Proč by nás vlastně mimozemšťani měli chtít vidět?

Nedávno přišla otázka kontaktu s mimozemskými civilizacemi zase na přetřes. Stalo se tak po té, co BBC začala uvádět seriál vzniklý ve spolupráci se světoznámým fyzikem Stephenem Hawkingem, a po té, co o tomto televizním seriálu začala referovat naše média, včetně iDnesu.

Opomineme-li otázku, jak moc je novinový přepis v souladu se seriálem, o žemž mám mírné pochybnosti, zejména když minulý díl nám tu páni redaktoři, při vší úctě, prezentovali tak, jako by Hawnking právě vynalezl relativitu. Ale což, díl věnovaný kontaktu s mimozemskou civilizací vzbudil vášnivou diskusi a vyvolal několik dalších článků i zde, na blogu.

Mez jiným byl také článek paní Toničky, které jsem slíbil, že se k tématu možná někdy vrátím. Paní Tonička má sice předem jasno, že to bude nesmysl, ale i tak věřím, že si to ráda přečte.

Jak se tam dostat?

Abychom mohli odpovědět na hlavní otázku článku, je třeba si nejdříve shrnout možnosti, jak odcestovat k jinému slunci. Je jich několik, ovšem pouze jedna je zatím vyzkoušená jako uskutečnitelná, ty ostatní jsou spíše z říše fantazie a vesměs nerealizovatelné. Uvádím je zde jen pro úplnost.

Klasická raketa

Klasická raketa je těžkopádná a pomalá. Využívá v praxi Newtonův zákon akce a reakce, čili musí za sebe neustále něco odhazovat, aby se mohla pohybovat kupředu. S klasickým pohonem jsme schopni vyvinout rychlost tak do 30 km/s, cesta k nejbližší hvězdě by nám tedy zabrala přibližně 40 tisíc let. Poněkud nepraktické. Oproti ostatním druhům pohonu má však jednu nespornou výhodu - funguje.

Relativistická raketa

Relativistická raketa je skoro stejná jako klasická, liší se od ní pouze tím, že je schopna dosáhnout relativistické rychlosti. Za relativistickou rychlost bych pokládal cokoli od poloviny rychlosti světla výše, i když relativistické efekty se dostavují v markantní podobě až od nějakých 0.8 c.

S relativistickou raketou by se cesta k nejbližší hvězdě poněkud zkrátila. Pokud by dokázala celou cestu zrychlovat se zrychlením 1g - tedy tak, aby kosmonauti celou dobu pociťovali stejnou tíži jako na Zemi, trvala by cesta tam a spět i s brzděním u Proxima Centari zhruba 28 let pozemského času, pro posádku pak zhruba 6 let.

To už by se dalo, nicméně zde vyvstává zásadní problém, jak tohoto zrychlení dosáhnout. I kdybychom uměly využít celou energii hmoty a kdybychom tuto energii využili na zrychlení beze ztrát, potřebovali bychom například k urychlení dvoutunové lodi na 0.8 c zhruba jeden a půl tuny paliva. Jenže to bychom museli ovládnout nereaktivní pohon, který je fyziky zapovězen. Ke klasickému reaktivnímu pohonu by bylo třeba paliva mnohem více.

Tu ohromnou potřebu paliva k reaktivnímu pohonu se snaží různí autoři sci-fi řešit různě. Například sbíráním volně poletujících atomů vodíku. Nebo využití energie hvězd, kolem kterých loď prolétá. Nebo udělit lodi počáteční impulz ze Země v podobě nějakého energetického paprsku. Tady ovšem vyvstává problém, jak by loď brzdila.

I přes všechny problémy, které s sebou relativistická raketa nese, představuje tento koncept do budoucna asi jedinou možnou cestu ke hvězdám.

Teleportace

Teleportace je zajímavý nápad, hojně využívaný ve filmu. Představuje rozložení přesouvaného objektu na jednotlivé atomy, jejich vyzáření v podobě vlny a opětovné precizní složení na místě určení. Tím by rychlost přesunu prakticky dosáhla maxima, protože by se přiblížila v podstatě k rychlosti světla.

