, že máme dny, kdy jsme společenské a pak zase potřebujeme být samy. Proč je to tak důležité? Je tolik nespokojených žen, které trpí sebedestrukčními programy, případně se krmí antidepresivy. Celá tato doba na ně vytváří velký tlak, jak by měly být pozitivní, jak by měly být štíhlé, jak by měly vše zvládnout, práci, rodinu. Přejí si být neustále super výkonné. Pak přijde nemoc, antidepresiva, bulimie, zhroucení. A to se děje – to je fakt. Proto o těch věcech píšu.  My prostě nemůžeme být stále stejné, jednak nejsme stroje, jednak jsme ženy a my se pohybujeme v kruhu. Náš kruh je náš cyklus se všemi čtyřmi fázemi. Když je znám, vím, kdy mám víc energie, kdy mi to lépe myslí. Kdy si nejvíc potřebuji odpočinout.
Pro toto všechno se vyplatí vnímat svůj cyklus jako něco neobyčejného, jako studnici informací, která mě může provázet celým životem.