Problém ovšem zůstává zejména v tom, jak objekt v cíli složit (což o to, rozložit by ho zase až takový problém být neměl) a pak také, jak dostat aparaturu potřebnou ke skládání objektů na místo určení. Zatím jediná myslitelná varianta je, dovést ho tam klasickou raketou. Čili vyrobím nákladné zařízení a pošlu ho nákladnou robotizovanou raketou k cizí sluneční soustavě, a budu se těšit, že za 40 000 let se tam nějaký člověk podívá. Nevím jak vy, ale já bych do takového podniku asi peníze neinvestoval.

Jiná možnost by byla, vstoupit do radiové komunikace s místní vyspělou inteligencí a poslat jim návod, jak zařízení sestrojit. Něco jako ve filmu Kontakt, či jak se to jmenovalo. Ovšem pokud by civilizace byla natolik vyspělá, že by to dokázala, pak by myslím bylo jednodušší vyměňovat si s ní akční trháky ve formátu DVD. O jejich kultuře bychom se dozvěděli všechno a nikdo by se nemusel nikam trmácet.

Červí díry a jiné podfuky

Poslední z oblíbených metod přesunu jsou červí díry a další podobné triky s časoprostorem. Červí díra je v podstatě spárovaná černá díra - na jedné straně do ní vletíte a vypadnete z té párové díry na druhém konci vesmíru. Tím se ušetří spousta času. Skutečně? Opomineme-li triviální záležitosti, jakými jsou výroby černých děr i fakt, že stejně jako v předešlé metodě musíme být předem na místě, kam chceme letět, je tu jeden mnohem zásadnější problém. Pokud vykopneme astronauta do černé díry, nikdy tam z našeho pohledu nespadne. O tom jsem pojednal zde. Jeho cesta tam a zpátky bude tedy z našeho pohledu trvat čtyřikrát nekonečno, a z jeho pohledu si nejspíš rozbije hubu hned po prvním pádu do singularity. Takže tuto možnost bych také vyloučil.

A nejpopulárnější metoda nakonec

Ale vlastně bych ještě zapomněl na poslední metodu, kterou má oblíbenou i paní Tonička - dostanou se sem nějak jinak, protože jsou vyspělejší a vědí toho mnohem víc. No tak jo.

Proč tam letět?

Tak po trošku zdlouhavém úvodu se konečně dostáváme k původní otázce. Proč takovou náročnou cestu vlastně podnikat. A zase vám dám několik možností. Nebudu teď vůbec řešit, zda mimozemské civilizace existují nebo ne. Prostě budeme předpokládat, že aspoň jedna existuje a něco ji k nám pohání (doslova :-).

Misijní cesta

Toto je myslím oblíbený důvod paní Toničky, tak ho dávám hned na začátek. Přiznám se, že i mě osobně připadá misijní cesta jako jediný důvod dostatečně závažný na to, něco tak nesmyslného podnikat. Jenže v tomto případě musí mít cizí civilizace nějaké zásadní povědomí o Bohu, božstvech či jiném transcendentnu. A musí mít pro nás nějakou závažnou novinu ke zvěstování. Ovšem zde vyvstává problém, proč by k nám vlastně Bůh posílal mimozemšťany, když může jednoduše poslat na zem proroka.

Navíc pokud Bůh existuje, pak stvořil lidi nejspíše s jiným záměrem, než aby jezdili na návštěvu za jinými stvořenými bytostmi. Nechci nějak podjímat Jeho myšlenky, ale říkám si, že pokud by toto chtěl, pak by je nejspíš umístil tak, abychom k nim mohli a ne že by naopak udělal všechno pro to, abychom se tam nikdy nemohli dostat. Pro mě existence Boha prakticky vylučuje možnost existence ještě nějaké jiné civilizace, i když malinkou možnost připouštím, ale opravdu úplně malilinkatinkou.

Naši furianti

Důvod trumfnout někoho jiného, ukázat, že na to mám, jako se to stalo v případě dobytí Měsíce, asi při mezihvězdné výpravě neuspěje. Přeci jenom, náklady by byly někde úplně jinde, taková demonstrace síly se žádné velmoci nikdy nevyplatí.

Vesmírná expanze, boj o zdroje

Dalším závažným důvodem k mezihvězdné cestě by mohlo být vyčerpání zdrojů vlastní planety a sluneční soustavy. Ovšem i zde je závažný problém: civilizace, která by dokázala cestovat mezi hvězdami, ať už relativisticky, nebo by dokázala postavit pomalu se pohybující "generační" plavidla - kde by žila nějaká větší izolovaná populace po celé generace, by musela stejně být natolik rozvinutá, že by své problémy patrně vyřešila nějakou elegantnější cestou než je plundrování planet zaostalejších vesmírných bratří.

Misie nenáboženská

Další oblíbená představa je, že k nám přiletí prostě proto, že nás mají rádi a chtějí nás naučit něco, co sami vymysleli případně dostali od jiné civilizace. Pche, proč by to dělali? Není jediný důvod. Jako zaostalí je nikdy nemůžeme nijak ohrozit. Proč by riskovali, že se něco naučíme a pak je přijedeme vyhladit? To by museli být blázni.

A i kdyby byli blázni a udělali to, pak by museli mít opravdu velkou nudu. Museli by to být šťastné bytosti obdařené přírodou k mnohem delšímu životu, než byl vyměřen nám. Tedy by se museli dožívat v řádech tisíců nebo desetitisíců let. Museli by mít spoustu volného času, jejich matka příroda by jim musela poskytnout volnost bytí prakticky bez námahy. Jenže to zase neštimuje, kde není námaha, není soutěž. Kde není soutěž, není evoluce. Kde není evoluce, není rozum. Takže se nevyvinuli a k nám nedoletí.

Poznání

No a ten pravý a jediný uvěřitelný důvod, proč by se taková cesta měla uskutečnit, jsem si nechal na konec. I když by se na cestu s čistě vědeckým posláním těžko sháněly peníze - vždyť i Kolumbus musel svým chlebodárcům naslibovat nějaké hmotné zhodnocení jeho plavby - je možné, že se to nakonec povede. Pak je možné, že sem mimozemšťané přilétají, loví lidi, pitvají je a dělají s nimi experimenty - musí přece vykázat nějakou činnost před grantovými agenturami.

Jenže co by byl opravdový důvod takové cesty? Je to pitvání cizích tvorů? To těžko, co to může přinést civilizaci, která byla schopna překonat vesmírné dálavy? Genetiku mají jistě už v malíčku, dokážou si vytvořit mnohem strašnější kreatury než jsou lidé. Takže co je žene ke hvězdám?

To samé, co nás. Chceme si dokázat, že naše teorie o evoluci a kosmologii jsou správné. Víme sice "jistě", že se život na Zemi vyvinul sám od sebe, přesto neleníme a neustále vysíláme nějaké zprávy do éteru a čekáme na odpověď. Proto hledáme jiné planety a o každé prohlašujeme, že tahle už by mohla být jako Země. Každý pšouk robota na Marsu okamžitě prohlašujeme za jednoznačný důkaz toho, že tam je život, i když každému soudnému člověku je jasné, že tam nic takového není. Prostě věříme evoluci pevně, ale přeci jenom nějaké pochybnosti stále hlodají.

No a dál?

A dál nic. Hned na začátku slíbil had Evě, že budeme jako bohové. A proto my teď musíme do všeho šťourat a hledat a hledat. A možná, že proto se před námi ty ufouni schovávají, protože jsou zlomyslní a nechtějí nám naše skvělé teorie svoji existencí potvrdit. Proto také mlčí a nedopovídají na naše úpěnlivé volání o spasení z kosmu. Takže nám nakonec nezbude, než sebrat všechny úspory, postavit pořádnou loď a vyrazit. Jednoho dne přistane na planetě, kde budou jiní lidé. Ale protože my lidé jsme v jádru dobří, hned se jim ukážeme a řekneme: "Pohleďte na nás. Celé věky věříte svým Bohům, ale oni nejsou. My jsme si k vám přiletěli pro důkaz a vám ho tímto taky poskytujeme."

A bude to. Tímto aktem se skutečně Bohy staneme, jak předpověděl had. Anebo ne, že by had Evě lhal? Kdo ví ...